Jiří Pehe

28. 11.

Prezident utržený z ústavního řetězu

Jiří Pehe Přečteno 3736 krát

Ve svém projevu v izraelském parlamentu navrhl prezident Miloš Zeman přesun české ambasády do Jeruzaléma, ačkoliv to zatím není oficiální stanovisko české vlády, která za kroky ústavně neodpovědného prezidenta ručí. A doplnil to bonmotem, že naneštěstí není diktátor.

Zaujal ho také sankční systém izraelského parlamentu, na jehož základě se poslancům, kteří mají nadměrný počet absencí, krátí plat. Podpořil by to prý i u nás.

Až z Izraele také poučil Sněmovnu, že marnila čas nedávným hlasováním o nedůvěře vládě Andreje Babiše, a že mohla místo toho přijímat zákony. Možná při rozdávání těchto dobrých rad zapomněl, že on sám některé svoje zákonné a ústavní funkce odmítá plnit a v poslední době tráví více času odpočíváním v Lánech než na Hradě.

Prezident jistě může mít názory i na věci, které nepatří do jeho působnosti. Jenže Zeman se vyslovuje k takovým záležitostem opakovaně a autoritativně--jako bychom měli prezidentskou republiku, a nikoliv parlamentní demokracii. A občas je dokonce v těžkém konfliktu zájmů. Kupříkladu když doporučuje zrušit Senát, což je instituce, která má vůči němu kontrolní pravomoci.

Prezident se snaží ovlivňovat i chod vlády. Vůči vládě má sice jisté ústavní pravomoci i on, ale ty končí tím, že vládu za jistých ústavně předepsaných okolností jmenuje a odvolává, anebo na návrh premiéra jmenuje a odvolává jednotlivé ministry.

Tyto ústavní mantinely jsou Zemanovi ale zjevně příliš úzké. V minulosti se tudíž nejenom vzpíral žádosti premiéra odvolat nebo jmenovat konkrétního ministra, ale také třeba jmenoval vládu takzvaných expertů bez souhlasu Sněmovny. Anebo nechal vládu, která nezískala důvěru Sněmovny, neúměrně dlouho vládnou v demisi.

Vloni po volbách pro změnu oznámil, že Andreje Babiše jmenuje premiérem znovu, i když jeho první vláda nezíská důvěru. Nebyl to sice neústavní krok, ale bylo to gesto jdoucí proti duchu Ústavy. A když Zeman před nedávným hlasováním o nedůvěře Babišově vládě už dopředu prohlásil, že Babiše jmenuje v případě pádu vlády znovu, hraničilo to s výsměchem Ústavě a Poslanecké sněmovně.

Nejnověji se prezident plete i do složení již jmenované vlády, když navrhuje, aby byl odvolán ministr zahraničí Tomáš Petříček, protože je prý jen loutkou Miroslava Pocheho, kterého Zeman v rozporu se svými ústavními povinnostmi odmítl jmenovat, když se vláda formovala. V obecnější rovině pak prezident i jeho okolí vyvíjejí nad rámec prezidentských kompetencí tlak na vládu ohledně určitých strategických rozhodnutí, jako je dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech.

Zeman občas zmiňuje jako zdroj své legitimity k určitým krokům přímou volbu prezidenta. Což o to, ta jistě zvýšila vliv hlavu státu, ale nebyla doprovozena posílením jeho ústavních pravomocí, takže
odpovědnost za jeho kroky dál nese vláda.

Ta Babišova bohužel Zemanovo šlapání po ústavě toleruje. A složení parlamentu, který by teoreticky mohl odkázat Zemana do patřičných mezí s pomocí ústavní žaloby, je bohužel takové, že ani on se k ničemu neodhodlá. Zeman jako zdatný technolog moci to ví, takže s postupujícím časem bude jeho excesů bude spíš přibývat. A bohužel to zanechá hluboké šrámy na české politické i ústavní kultuře.

ČRo Plus, 28.11.2018

22. 11.

Jaká může být role tajných služeb v kauze Babiš mladší

Jiří Pehe Přečteno 10280 krát

Po odvysílání reportáže TV Seznam, v níž syn premiéra Andreje Babiše tvrdí, že byl zavlečen na Krym a Ukrajinu, aby nemohl vypovídat v kauze Čapí hnízdo, se začaly rojit spekulace o roli zpravodajských služeb. Ti, kdo o této roli spekulují, se ale nedokážou shodnout, které služby by to měly být, a co by mohlo být jejich zájmem.

Nejblíž pravdě bývá obvykle vysvětlení nejjednodušší, které zní, že tajné služby nehrály žádnou roli v samotném zprostředkování výpovědi Babiše mladšího. Ten se nejspíš rozhodl mluvit, protože se cítil zrazený vlastním otcem.

Netřeba dodávat, že ti, kdo o roli tajných služeb v tom, že Babiš mladší promluvil na kameru, spekulují, nejsou samozřejmě schopní odpovědět na otázku, zda nějaká tajná služba, pokud se dle jejich názoru v celé věci angažovala, dala novinářům jen tip, kde Babiš mladší pobývá bez toho, že by věděla, co Babiš mladší řekne. Anebo zda naopak dopředu věděla, že Babiš mladší mluvit chce a co chce veřejnosti sdělit.

