Zastavme pravici ve jménu sociální spravedlnosti
Stojíme na počátku přelomového období. Za necelé dva měsíce volby do Evropského parlamentu (EP) a následné podzimní volby do Poslanecké sněmovny jasně ukáží, kterým směrem se naše republika vydá, zda u nás konečně znovu zavládne skutečná demokracie, nebo zda bude pokračovat snaha o vytváření státu, který by sloužil jen těm nejbohatším a privilegovaným. Pravice a jí poplatní novináři nás, Českou stranu sociálně demokratickou, stále obviňuje, že jsme svrhli vládu v době českého předsednictví EU, čímž jsme prý poškodili českou image v Evropě.
To je jen důkaz toho, jak hluboko ODS a její spojenci klesli. Mají pocit, že dojem z České republiky nijak nemůže poškodit premiér, který otevřeně kryje defraudanta, jen aby se udržel u moci, zatímco odchod takového premiéra vydávají za českou ostudu. Nic nemůže být vzdálenějšího realitě, nebo řečeno slovy pana Topolánka, nic nemůže být jasnější „cestou do pekel“.
Na činy, jaké předvedl premiér Topolánek, by na západ od nás reagovala hlasováním o nedůvěře každá opoziční strana, která by se rozhodně odmítala namočit do takové vládní špíny. Ale vlastně by takový premiér sám odstoupil.
Zvláštní přitom je, že ODS nyní do téže Evropy, v jejímž čele se jí tolik líbil premiér kryjící nezákonnost a opírající se o bryskní služby „justiční mafie“, vysílá v rámci nadcházejících voleb lidi, kteří se zřetelně stavějí proti sjednocené Evropě a touží proměnit Českou republiku v jakési své izolované soukromé eldorádo.
Proč tedy do EP, v němž se utváří více než polovina naší legislativy, vůbec kandidují? Odpověď je nasnadě – ODS nikdy nezapírala, že pro její lidi jsou peníze až na prvním místě, a poslanecký mandát v Bruselu je přece trafika víc než náramná.
Česká sociální demokracie se naopak chce prostřednictvím voleb do EP a svým co největším volebním ziskem aktivně podílet – jako součást velkého evropského hnutí, které by se už v dohledné době mohlo stát nejsilnější skupinou v EP – na utváření a spoluurčování společné evropské politiky. A přitom si jasně uvědomuje, že hlavním úkolem EP v nadcházejícím období bude společný boj proti hospodářské krizi, jejíž existenci ODS, jak je všeobecně známo, ještě donedávna – snad jako jediná strana ve vyspělých zemích – důsledně popírala.
Podzimní volby do Poslanecké sněmovny pak rozhodnou o tom, jestli u nás bude dál vládnout panská koalice, korupce a klientelismus v zájmu několika vyvolených. Pro nás jako sociální demokracii byl přitom Topolánkův nepřijatelný exces s krytím defraudanta Wolfa jen příslovečnou poslední kapkou. Vždy jsme totiž ze všech sil usilovali o to, abychom zarazili soustředěný atak vládní koalice na životní úroveň občanů, a to hlavně těch s nejnižšími příjmy.
Vždy jsme odmítali Julínkův pokus proměnit české zdravotnictví v soukromý podnik několika jeho přátel, stavěli jsme se i proti růstu cen potravin, léků, energií a dalších druhů zboží, které vláda způsobila svou tak zvanou daňovou reformou.
Za nepřijatelné jsme označovali plán zavést školné na vysokých školách nebo církevní restituce, které dosáhly výše nepředstavitelných 300 miliard korun, čímž by vláda zatížila naše potomky na dalších šedesát let. A to ani nemluvím o ochotě koaliční vlády umístit americký radar 60 km od Prahy, aniž by kdo vůbec věděl, proč.
Občané před volbami jistě nic z toho nezapomenou, protože to vše byly kroky, které negativně ovlivnily a stále ovlivňují jejich každodenní život a jeho kvalitu. A předpokládám, že se nenechají zmást ani žádnými špinavými triky ODS, která před volbami zcela jistě přijde s nějakou obdobou tzv. Kubiceho zprávy, aby se pokusila jakýmikoli prostředky získat pár hlasů navíc a zabránit nám tak v dosažení našeho cíle – sociálně spravedlivé společnosti, v jejímž rámci v současné době považujeme za nejdůležitější zajistit, aby na krizi nedopláceli ti, kteří ji nezpůsobili. Jak jsem již uvedl, stojíme na počátku přelomového období, které rozhodne o budoucím postavení České republiky v Evropě i o vývoji uvnitř naší země. Věřím, že občané ponechají Topolánkovu vládu i nadále v politickém hrobě, kam ji svými hlasy odsoudili v podzimních krajských a senátních volbách, a nedopustí její zmrtvýchvstání. V době současné hospodářské krize si totiž naše země další pravicové asociální experimenty dovolit už nemůže.
