Hlavní tezí neoliberálů je ponechání věcí svému osudu a co nejmenší zasahování do jejich vývoje. U Langrovy ODS to platí pouze tehdy, pokud se ponechání věcí osudu netýká přerozdělování veřejných prostředků, byznysu státních firem či jiných provizně zajímavých zakázek. Tam zkušení jednotlivci s odznáčkem ODS věci neponechávají osudu, ale snaží se je řídit prakticky za každou cenu. Stejné je to u privatizace, ostatně Íčko by mohlo vyprávět, jak namáhavé je ji uřídit správným směrem.

Nový volební lídr ODS přichází s nabídkou řešení, přičemž za hlavní hrozbu vidí bankrot České republiky. Nedostatek ekonomické erudice nelze vyčítat, dlouhodobý brainwashing – řečeno slovy bývalého lídra – se nutně musí projevit i u slušných lidí, a tak ponechám bláboly o bankrotu plynout časem a spolehnu se na přirozenou inteligenci páně Nečasovu s tím, že skutečný stav českých financí pochopí a dosavadní mantru dua Topolánek Kalousek nahradí něčím reálným.

Volební lídr ODS však přichází s nabídkou řešení a svobody pro odpovědné. Je paradoxní, že s ní přichází v den, kdy pražská ODS učinila v pravicové baště republiky zcela neliberální krok. Vlajkovou loď čistoty pražských projektů, dle barnumské reklamy sen každého Pražana, kartu Opencard, se totiž rozhodla nařídit lidu. Zcela v tradici svobodného přístupu k trhu a svobodného rozhodování občanů říká: chceš jezdit tramvají a metrem? Tak budeš mít Opencard. Jinak to nepůjde. Tvá svoboda spočívá, milý Pražane, v tom, že o ní za tebe rozhodneme my, hoši z ODS.

Opencard by totiž jinak byla projektem zcela neživotaschopným. Není důvod, aby si ji Pražané pořizovali. V ZOO mohou zaplatit stávajícími kartami, kupon MHD si kdekoli koupí v papírové podobě. Placení v parkovacím automatu nepatří k nejzásadnějším starostem Pražana. A pokud při placení Opencard dostanu slevu, pak ji zaplatím na daních. Slevu totiž poskytnou pouze příspěvkové organizace města a ke slevě je přinutí zřizovatel - město. Opět zcela svobodně.

Na skutečně svobodných trzích působí karetní společnosti, které dodají řešení, karty, validátory, software, automaty a berou si provizi z kartou udělaných transakcí. Co chtějí je, aby karta sloužila a realizovaly se přes ni hodně transakcí. Systém mající mnoho funkcí, a slibující mnoho transakcí, by městu poskytly bezplatně, každopádně ne za 800 milionů.

Úkol pražské ODS tedy zní – jak vnutit Pražanům Opencard a ještě se tvářit, že 800 milionů nevyletělo oknem. Založíme akciovku, do které projekt Opencard s účetní, nikoli reálnou, hodnotou 800 milionů vložíme. Pak donutíme Pražany kartu používat, třeba silou. Jak? No nařídíme jim Opencard platbu jízdného, parkovného, vstupného. Budou dělat transakce a kartu znovu zaplatí oni. Ty transakce budou pro karetní společnost či banku zajímavé a tak vstoupí do akciovky a přinese vlastní funkční systém. Ten budou Pražané ve skutečnosti používat. Karetní společnost to přijde tak na 50 milionů, my budeme trvat na tom, že jejich karta bude červená s gotickými siluetami a bude se jmenovat Opencard. Haguess Opencard vymažeme, stejně jsou to jen nějaké bity… Za 50 milionů prodáme kartové společnosti Pražany a problém je skryt a tedy pryč. Přesně v této logice učinili pražští zastupitelé ve čtvrtek rozhodnutí a odešli ze sálu. Dokonáno jest!

Do pěkného nečasu jste vstoupil, pane „nový“ lídře. Měl byste pamatovat na to, že starého psa novým kouskům nenaučíte, a pokud se smečka vlků bude kolem Vás stále pohybovat, bude mít Vámi proklamované řešení a svoboda vždy pachuť Opencard.