M. Šlouf opustil sociální demokracii a stal se hlavním předákem a mozkem nové strany. Strany socialistického zaměření, která chce atakovat ČSSD zprava a spolupracovat s kýmkoliv na pravici. Proto jeho guru na nedávném ekonomickém fóru Koruny české za frenetického nadšení pravičáků všeho druhu – řečníků, auditoria v sále i novinářů – vcelku nevybíravě všem odporujícím (včetně sociální demokracie) vnucoval přijetí tzv. Janotova balíčku. Tedy přijetí drakonických asociálních opatření v neprospěch mladých rodin s dětmi, důchodců, nezaměstnaných, veřejných zaměstnanců, sociálních organizací krajů, obcí i občanských sdružení atd... Sociální demokracie se ještě na této schůzi sněmovny pokusí přijít s legislativními návrhy, které směřují k odstranění přehnané tvrdosti plynoucí z uplatnění asociálního „balíčku“ ministerstva financí.

Sociální demokracie pod mým vedením bude dál věrně hájit zájmy českých občanů. Ne abstraktních bytostí, ale lidí s konkrétními zájmy z konkrétních sociálních a generačních skupin. Do termínu voleb do sněmovny bude ČSSD hájit Topolánkovou vládou nezlikvidované výdobytky sociálního státu. Velkou pozornost při kontrole výkonné moci státu budou sociální demokraté až do voleb věnovat zejména recidivám julínkovské a topolánkovské politiky v rezortu zdravotnictví či v dalších rezortech anebo langerovinám v rezortu vnitra a ve zpravodajských službách.

Politická strana usiluje ve volební soutěži o získání co největšího podílu na politické moci. To je u politického stranictví normální. Jde však o to, čemu užití politické moci slouží. Za téměř čtyři a půl roku, co jsem ve vedení ČSSD, lidé – voliči této strany dobře cítí, že jim sociální demokracie chce sloužit. Z desetiprocentních volebních preferencí v dubnu 2005 se ČSSD dostala o třináct měsíců později ve volbách do sněmovny na třetinu hlasů, tedy k nejvyšší podpoře ve své dlouhé parlamentní historii. Sociální demokracie nyní má 29 senátorů, to je počet, který nikdy neměla. Spravuje třináct ze čtrnácti krajů. Má na krajích takovou sílu, jakou nikdy předtím neměla. Totéž platí také pro Evropský parlament (místo dvou má nyní sedm europoslanců a z nich jednoho místopředsedu EP). Sociální demokracie srazila letos v březnu zprofanovanou, zkorumpovanou a asociální Topolánkovu vládu, zabránila jí tak dokončit celý její asociální „reformní“ program. A ČSSD dnes ovlivňuje agendu úřednické vlády.

M. Šlouf se ukázal jako neuvěřitelně úspěšný v nákupech poslanců pro Topolánkovu vládu. Přeběhlíci Melčák a Pohanka umožnili pravicové vládě její vznik i přijímání asociálních zákonů negativně dopadajících na životy milionů lidí. A odpovědnost M. Zemana v této věci je zřejmá. Stále se nechává unášet neuhasitelnou touhou po pomstě vůči řadě lídrů sociální demokracie za i jím zpackanou prezidentskou volbu. On přece z politiky nikdy neodešel, jenom pořád znova zkouší se do ní vrátit. Předchozí dva pokusy o podporu „jeho“ vyvolené politické strany v předchozích dvou volbách dopadly kolosálně neúspěšné.

Na co teď někdejší velký muž české politiky ještě spoléhá? Program to není, služba veřejnosti rovněž ne! Na Šloufa s Melčákem? Jim přece jde jen o to udržet se v politickém byznysu s Dalíkem a spol. Jeden je mistr klientelismu a korupce, ten druhý spíše prototypem ke všemu ochotné „oběti“. Také tento nový Zemanův politický projekt shoří jako ty dva předchozí. Svůj talent rozměňuje za drobné. Už chce jen škodit.

(článek byl otisknut v deníku Právo dne 20. října 2009)