(článek byl otisknut v deníku Právo dne 17. dubna 2009)
To je jen důkaz toho, jak hluboko ODS a její spojenci klesli. Mají pocit, že dojem z České republiky nijak nemůže poškodit premiér, který otevřeně kryje defraudanta, jen aby se udržel u moci, zatímco odchod takového premiéra vydávají za českou ostudu. Nic nemůže být vzdálenějšího realitě, nebo řečeno slovy pana Topolánka, nic nemůže být jasnější „cestou do pekel“.
Na činy, jaké předvedl premiér Topolánek, by na západ od nás reagovala hlasováním o nedůvěře každá opoziční strana, která by se rozhodně odmítala namočit do takové vládní špíny. Ale vlastně by takový premiér sám odstoupil.
Zvláštní přitom je, že ODS nyní do téže Evropy, v jejímž čele se jí tolik líbil premiér kryjící nezákonnost a opírající se o bryskní služby „justiční mafie“, vysílá v rámci nadcházejících voleb lidi, kteří se zřetelně stavějí proti sjednocené Evropě a touží proměnit Českou republiku v jakési své izolované soukromé eldorádo.
Proč tedy do EP, v němž se utváří více než polovina naší legislativy, vůbec kandidují? Odpověď je nasnadě – ODS nikdy nezapírala, že pro její lidi jsou peníze až na prvním místě, a poslanecký mandát v Bruselu je přece trafika víc než náramná.
Česká sociální demokracie se naopak chce prostřednictvím voleb do EP a svým co největším volebním ziskem aktivně podílet – jako součást velkého evropského hnutí, které by se už v dohledné době mohlo stát nejsilnější skupinou v EP – na utváření a spoluurčování společné evropské politiky. A přitom si jasně uvědomuje, že hlavním úkolem EP v nadcházejícím období bude společný boj proti hospodářské krizi, jejíž existenci ODS, jak je všeobecně známo, ještě donedávna – snad jako jediná strana ve vyspělých zemích – důsledně popírala.
Podzimní volby do Poslanecké sněmovny pak rozhodnou o tom, jestli u nás bude dál vládnout panská koalice, korupce a klientelismus v zájmu několika vyvolených. Pro nás jako sociální demokracii byl přitom Topolánkův nepřijatelný exces s krytím defraudanta Wolfa jen příslovečnou poslední kapkou. Vždy jsme totiž ze všech sil usilovali o to, abychom zarazili soustředěný atak vládní koalice na životní úroveň občanů, a to hlavně těch s nejnižšími příjmy.
Vždy jsme odmítali Julínkův pokus proměnit české zdravotnictví v soukromý podnik několika jeho přátel, stavěli jsme se i proti růstu cen potravin, léků, energií a dalších druhů zboží, které vláda způsobila svou tak zvanou daňovou reformou.
Za nepřijatelné jsme označovali plán zavést školné na vysokých školách nebo církevní restituce, které dosáhly výše nepředstavitelných 300 miliard korun, čímž by vláda zatížila naše potomky na dalších šedesát let. A to ani nemluvím o ochotě koaliční vlády umístit americký radar 60 km od Prahy, aniž by kdo vůbec věděl, proč.
Občané před volbami jistě nic z toho nezapomenou, protože to vše byly kroky, které negativně ovlivnily a stále ovlivňují jejich každodenní život a jeho kvalitu. A předpokládám, že se nenechají zmást ani žádnými špinavými triky ODS, která před volbami zcela jistě přijde s nějakou obdobou tzv. Kubiceho zprávy, aby se pokusila jakýmikoli prostředky získat pár hlasů navíc a zabránit nám tak v dosažení našeho cíle – sociálně spravedlivé společnosti, v jejímž rámci v současné době považujeme za nejdůležitější zajistit, aby na krizi nedopláceli ti, kteří ji nezpůsobili. Jak jsem již uvedl, stojíme na počátku přelomového období, které rozhodne o budoucím postavení České republiky v Evropě i o vývoji uvnitř naší země. Věřím, že občané ponechají Topolánkovu vládu i nadále v politickém hrobě, kam ji svými hlasy odsoudili v podzimních krajských a senátních volbách, a nedopustí její zmrtvýchvstání. V době současné hospodářské krize si totiž naše země další pravicové asociální experimenty dovolit už nemůže.
(článek byl otisknut v deníku Právo dne 17. dubna 2009)