Archiv článků: prosinec 2017

20. 12.

Hraje se o druhý pokus o sestavení vlády

Jiří Pehe Přečteno 3362 krát Přidat komentář

Ačkoliv v těchto dnech probíhají jednání mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a politickými stranami, jejichž oficiálním účelem je prý zajistit menšinové vládě většinovou podporu při hlasování o důvěře 10. ledna, ve skutečnosti se zdá, že si političtí aktéři především připravují půdu pro pokus druhý. Není samozřejmě možné zcela vyloučit, že Babiš nezíská pro svoji vládu podporu už v prvním kole, ale zatím je to velmi nepravděpodobné.

Důvodů, proč rozhodující bude až druhý pokus, je celá řada. Tak především všechny politické strany se ve vztahu k Babišovi už před volbami vmanévrovaly svými prohlášeními do pozic, z nichž je nyní těžké ustoupit. Téměř všechny tvrdily, že je pro ně nepředstavitelné být ve vládě vedené politikem obviněným z trestného činu. Několik stran pak mělo k Babišovi ještě obecnější výhrady v podobě kritiky jeho údajně nedemokratických tendencí.

Změnit tyto postoje už při prvním pokusu o sestavení vlády je téměř nemožné, pokud si politické strany chtějí zachovat tvář. Navíc sám Babiš to ostatním stranám neulehčuje, protože chce být sám v čele vlády, ač ví, že hned několik stran by bylo připraveno s ANO spolupracovat, pokud by nominoval na post premiéra někoho jiného z ANO.

Kritika, která se valí na hlavu Babiše z tzv. demokratických stran by ale neměla zastřít skutečnost, že i on se zatím nepřekračuje při hledání podpory pro vládu některé meze. Kdyby nabídl patřičné ústupky, mohl by už teď vytvořit koalici s hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, protože Okamura by v takovém případě ve vládě s Babišem rád zasedl. A asi by při jistých ústupcích mohl získat podporu či toleranci komunistů.

Takovou spolupráci na vládní úrovni ale Babiš evidentně nechce, protože by ho poškodila doma i v zahraničí. Vznik hlasovací aliance ANO, KSČM a SPD během ustanovování nové Poslanecké sněmovny, s jejíž pomocí získali politici z KSČM a SPD významné sněmovní pozice, má, zdá se, jiný cíl, než vládní spolupráci. Mohla to být kupříkladu snaha ANO přimět obě stany, aby nehlasovaly pro vydání Babiše k trestnímu stíhání.

Případný Babišův druhý pokus o sestavení vlády bude samozřejmě do jisté míry záviset na tom, zda vydán nakonec bude nebo nebude. Důležité také bude, zda zpráva evropské agentury OLAF vyzní tak, že Babiš v kauze Čapí hnízdo neoprávněně využil evropské dotace.

Hraje se tedy svým způsobem i o čas. Pokud Babiš hlasování o svém vydání k trestnímu stíhání ustojí a zpráva agentury OLFA ho přímo neobviní z dotačního podvodu, docela jistě přijdou některé strany s argumenty, že v zájmu stability země jim ve světle volebních výsledků nezbývá nic jiného než podpořit Babišovu menšinovou vládu, nebo s ním dokonce jít do koalice.

Zdá se navíc, že ani sám Babiš nebral první pokus o sestavení vlády úplně vážně. Nejde jen o poněkud laxní způsob vyjednávání, který předvedl, ale možná i o zákulisní dohodu s prezidentem Zemanem. O její existenci by mohl svědčit fakt, že prezident dopředu avizoval, že Babiše pověří sestavením vlády znovu, což je zcela neobvyklé z hlediska fungování parlamentní demokracie. Z taktického hlediska je to ale zcela logické, protože odmítnutí Babišovy první vlády v hlasování o důvěře postaví Zemana do role kotvy výkonné moci přesně v době, kdy se budou konat prezidentské volby.

O vládě se tedy začne vážně jednat nejspíš až po prezidentských volbách. A pokud by Babiš neutrpěl nové šrámy v kauze Čapí hnízdo, některé politické strany, jako občanští demokraté nebo sociální demokraté, by podle různých vyjádření byly při druhém pokusu vůči Babišovi mnohem méně odmítavé.

ČRo Plus, 20.12.2017

13. 12.

