Musím říci, že HN jsou povětšinou velmi dobře profesionálně vedené noviny. I když samozřejmě s jejich celkovým politickým zaměřením nesouhlasím. Je díky jejich majiteli, Bakalovi, poněkud silně proamerické, sinožroutské a protiruské.

Podle mého názoru zcela zbytečně, což snižuje vysokou profesionalitu velké části jejich komentářů a článků. Nicméně, jsou dobrou sondou do světa. Alespoň pro čtenáře, který si umí udělat svůj vlastní názor.

Chápu, že je obtížné v deníku udržet úroveň všech článků. Některé z nich jsou jen výplňové. Možná, že když se pokouší o exkurze do nedávné minulosti, měly by mít HN nějakého konzultanta v oblasti historie. Podle možnosti ideálně z akademických kruhů a nikoliv z řad propagandistů Ústavu pro studium totalitních režimů.
 
Jméno redaktora Kubity mně vzdáleně cosi připomíná, ale přiznám se, že už nevím co. V jeho úterním  článku v HN „Štve vás politika? Přemýšlíte o emigraci“…“ se snaží dokázat, že vlastně od vzniku republiky v roce 1918 to tak nějak bylo vždycky stejné. A dále, že takovou politickou skupinou, která jaksi permanentně šířila neklid v české společnosti, byla sociální demokracie. Tak se poněkud volně, bez velkého zřetele ke všem historickým souvislostem oddává ve svém článku snění a hledání analogie. V roce „1920 tu byla vláda rudozelené koalice sociálních demokratů, socialistů a agrárníků. Tato druhá vláda V. Tusara byla u moci jen od května do září 1920. Poté podala demisi."... „kvůli rozkolu v sociálně demokratické straně. (u koho jiného bychom ten rozkol asi čekali, že? Sociální demokracii vlastně ani jinak neznáme)“, míní J. Kubita. Je to pravda i není. K rozkolu skutečně došlo. V. Tusar a A. Švehla, tedy vůdčí představitelé vlády rudozelené koalice, dohodli v té době s prezidentem Masarykem postup, jak zamezit převzetí sociální demokracie komunizujícím levicovým křídlem. Proto Tusar rezignoval jako premiér a byla vytvořena úřednická vláda, která umožnila přes osoby expertů a s určujícím politickým vlivem vůdčích činitelů předchozí vlády tří stran rudozelené koalice a T. G. M., racionální vládnutí. A Tusarovu křídlu v sociální demokracii umožnila vyřešit vnitrostranický problém, který znamenal odchod komunizujícího křídla B. Šmerala ze strany. Toto (většinové) křídlo si vytvořilo svou vlastní, komunistickou stranu. Ta prožila prakticky celou První republiku de facto v politickém skanzenu. Sociální demokracie zůstala téměř celých dvacet let První republiky až do Mnichova 1938 jednou ze dvou rozhodujících stran vládní koalice. S mimořádným vlivem na politiku republiky.
 
Kubitou připomínaná „akce Olovo“ z období Zemanovy vlády je možná pro skandalisty zajímavá, ale naprosto necharakterizuje úspěšné vládnutí této vlády v letech 1998 – 2002. Toto úspěšné vládnutí spolu se změnou přístupu V. Špidly, po Zemanovi dalšího předsedy ČSSD a premiéra, vedlo k volebnímu vítězství této strany ve volbách v roce 2002. J. Kubita znovu volně pracuje s fakty, když si všímá roku 2005: „A premiér Jiří Paroubek s náměstkem policejního prezidenta Vladislavem Husákem poslali stovky policistů na jeden palouk na Tachovsku, aby tam rozehnali mládež tančící na techno. Ano, slavný Czech Tech. Novým ministrem kultury se stal Vítězslav Jandák. To byla politická i kulturní tragédie sama o sobě“. Všechna tato tvrzení jsou přitažená za vlasy. Premiér v civilizované zemi a tou v roce 2005 ČR byla, nemůže na někoho poslat policejní kontingent. O policejním zákroku samotném nerozhodl tedy ani V. Husák, ale šéf policie v okrese Tachov v rámci své velitelské odpovědnosti. Prostě byl porušen zákon. Tančící lidé vstupovali na hektary pozemků majitelů, kteří s tím nesouhlasili, a policie byla rok předtím veřejností kritizována, že při podobné technoakci nezasáhla. Chce to jen mluvit pravdu.
 
Nevím také, jakou tragédií proslul jako ministr Vítězslav Jandák. Vedl si ve své funkci dobře. Byl jako ministr kultury v průzkumech mimořádně populárním politikem a nic nezkazil. Ostatně, kdyby něco, byť i malého, pokazil, jistě by to dnes J. Kubita rád rozpatlal.
 
Od roku 2005, podle redaktora HN je „Pražský hrad dějištěm bizarního představení, které s několika alternacemi trvá dodnes“. Trapný blábol de facto dehonestující dva české prezidenty, který jakoby vypadl z předpojatých diskuzí pražské kavárny.
 
V závěru roku 2010, ovšem vcelku věrně J. Kubita popisuje, proč se A. Babiš vrhnul do politiky. Je to v zásadě tak, jak autor píše.
 
Včera jsem si v jedněch bulvárních novinách přečetl, že Olga Blechová chce se svým přítelem opustit Spojené státy, protože tam hrozí vláda komunistů nebo tak nějak. Obrazotvornost některých lidí je ohromná. Někteří lidé stráví „na cestách“ jak to říkal anglický král Karel II., významnou část svého života.
 
I když nemusím souhlasit se všemi kroky současné české vlády, s ohromným rozpočtovým schodkem pro tento rok i s některými opatřeními v daňové oblasti, je Česko stále zemí, ve které se dá slušně žít. Současná vláda se snaží v možnostech, které má, zajistit slušnou životní úroveň širokým vrstvám lidí.

Jiří Paroubek