Na co ale odpovědět lze, je to, na co upozorňují bezpečnostní experti: podle nich je nemyslitelné, že by syn druhého nejbohatšího českého podnikatele a významného politika mohl pobývat na okupovaném Krymu, který ještě stále podléhá speciálnímu režimu (a pak odcestovat na Ukrajinu), aniž by jeho pobyt na Krymu pečlivě monitorovaly ruské tajné služby. A aniž by si jeho pobytu na Krymu a pak na Ukrajině všimly i ty ukrajinské.

Otázkami je v této souvislosti obestřena zejména role Petra Protopopova, ruského občana dlouhodobě žijícího v České republice, který pracoval v minulosti v Agrofertu jako řidič a je manželem psychiatričky Dity Protopopové, v jejíž péči údajně duševně nemocný Babiš mladší byl. Není totiž jasné, jak by mohl takový běžný ruský občan žijící trvale v ČR zařídit výjezd švýcarského občana Babiše mladšího na Krym, kam není vstup cizincům zatím běžně povolen.

České tajné služby to jistě zajímá, stejně jako je asi zajímá role dívky, která se podle Protopopova stala na Krymu přítelkyní Babiše mladšího. Tuto „slečnu“, jak o ní mluví Protopopov, prý Protopopovi doporučil dobrý známý, a slečna si Babiše mladšího prý hned velmi oblíbila a rozuměla mu. Dokonce do té míry, že v péči o údajně mentálně nestabilního Babiše mladšího na čas nahradila Protopopova, který odjel zpět do České republiky.

Jinými slovy: otázkou podle bezpečnostních expertů není, zda ruské tajné služby Babiše mladšího „vytěžily“, ale spíše co vše--a prostřednictvím jakých technik a koho--se ruské (popřípadě ukrajinské) tajné služby dozvěděly o Babišově byznysu, rodině a dalších věcech. A zda to činí českého premiéra vydíratelným. Tímto prizmatem teď bohužel bude leckdo na jeho jednání nahlížet při každém strategickém rozhodování, které se týká bezpečnosti České republiky nebo třeba stavby nových jaderných reaktorů.

21. 11.

Co je opravdu znepokojující v případu Andreje Babiše mladšího

Jiří Pehe Přečteno 5289 krát

Skandál okolo Andreje Babiše mladšího začal televizní reportáží, v níž tvrdí, že byl unesen na Krym, aby nevypovídal v kauze Čapí hnízdo. Jeho otec, český premiér, vzápětí označil zmíněnou televizní reportáž za hnus a manipulaci. Reportéři prý zneužili duševně nemocného člověka, kterým Babiš mladší údajně je.

Jenže útoky na metody práce novinářů, kteří reportáž natočili, nemohou zakrýt několik velmi znepokojivých faktů. Tak především k nám skrze televizní obrazovku promlouvá přímo Babiš junior. Jeho slova nejsou nijak zprostředkována. A jakkoliv se jeho otec snaží zpochybňovat jeho výpověď odkazy na jeho údajnou duševní nemoc, evidentně si Babiš mladší alespoň v něčem nevymýšlí.

Kupříkladu v tom, že byl svěřen do péče řidiče Agrofertu, Petra Protopopova, který ho na Krym skutečně odvezl. To totiž potvrdil Protopopov i premiér Babiš.

Jinými slovy: zatímco se lze přít o to, zda premiérův syn odjel na Krym dobrovolně nebo pod nátlakem, a jestli se ho tedy Babiš senior opravdu pokoušel odklidit mimo dosah české policie, nikdo, ani premiér, nepopírá, že Babiš mladší skutečně na Krym odjel—a to s otcovým vědomím a v doprovodu ruského občana, který pracoval pro Agrofert.

Kauzu Čapí hnízdo už poměrně dlouhou dobu vyšetřuje česká policie, a nejnovější informace týkající se Babiše mladšího se netýkají samotného meritu této kauzy, kterým je možný dotační podvod. Zato se otevírá několik nových kauz, které jsou hodny důkladného prošetření.

Policie už oznámila, že se bude zabývat možným zavlečením, neboli únosem Babiše mladšího do Ruska a na Ukrajinu. Pokud by se to podařilo prokázat, jde o vážný trestný čin, který by byl ještě vážnější, pokud by se prokázalo, že se udál s vědomím současného premiéra.

Jenže ještě více znepokojivé jsou mezinárodně bezpečnostní aspekty pobytu Babiše mladšího v Rusku, a to bez ohledu na to, zda tam jel dobrovolně, nebo tam byl zavlečen. Když premiér odbývá pobyt svého syna na Krymu s tím, že tam je pěkně a svítí tam sluníčko, a že se tam jeho syn cítil šťastný (zejména prý poté, co se tam seznámil s ukrajinskou dívkou), měl by se spustit alarm ve všech českých tajných službách.