Jak se Babiš může zapsat do historie

Jiří Pehe Přečteno 9954 krát Přidat komentář

Nový český premiér Andrej Babiš, zdá se, velmi stojí o to, aby byl vnímán jako reformátor, který dokáže Českou republiku zmodernizovat. Na domácí scéně to ovšem nebude mít lehké, protože jeho hnutí ANO je zatím izolované, a Babiš jen těžko bude shánět většinu pro svojí vládu. A bude-li vládnout menšinově, bude pro změnu těžko shánět většiny pro zákony, kterými by zemi posunul vpřed.

Babiš přitom navíc čelí obvinění v kauze Čapí hnízdo, což je stín, který ho bude až do případného osvobozujícího soudního rozsudku nebo odložení jeho případu orgány činnými v trestním řízení doprovázet, i kdyby ho nová Sněmovna na rozdíl od té předchozí nevydala k trestnímu stíhání. To mu bude doma dál nepochybně svazovat ruce.

Přesto je jedna oblast, v níž by se Babiš mohl jako reformátor svého druhu prosadit téměř okamžitě—bez ohledu na to, jak silná bude jeho vláda. Tou oblastí jsou zamrzlé české vztahy s Evropskou unií.

Česká republika si totiž svými opakovanými „ne“ v reakcích na nejrůznější evropské reformy a iniciativy vytvořila ve zbytku EU pro sebe obraz problematického člena, který je v unii jen z nedostatku jiných alternativ. Pokud by měl opravdu vzniknout projekt dvourychlostní unie, naše země v tomto okamžiku nepatří k adeptům na účast v tvrdém integračním jádru.

Češi prostě neumějí v EU vyjednávat. Ani odpor české politické reprezentace proti uprchlickým kvótám nemusel dojít až k hrozbě žalobou na Českou republiku u Evropského soudního dvora, kdyby byli čeští politici schopní rozlišovat mezi svými možná oprávněnými pochybnostmi o smyslu systému kvót na jedné straně, a nutností řídit se demokraticky přijatými rozhodnutími EU na straně druhé.

Mohli se poučit na Slovensku. To sice protestovalo proti kvótám a snažilo se vysvětlit proč, ale zároveň neodmítlo tak radikálním způsobem jako Česká republika nutnost řídit se rozhodnutím EU o kvótách. Česká vláda rovnou přijala v předvolební horečce vládní usnesení, že tuto evropskou legislativu nebude respektovat.

Ve výčtu poněkud trucovitých českých reakcí na iniciativy Bruselu bychom mohli pokračovat. Čeští politici si ještě ani pořádně nepřečetli navrhované znění nové evropské azylové politiky, kterou schválil Evropský parlament, a už proti ní protestují. Nebo se pokoušeli změnami vlastní ústavy obejít evropskou směrnici o zbraních.

Příkladem z jiného soudku je český postoj k euru. Česká republika plní maastrichtská kritéria pro jeho přijetí, ale čeští politici téměř unisono odmítají euro přijmout, protože to pro nás prý není momentálně výhodné. Co na tom, že k přijetí eura jsme se zavázali v přístupové smlouvě bez toho, že budeme okolo přijetí eura takto chytračit.

A právě zde se nabízí Babišovi možnost, jak takříkajíc vypálit rybník zbytku české politické scény i vůči němu skeptickému Bruselu. Kdyby zaujal aktivnější a vstřícnější postoj plánovaným reformám EU (od azylové politiky až po návrhy z dílny francouzského prezidenta Macrona) a oznámil, že naši zemi začne právě on připravovat na přechod na euro, téměř okamžitě by se mu podařilo změnit svůj obraz politika, který je rizikem pro demokracii a zemi táhne do izolace.

Se svou dosavadní schopností strhnout na svou stranu nemalou část české veřejnosti by přitom mezi českými politiky, kteří se svým negativismem vůči všemu evropskému zahnali do kouta, měl nejlepší šance udělat takový překvapivý politický tah. I proto budou první Babišovy kroky v Evropě velkou zkouškou. Jisté je, že bude-li pokračovat v evropské politice, která žene Českou republiku do izolace, oslabí svoji pozici i doma, protože kromě vlastních mocenských ambicí nebude mít nic, čím by se výrazně odlišil od zbytku české politické scény.

ČRo Plus, 13.12.2017

06. 12.

