Ve svém rozhovoru pro deník Právo obvinil Mirek Topolánek – tak jak je v posledních letech jeho obvyklou zoufalou argumentací – že Jiří Paroubek porušil všechny možné dohody a že jakákoliv dohoda s ním nemá smysl.

Mirku Topolánkovi skutečně již teče voda do bot a každý další krok jeho i jeho strany jej nezadržitelně sune k outsiderovi voleb. Třítýdenní obstrukce, kterou rozpoutala ODS v Poslanecké sněmovně, a která v novodobých dějinách Českého státu nemá obdoby, zcela logicky nese s sebou důsledek další ztráty podpory veřejnosti.


Za této situace se Mirek Topolánek směšně pokouší vyvolat bolestínský dojem, že jsem oním mužem, který bortí všechny dohody.

Jaká je pravda?

Nechám především stranou, že fatální a osudovou chybou Mirka Topolánka bylo, že odmítl uzavřít dohodu o spolupráci v rámci českého předsednictví. V situaci, kdy jeho vláda prakticky po mnoho měsíců již neměla potřebnou podporu v Poslanecké sněmovně a kdy jeho nejbližší spolupracovník Marek Dalík ještě rozpoutával nátlak na redaktora České televize, se ukázal jako politický hazardér a amatér, který si pád své vlády poctivě odpracoval.

Pokud naopak tvrdí, že jsem porušil dohodu o uspořádání voleb na podzim, pak sám nemůže věřit tomu, co říká. Do volebního procesu pro Evropu naprosto šokujícím způsobem zasáhl Ústavní soud, který zrušil v minulosti již osvědčený ústavní zákon o skončení volebního období a v rozporu s předními ústavními právníky země si přisvojil právo přezkoumávat a rušit ústavní zákony. Jestliže z dalších právních analýz vyplývalo, že vážně hrozí, že zruší i novou ústavní úpravu, protože by tzv. opakovaně porušovala zákaz retroaktivity, nemohli jsme vystavit zemi i ČSSD riziku ústavního a politického chaosu a smířit se s tím, že volby proběhnou v řádném termínu. Zabránili jsme kolapsu státu. To odmítá Mirek Topolánek přiznat.

Stejně tak lže, že byla za tzv. (v jeho terminologii) druhé Fischerovy vlády uzavřena dohoda, že budou do Poslanecké sněmovny předkládány do Sněmovny jen návrhy, kde existuje široký konsensus. Chci upozornit, že zejména iniciativy Eduarda Janoty v podstatě prosazovaly pravicové návrhy ODS a TOP 09 a s myšlenkou průřezového parlamentního konsensu neměly nic společného. Stejně tak představa, že na dobu prakticky jednoho roku ponecháme v platnosti krvavé asociální zákony z dob Topolánkovy vlády, byla zcela absurdní. Je věcí Mirka Topolánka, aby se snažil získat pro vlastní řešení podporu. Když ale utekl z Poslanecké sněmovny jako malý kluk, nemůže se divit, že se podpora ODS v Poslanecké sněmovně drolí.

Stejně tak je nepravdou, že bychom se dohodli na tom, že ministři nominovaní do vlády Jana Fischera nebudou moci případně kandidovat jako poslanci ve volbách do Poslanecké sněmovny. Když může kandidovat jeho pravá ruka a vyjednávač náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr na předním místě kandidátky ODS, nechápu, proč by případně nemohli kandidovat někteří z nominantů ČSSD. Ostatně mezi čelnými kandidáty ODS najdete i další náměstky ministrů: Fuchsu a Salivara.

Mirek Topolánek mlží, dělá zoufalá divadelní gesta a zvolil ze zoufalství již jen čistě defenzivní a ufňukanou pozici. Dojímat se z pádu své vlády rok po jejím pádu, to umí jen slaboch. Měl by si to přiznat. Je to zlomený muž, který se odváží jít do televize jen s Milošem Zemanem, který mu v podstatě jen servilně přitakává.