Před více než třiceti lety v průběhu základní vojenské služby jsem působil jako zástupce proviantního náčelníka útvaru, ve kterém bylo více než tisíc vojáků. Chápal jsem jako svou samozřejmou povinnost jim všem zajistit stravování v rytmu snídaně, oběd, večeře. To před mým příchodem k tomuto útvaru vůbec nebylo obvyklé: na koho nevyšlo, ten si bez oběda či večeře šel něco koupit za své do ARMY anebo hladověl.

Můj proviantní náčelník byl mladší nežli já a spolu s některými dalšími spolubojovníky z proviantu stále něco oslavoval. Byl družný a fajn, utrácel za alkohol celý svůj funkční plat a hostil své okolí. Bylo těžké se držet v takovém prostředí stranou, nejsem žádný suchar. Ale dařilo se mi to do té míry, že proviant plnil své úkoly. Tedy, že všichni dostali jídlo. Vzpomínám, jak jednou do kuchyně přišel zástupce velitele pro týl (bylo to také těsně před Vánocemi), a viděl v proviantní službě několik potácejících se opilců, ale kupodivu se obořil na mě, i když jsem byl střízlivý: „Paroubku, já teď přikročím k potrestání nepřímých viníků“.

Tím nepřímým viníkem myslel pan podplukovník nepochybně mě. Samozřejmě, že na mě ruka spravedlnosti nedopadla ani tehdy, ani později. Takže vojáci dál dostávali pravidelně svou stravu. A mí kolegové na proviantu dál propíjeli své služné…

Připomněl jsem si slova svého velitele, když jsem si dnes (ve středu) přečetl glosu Práva. Po odchodu K. Vrby, v minulosti podmíněně odsouzeného (nyní ovšem po výmazu s čistým trestním rejstříkem), ze všech funkcí i z ČSSD, bych tisku rád doporučil, aby nyní věnoval pozornost závažnému případu z jiné politické strany. Jméno K. Vrby před celou „aférou“ znali jen političtí fajnšmekři. Vliv tohoto muže na politiku ČSSD je zcela miniaturní. Rád bych věděl, kdo by zpětně z redaktorů Práva přiznal, že měl o jeho existenci tušení.

No, ale co takhle radní hl. m. Prahy? Zůstává mi záhadou, proč nikomu z novinářů, kteří tak rádi hovoří o zlosynech v ČSSD, nevěnuje pozornost například tomu, že členem Rady hl. m. Prahy za ODS je člověk, který byl v nedávné minulosti pravomocně odsouzen. Tím důvodem odsouzení (a není to tak dlouho, co se to stalo) bylo, že pan radní řídil auto, které havarovalo, a při havárii zahynula jedna žena.

Vytvořil jsem v ČSSD prostředí, kde se reaguje rychle a rozhodně na pochybení a zejména korupční jednání našich členů. Rád bych, aby se to stalo součástí politické kultury v celé zemi. Tedy, aby se to netýkalo jen sociální demokracie. K tomu, aby tomu tak bylo, ale tato země potřebuje novináře, kteří budou mít stejný metr na všechny. Tak tomu ale bohužel není! Tedy zatím.