Vlastně téměř všechna česká tištěná média napadají jeden z důležitých záměrů volebního programu sociální demokracie a tím je obnovení progresivního zdanění v případě vzniku vlády této strany po říjnových volbách. Političtí odpůrci sociální demokracie a velká část ekonomických publicistů – a několikrát se to povedlo v posledních týdnech právě Hospodářským novinám – vychází z chybné teze „ataku ČSSD na úspěšné“ (přesně cituji z jednoho článku v HN z nedávné doby).


Předně, ve své reakci chci odmítnout tento druh argumentace a interpretace programových záměrů ČSSD. Chci odmítnout zcela nemístný populismus, podle kterého má platit rovnice: úspěšný člověk = člověk s nejvyšším příjmem. Podle tvrzení kritiků ČSSD je tedy úspěšný jen ten, kdo vydělává v průměru nad 100 tis. Kč měsíčně, resp. 1,2 mil. Kč ročně.

Nevím, zda existuje nějaký vědec v Akademii věd (nebo mimo ni) s takovým platem. Nevím, kolik zaměstnanců s takovým platem je mezi lékaři, hasiči, záchranáři, policisty nebo třeba mezi zdravotními sestrami. Pochybuji, že bychom našli mezi učiteli od mateřské školy až po univerzity (profesoři, docenti) někoho s příjmem nad tuto sumu. Vím zcela bezpečně, že mezi starosty obcí – a ti bývají zahrnováni veřejností mezi nejváženější zaměstnání – není nikdo s platem nad 100 tis. Kč.

Zkrátka nemohu přijmout tezi, ze které vyplývá, že lidé s nižším platem nežli 100 tis. Kč jsou neúspěšní. V této logice by se podle kritiků programu ČSSD podle jimi zvolené argumentace mezi neúspěšnými objevila nepochybně zdrcující většina špičkových chirurgů, výzkumníků, téměř všichni pracovníci v kultuře, sociální oblasti a všichni ve státní správě (nemluvím však o manažerech v polostátních a státních firmách) atd. A to přece není pravda. Peníze nejsou jediným měřítkem úspěchu.

V některých komentářích o tomto „honu na rodinný majetek“ (cituji z kritického článku HN) se přitom zcela zapomnělo upozornit na to, že návrh na výši zdanění těchto příjmů se týká jen částky, která překročí tuto hranici. Takže při měsíčním příjmu např. 120 tis. Kč bude vyšší sazbou zdaněno pouze a právě jen 20 tis. Kč, o které bude suma 100 tis. Kč překročena. To znamená nárůst daně o pouhé 3 tis. Kč (!)

Progresivní zdanění by v případě realizace tohoto návrhu ČSSD bylo stále mnohem mírnější, nežli je progresivní zdanění v USA, Německu, Francii, Rakousku a ve většině hospodářsky vyspělých zemí. A abych předešel námitkám, že Barack Obama je vlastně také socialista, v USA platil tento způsob zdanění již za Reagana, Bushe seniora i Bushe juniora. Proč je nikdo neobviňoval z útoku na úspěšné? Podotýkám, že naopak v Rusku existuje rovná daň.

Při jedné příležitosti jsem se nedávno zeptal amerického manažera větší nadnárodní firmy, jak se dívá na myšlenku rovné daně. Jeho odpověď mne překvapila, ale zároveň ji chápu. Pochopit takový způsob myšlení je ale pro českou pravici zřejmě z jiného světa. Onen manažer mně odpověděl: Musel bych se hodně stydět, kdybych platil stejné daně jako uklizečka.

Princip vyššího zdanění u vysokých příjmů odráží kromě principu solidarity, který je součástí většiny demokratických sociálně právních systémů, také celkem logický předpoklad, že lidé s vyššími příjmy více využívají statky hrazené či zafinancované ze společně vybraných daní. Po pražském vnějším dopravním okruhu, který bude stát desítky miliard korun, budou jezdit autem více manažeři nebo uklízečky?

Hluboce nesouhlasím s tímto dělením společnosti na úspěšné (= bohaté), a ty ostatní, vlastně neúspěšné (99% českých občanů). ČSSD kalkuluje naopak s podporou společného zdanění manželů. To je velkorysé opatření, které vláda ČSSD již v roce 2006 prosadila a nyní, po říjnových sněmovních volbách se chce k tomuto dobrému daňovému institutu rychle vrátit. Je to jedno z opatření, které také ovlivní pozitivně soudržnost rodiny.

Progresivní zdanění vytvoří prostor pro nárůst příjmů státního rozpočtu. Tyto finanční prostředky tak mohou být přerozděleny například uplatněním společného zdanění manželů ve prospěch kategorií zaměstnanců, státních zaměstnanců (budou zdroje pro navýšení platů lékařů, sester, hasičů atd.) a vlastně i malých podnikatelů, jejichž celkové roční příjmy se pohybují často hluboko pod zmíněnou hranicí, od níž by začínala daňová progrese podle návrhu sociální demokracie. Připomínám, že se jedná o hranici příjmů 1,2 mil. Kč za rok.

Daňové návrhy ČSSD tedy jdou ve prospěch lidí se středními a nižšími příjmy.

(článek vyšel v redakčně zkráceném znění v Hospodářských novinách dne 23. července 2009)