Dlouhodobě vykazovaný výrazný náskok ČSSD před ODS ve volebních preferencích a prognózách agentur pro výzkum veřejného mínění působí na řadu lidí v médiích, v případě některých médií, dokonce na celé redakce (LN, HN, Týden, Reflex, Respekt), jako rudý hadr na býka. A já jsem jimi pochopitelně považován za hlavního viníka celé situace. Myslím ostatně, se vší skromností, které jsem schopen, že mají pravdu.

V boji proti takovému monstru jako jsem já je pochopitelně možné použít úplně všechno. Špinavé triky, lži, útoky na rodinu, no prostě všechno je dovoleno.

Dvojí metr médií
Mohl bych uvést desítky případů, kdy média ve stejné věci dokáží ignorovat anebo dokonce chválit to, co dělají reprezentanti vlády, tedy ministři a naopak nafukovat a negativně dezinterpretovat, pokud zcela totéž udělají sociální demokraté.

Jako do nebe volající případ uvedu návštěvu Sýrie. Když jsem ji navštívil za studijními účely před pár měsíci já, provládní média (vlastně téměř všechna) se o mé cestě vyjadřovala málem jako o zemězradě. Europoslankyni Hybáškovou, přestože Sýrii navštívila několik měsíců přede mnou, to přivedlo do delirických stavů. A to přesto, že součástí mého setkání s prezidentem Asádem byla debata o lidských právech.

Předminulý týden navštívil Sýrii ministr financí Kalousek. Stejným médiím najednou vůbec nevadilo, že nejedná ani o lidských právech, ani o ustavení protibaasistické, disidentské křesťanské demokracie (v zemi žije 10% křesťanů). Pro jistotu tedy média nereferovala o návštěvě ministra Kalouska vůbec. To kdyby snad někdo z čtenářů měl delší paměť. Ať žije svoboda slova a informací! Média v podstatě zapomněla ocenit i grandiózní ekonomický úspěch této návštěvy. Do ČR se vrátí z někdejšího olbřímího syrského dluhu 11 mil. Kč. Kdyby média chtěla být objektivní, „ocenila“ by tento „mimořádný“ přínos do státní kasy. A co teprve když se započtou výdaje na cestu vládním letadlem, na právní zastoupení v tomto případě atd., to je pak úplně úžasný ekonomický výsledek. Kdyby byl pan Kalousek ministrem v mé vládě, doporučil bych mu na takovou cestu poslat místo sebe ředitele odboru ministerstva.

A poslankyně Hybášková? Asi ji teď nikdo „nemotivoval“. Je to její opravdový morální propadák. Je mi jí líto.

V zajetí hlouposti
V několika pátečních novinách se objevilo, že jsem v jedné své řeči pro akci pořádanou poslaneckým klubem Strany evropských socialistů použil oslovení soudružky a soudruzi.

V některých českých novinách se objevilo, že je to závan starorežimní rétoriky a tedy konečně hmatatelný důkaz mluvy „komunistického aparátčíka“. Svatá prostoto. Chápu, že v bulváru se nikdo nemůže zdržovat jakýmsi minimem politických znalostí pro redaktory, kteří píší o politice. No ale v novinách, které se tváří jako seriózní – tedy v MFD a LD – by to mělo být samozřejmostí. Pánové z těchto médií zřejmě vůbec netuší, že oslovení soudruhu (Genosse, comrade) je oficiálním oslovením ve stranách Socialistické internacionály (pochopitelně ne ve straně české). Mám-li to vysvětlit ještě pro méně bystré, kdybych např. T. Blairovi neříkal Tony a G. Schröderovi Gerharde, tak bych jim říkal comrade a Genosse (tedy v překladu: soudruhu).

Závěr je pro mě jednoduchý. Někteří novináři (a jejich redakce) předvedli takovou hloupost a předpojatost, že je to opravdu zarážející.

Protože nečekám tolik svobodomyslnosti tištěných médií, aby tento můj text některé noviny vůbec zveřejnily, umísťuji ho zcela dobrovolně na svůj blog. Tedy v rámci svobody slova.