Skutečnou výzvou pro Babiše bude Evropa

Jiří Pehe Přečteno 3512 krát Přidat komentář

Téměř všichni zahraniční novináři, kteří se v posledních týdnech sjížděli do Prahy, aby napsali o politické situaci u nás, položili nakonec obligátní otázku: Vznikne mezi Českou republikou a Evropskou unií pod vedením Andreje Babiše stejný příkop, jaký vidíme ve vztazích mezi Unii a Polskem i Maďarskem?

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Babiš není uhněten ze stejného ideologického či prvoplánově nacionalistického těsta jako Jaroslaw Kaczynski v Polsku nebo Viktor Orbán v Maďarsku. Firmy jeho podnikatelského impéria, které dočasně vložil do svěřeneckého fondu, podnikají i v několika zemích západní Evropy. A i kvůli skutečnosti, že nemalá část jeho podnikání se týká zemědělství, profituje Agrofert, který Babiš, pracně léta budoval, i z nemalých evropských dotací.

Během volební kampaně byla Babišova rétorika spíše euroskeptická. Unii kritizoval zejména kvůli její migrační politice, ale také kvůli tomu, jakým způsobem probíhala jednání ministrů financí. Opakovaně odmítl zavedení eura u nás v dohledné době, protože by se prý Česká republika stala spoluzodpovědnou za případné další finanční problémy jižního křídla eurozóny.

To vše bude ale muset znovu promyslet. Den po jmenování jeho menšinové vlády má vyrazit na summit Evropské rady. Podle zpráv v médiích se tam prý hodlá uvést jako tvrdý kritik evropské migrační politiky. „Upozorním, že pokud chceme mluvit o reformě Evropské unie, tak musíme mluvit o reformě imigrační politiky,“ řekl Babiš.

Takové plány se ale jeví spíše jako pokračování domácí volební kampaně, než jako užitečný příspěvek do evropské diskuze. Vystoupí-li s tvrdou kritikou evropské migrační politiky, aniž by nabídl taková řešení, která západní politiky ještě nenapadla, a která se tudíž už tak či onak neuskutečňují, bude jen za dalšího visegrádského křiklouna, kterých má evropský západ bohužel už plné zuby.

Doufejme tedy, že se Babiš před summitem kupříkladu důkladně seznámí s návrhem na novou evropskou azylovou politiku, kterou schválil Evropský parlament, a která obsahuje nejen návrhy na omezení migrace, ale také na pan-unijní sdílení břemene azylových řízení s těmi migranty, kteří se do Evropy přeci jen dostanou. Pokud nový český premiér bude argumentovat pouze potřebou ještě více utěsnit vnější hranice EU a nelegální migranty vracet tam, odkud přišli bez toho, že by zbytku EU nabídl alespoň nějakou formu solidarity v péči o uprchlíky, kteří v Evropě už jsou, bude automaticky zařazen k Orbánovi a Kaczynskému.

To samé platí o jeho případných reakcích na reformy Evropské unie, zejména eurozóny, které Evropská komise—inspirována částečně návrhy francouzského prezidenta Macrona—v těchto dnech předkládá. Babiš se během volební kampaně do Macrona i jeho návrhů několikrát ostře pustil a nešetřil ani německou kancléřku Merkelovou. Pokud v tom bude pokračovat i jako premiér, dozajista nevytvoří pro Českou republiku dobrou výchozí pozici pro složitá jednání o evropských reformách.

Babiš je přitom zranitelnější než Kaczynski nebo Orbán, protože jeho politická legitimita není, jako v jejich případě, odvozena od prvoplánového nacionalismu, který může i případné negativní ekonomické dopady euroskeptické politiky zúročit ve svůj prospěch, ale na slibech ekonomické prosperity a modernizace země. A na vztazích s EU, jak už bylo řečeno, závisí do jisté míry i jeho podnikání.

Měl by tedy v roli premiéra ve vztahu k EU opatrně našlapovat a nabídnout přívětivější tvář než polští a maďarští politici, spíše než pokračovat ve své předvolební rétorice, která i ve vztahu k EU občas připomínala slona v porcelánu. Evropští lídři jsou jiná liga, než domácí političtí oponenti, které hravě vyřídil. A v podobě evropských dotací i plánů na vytvoření dvourychlostní Unie mají v rukou nástroje, jejichž případné využití může Českou republiku nejen dost bolet, ale také vykolejit Babišovy plány na ekonomickou modernizaci země.

ČRo Plus, 6.12.2017

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy