Vážená paní předsedající,
vážení kolegové, kolegyně,
dámy a pánové,

téma, ke kterému se dnes opětovně musíme vyslovit, téma umístění radarové základy Spojených států amerických na území České republiky, je jedním z nejvážnějších bodů týkajících se zahraničně bezpečnostních otázek od vstupu republiky do Severoatlantické aliance.

Chtěl bych totiž připomenout, a vím to zcela jistě z osobních svědectví někdejších sociálnědemokratických poslanců, že když čeští poslanci připravovali na sklonku roku 1992 Ústavu nově vznikajícího českého státu, nikoho z nich nenapadlo, že by na jeho území mohla být umístěna vojenská základna s trvale přítomnými cizími vojsky. Byla to přirozená reakce na historickou zkušenost našeho národa z let 1968 -1989. S přechodnými pobyty vojsk Ústava počítala, ale trvalá vojenská základna byla nemyslitelná.


Budu-li se dnes společně s vámi dělit o důvody, které nás vedou k odmítnutí radaru, připomínám, že jsou umocněny vynikající podporou, kterou nám opakovaně během jednoho týdne dali občané České republiky ve volbách do krajských zastupitelstev i doplňovacích voleb do Senátu. A tyto volby mimo byly mj. také referendem o radaru. A voliči jasně znají naše jasné zamítavé ne k němu.

Je pro mne alarmujícím projevem arogance moci a elementárního nedostatku politické kultury a neschopnosti vyvodit alespoň trochu pokory před rozhodnutím voličů, že se ODS na poslední chvíli snaží ve starém složení Senátu, nemající již z valné míru oporu v přáních voličů tyto smlouvy prosadit. Ukazuje to jen jedno.ODS je nepoučitelná, někteří její členové chtějí v této zemi vyvolat trvalou konfrontaci. K tomu říkám otevřeně. Tento boj nemůže ODS vyhrát a nevyhraje.

V této souvislosti však pokládám za nezbytné znovu připomenout, že mluvím jménem politické strany, za jejichž vlád došlo k novému zahraničněpolitickému zakotvení naší země, jak v Evropské unii, tak v NATO. Cítíme proto přirozeně odpovědnost nejen za minulost, ale především za budoucnost. A proto se snažíme citlivě zvažovat, na které otázky je třeba odpovědět „ano“, a na které „ne“.

Říkáme-li „Ne radaru“, neznamená to rozhodně ne našemu spojenectví s USA.

Slýchávám v této souvislosti od mnohých novinářů, pravicových politologů i politiků papouškovat jednoho po druhém, že po nástupu nové americké administrativy se v zahraniční politice nic nezmění.

Dámy a pánové, větší nesmysl jsem neslyšel.

Jestli se totiž po nástupu nového prezidentství něco mění, pak je to především strategie i taktika v zahraniční politice. V zásadě s každým prezidentem zažíváme jiné těžiště zahraniční politiky, jiné formy a upřímně řečeno i jiné metody. V amerických dějinách tak zažíváme tu etapy izolacionismu (spíše v minulosti), etapy politiky koexistence a nyní jsme zažili zcela exkluzívní etapu uplatnění doktríny preventivních válek, podle které Spojené státy mohou kdykoliv a kdekoliv preventivně vojensky zasáhnout, dospějí-li k závěru, že ta která země je součástí osy zla, když dílčím dopadem této doktríny je budování protiraketového deštníku.

Aby bylo jasno. Nedovedu si představit, že by tato politika neskončila s odchodem George W. Bushe. Těc důvodů je vícero, ale hlavním je, že v žádném případě neučinila svět bezpečnějším, lepším. Naopak dědictví prezidenta Bushe je nepříjemné: udržování dvou válek v Iráku a Afghánistánu, nárůst protiamerických radikalistických tónů v zemích Latinské Ameriky a hluboká finanční a hospodářská krize, která se přenáší do celého světa, která přirozeně USA a jejich pozici ve světě minimálně psychologicky značně oslabuje. To vše zákonitě povede k tomu, že nový americký prezident bude muset zahraniční doktrínu své země zcela zásadně přehodnotit a (tady je obdoba i s námi), podrobit kritické sebereflexi dosavadní americkou politiku jak uvnitř země, tak přirozeně i navenek. USA budou muset více diskutovat se svými spojenci zejména s Evropskou unií. Budou ovšem muset více než doposud také respektovat názory jiných, regionálních velmocí – Číny, Indie, Ruska, Brazílie či Japonska.

To jsou nezadržitelné trendy ve světě. Potřeba řešit závažnou hospodářskou krizi, jejíž zvrat může nastávat až někdy koncem roku 2009 nebo i později bude měnit přirozeně také i priority.

Svět je příliš složitý a stále ne příliš bezpečný než aby bylo zapotřebí vytvářet nová ohniska napětí, např. ve střední Evropě.
Nová a bohužel stále rostoucí síla terorismu většinou spojeného s islámským fundamentalismem bude vyvolávat novou potřebu nové formy kolektivní bezpečnosti.

Proto jsem přesvědčen, že nová administrativa již z důvodu strategických bude v zahraniční politice, ale i v politice domácí, zejména hospodářské, hledat jiná řešení.

To platí tím spíše, že nejnovější studie Pentagonu, zveřejněná 24. října 2008, konstatuje, cituji: „Není žádný důvod stavět nové základny v Polsku a České republice, neboť studie konstatuje, že tento systém potřebuje zásadní opravu, protože protiraketová agentura (MDA) nesmyslně spěchala s rozmísťováním systému na úkor výzkumu a pečlivého vývoje nástroje, který skutečně funguje.“ Tuto studii nechal vypracovat Pentagon, který jistě nepracuje ve službách ruské špionáže nebo našich aktivistů z "Ne základnám" a byl veden uznávaným odborníkem, generálem Larry Welchem.

Co k tomu říci? Že už dva roky v této zemi bojuje na jedné straně koalice a na straně druhé opozice a také občanská veřejnost o rozmístění nesmyslného, neefektivního a tedy nepotřebného protiraketového systému. Tento systém ovšem bohužel vyvolává reálné a nebezpečné reakce Ruska, které hodlá na nás zamířit rakety s jadernými hlavicemi. Na rozdíl od virtuálního protiraketového systému, tyto rakety budou bohužel reálné.

Vybudování radaru na našem území má nepochybně značný geopolitický rozměr z hlediska proměny strategického myšlení. V tomto ohledu se svého času jednoznačně vyjádřil prezident Klaus: „Já jsem od začátku říkal, že mně strašně moc jde o udržení té transatlantické vazby. Ta transatlantická vazba s Amerikou je prostě klíčová a já myslím, že nějaké gesto přátelské je potřebné. Na druhé straně, nevidím žádné důkazy o nebezpečnosti budovaných raket Severní Koreji či někde jinde, které by mohly zítra dopadat na naše území. Prostě tohle to já taky necítím, v tom jsem taky nezměnil svůj názor.“ A stejně poctivě se vyjádřil i Mirek Topolánek, když na Kongresu ODS dne 24. 11. 2007, uvedl: „Tím jsem se dostal k tomu, co je, bylo a bude páteří naší zahraniční politiky. K euroatlantické vazbě. Je naší odpovědností vůči občanům této země a vůči budoucnosti našich dětí, nedopustit její oslabení. Nedopustit oslabení naší vůle k obraně. Nedopustit, abychom se opět plíživě sunuli do sféry geopolitického vlivu Ruska. To je ten pravý důvod, proč u nás má stát radarová základna. Už jenom proto stojí za to udržet tuto vládu.“

Co k tomu dodat? George Bush nejsou Spojené státy a za nedlouho nebude ani jejich prezidentem. A ani jeho nejkonzervativnější příznivci, snad kromě těch našich, kteří na něho dokonce skládali oslavné písničky, nejsou s to na něm nalézt cokoliv kladného.

Umístění radaru nemá prostě nic společného s upevňováním euroatlantických vazeb. Je to jen jeden z dílčího projevů chybné zahraniční politiky Bushovy administrativy. Nic více a nic méně. A sociální demokraté nevidí jediný rozumný důvod, proč tuto chybnou politiku USA posouvat za hranice funkčního období jejího tvůrce.

Milé kolegyně, vážení kolegové,

celou Evropu, celý svět a samozřejmě i Českou republiku ohrožuje mezinárodní hospodářská krize. I ty nejoptimističtější předpoklady očekávají obrat v hospodářském trendu teprve na konci roku 2009. Myslí si snad někdo, že uprostřed obrovských sanací amerického finančního systému budou američtí zákonodárci sypat peníze na tyto nesmyslné projekty? Určitě ne.

Volby do krajských zastupitelstev a do Senátu formálně nebyly o vládě, ale i pan prezident jasně konstatoval, že byly referendem o vládě Mirka Topolánka. Ano, podle nás byly jednoznačným referendem proti asociální politice vlády, i proti politice nekompetentnosti, založené na ideologické předpojatosti. Představitelé koaličních stran nyní do omrzení opakují, že udělali chyby v komunikaci. Ale to není problém komunikace. Lidé odmítli především výsledky práce této vlády. Asociální zákony a sice nesmyslný, ale ve svých důsledcích i nebezpečný radar nelze zkomunikovat.

Chápu, že politika je často o prestiži. Tato vláda se vždy upne k nějakému problému, který je namnoze spojen s fundamentalistickým viděním světa. Ať už šlo o nesmyslnou konstrukci vyrovnání s církvemi,či nyní o radar.

Tak jako otázka církevního majetku potřebuje čas na řešení, tak zřejmě je nutno získat čas na realistický pohled nového americké vedení. Dejme si ten čas a nežeňte věci na hranu.

Navrhuji přerušit projednání tohoto bodu z důvodů, které jsem výše uvedl, na dobu 6 měsíců. Pak možná všichni budeme již moudřejší.