Na tiskové konferenci 17. listopadu jsem se dopustil omylu a spletl si autora hloupého výroku „sociální demokracie je porodní bábou komunismu“ Michala Pavlatu s jeho bratrem, bývalým senátorem ODS Josefem Pavlatou. Tento omyl uznávám a Josefu Pavlatovi se omlouvám. A omlouvám se za argumenty, které jsem použil, protože se týkaly výhradně jeho bratra.

Můj omyl však na Michalem Pavlatou vyřčené hlouposti nic nemění, a považuji za potvrzení mých obav o stav českých médií, pokud píší (abych byl přesný, je to jen Právo) o ostudě ve vztahu k mému omylu a nikoliv ve vztahu k autorovi onoho hloupého výroku (vlastně ne jen jednoho hloupého výroku). Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme pád komunistického režimu, který se vyznačoval mimo jiné právě přepisováním a zneužíváním dějin, bychom totiž měli všichni, včetně médií, podobné ahistorické výroky odsoudit.

Není náhodou, že Michal Pavlata vedle tohoto výroku mluvil ve svém projevu také o nebezpečí v podobě toho, že se „naše společnost nebezpečně vyvíjí doleva“, že revoluce roku 1989 byla „moc sametová“, přirovnával Brusel k „novému Kremlu“ a oplakával rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy změnit projekt radarové základny slovy, že jsme „radar málo chtěli“.

Pronést takové výroky na půdě mezinárodní konference bez uzardění a bez reakce nejen přítomných ústavních činitelů a politiků (včetně Karla Schwarzenberga), ale bez kritické reakce médií, to považuji za velmi alarmující. Zvláště od „levicových“ novin jako je Právo bych s ohledem nejen na vedení redakce očekával, že minimálně v případě kritiky přílišné sametovosti revoluce v roce 1989 odsoudí toto nepřímé volání po revolučních „kandelábrech“.

Tyto výroky Michala Pavlaty bohužel přesně zapadají do stylu uvažování lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že „nacionální socialismus vznikl ze sociální demokracie“ (místopředseda ODS Petr Bendl), anebo že ČSSD je „mnohem nebezpečnější stranou komunistického střihu“, než KSČM (Přemysl Sobotka).

Tyto a podobné výroky, které jsou buď projevem hlouposti, anebo propagandistickým a přitom zcela zkresleným zneužíváním historie, ukazují na mnohem hlubší problém naší mladé demokracie. Po dvaceti letech svobody totiž zapomínáme na to, co Hanah Arendtová v „Eichmannovi v Jeruzalémě“ označila za „banalitu zla“. Proti zlu v ideální podobě, které pro dnešní pravicovou elitu představuje již nejen komunismus, ale podle těchto výroků už i silná a sebevědomá sociální demokracie a levice vůbec, se používají podobné metody, kterých využíval komunistický režim. Ten také zprofanoval slovo kapitalismus tak, že se několik let po listopadu mnozí politici báli toto slovo použít. Snahy o delegitimizaci levice však všude tam, kde k nim pravice přistoupila (předválečné Rakousko, Výmarská republika v Německu, Španělsko a Portugalsko), vedly nakonec k nástupu totalitních či autoritářských režimů. A není náhodou, že je to právě ODS, jejíž představitelé a příznivci se těchto výroků dopouštějí, která se spojila do jednoho poslaneckého klubu na úrovni EP s lidmi, kteří na jedné straně velebí odkaz jednotek SS a na straně druhé vyjadřují obdiv krvavému diktátorovi Augustu Pinochetovi. Mimochodem, i v tomto případě česká média včetně toho “levicového“ většinou mlčela…

(článek byl otisknut v deníku Právo dne 19. listopadu 2009)