Jak už upozornila řada expertů, na okupovaný Krym není možné cestovat bez bedlivé pozornosti ruských tajných služeb, zvlášť když se někdo jmenuje Andrej Babiš a je synem významného českého politika a podnikatele. Otázkou také je, jak mohl někdo, kdo je nevýznamným řidičem v Agrofertu, vůbec cestu na Krym s cizím státním příslušníkem v doprovodu zařídit? Máme věřit, že ruské úřady povolily něco takového panu Protopopovi jen proto, že je původem Rus?

A kdo je ona přítelkyně, k níž Babiš mladší tak rychle zahořel silnými city? Protopopov tvrdí, že Babiše mladšího s ní seznámil on na základě doporučení svého kamaráda. Slečna prý hned pochopila, jak zvláštní Babiš junior je. Dokonce ho chápala tak dobře, že Protopopov nechal Babiše juniora v její péči a vrátil se na čas do České republiky.

Premiér Babiš nyní přiznal, že o tom všem věděl. Jinými slovy: Babiš, jenž byl v době pobytu svého syna na Krymu místopředsedou vlády státu, který je členskou zemí NATO a Evropské unie, kterážto na Rusko uvalila kvůli okupaci Krymu sankce, věděl o tom, že se jeho syn pohybuje na území Rusy okupovaného Krymu pod dohledem ruského občana a pak v péči jakési slečny, kterou jeho synovi tento ruský občan, dříve zaměstnanec Agrofertu, dohodil.

Tyto nové skutečnosti jsou v lecčems více znepokojující než celá kauza Čapí hnízdo. Až se opozice bude mít šanci při jednání Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě ptát premiéra na konkrétní věci, možná by se měla mnohem více věnovat pobytu Babiše mladšího v Rusku a na Krymu než samotné kauze Čapí hnízdo.

ČRo Plus, 21.11.2018

Korekce: JJak mě upozornil čtenář, údaj, že Babiš byl místopředsedou vlády v době, kdy byl jeho syn na Krymu, není přesný, protože Babiš byl vicepremiérem do do 24.5.2017, zatímco Babiš junior byl na Krymu podle různých informací v létě 2017. Babiš byl v době pobytu svého syna na Krymu tedy jen poslancem a předsedou hnutí ANO.

15. 11.

Proč je odmítnutí globálního paktu o migraci chyba

Jiří Pehe Přečteno 4419 krát

Vláda rozhodla, že se Česká republika nepřipojí ke globálnímu paktu o migraci, který se chystá přijmout více než 190 zemí celého světa v Maroku na začátku prosince.

Toto rozhodnutí bude nejspíš přijato většinou české veřejnosti bez reptání. Týká se koneckonců mezinárodní úmluvy, kterou si naprostá většina českých občanů nikdy nepřečte. Navíc v jejím názvu je ono dnes politicky magické slůvko „migrace“, okolo kterého politici visegrádských zemí už dlouhou dobu populisticky křepčí.

Nepřistoupení k této úmluvě tedy může přinést vládě politické body, což je, zdá se, hlavní důvod, proč úmluvu odmítla. To, že se zase jednou jedná především o populistické gesto, správně vystihl i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když suše poznamenal, že by si politici ve visegrádských zemích měli úmluvu nejprve přečíst.

Kdyby si ji přečetli, zjistili by, že naší zemi i ostatní členy Visegrádu v podstatě ničím neohrožuje, ale naopak může být pro ně docela užitečným nástrojem. Ti čeští politici, kteří proti úmluvě nejvíc brojili, mají sice pravdu v tom, že pakt explicitně nerozlišuje mezi legální a nelegální migrací, ale to činí jiné mezinárodní dokumenty, které tento právně nezávazný pakt nenahrazuje. Jeho primárním cílem také není ustavit migraci jako lidské právo, jak tvrdí český premiér, protože i to je už zakotveno v jiných smlouvách Organizace spojených národů, včetně Všeobecné deklarace lidských práv.

Pakt se spíše soustředí na to, že i migranti mají lidská práva. Má se s nimi zacházet slušně a lidsky. Ale hlavně nabízí nástroje pro globální spolupráci zemí v oblasti migrace a umožňuje jim jejich aktivity v této oblasti lépe koordinovat. Cílem i tohoto paktu je vytvořit rámec pro globální správu jevů, které jsou svojí povahou globální, a žádný stát je nemůže dnes řešit úspěšně sám.

Obhájci vládního rozhodnutí mohou argumentovat, že nepřijetí paktu nás nic nestojí, protože je příliš obecný, a navíc, zemi, jako je ta naše, která zůstává ušetřena většího přílivu migrantů, zejména těch nelegálních, nepřijetí nijak negativně neovlivní. Potíž je v tom, že Česká republika sice není cílovou zemí pro migraci, ale je zemí, z níž mnoho lidí migruje. A že nepřistoupením k paktu oslabujeme svoji pozici při možné ochraně vlastních lidí.

V zahraničí žije podle střízlivých odhadů více než půl miliónu Čechů, pravděpodobně ale mnohem víc, kteří tam většinou pracují nebo studují. Ti, kteří jsou v zemích Evropské unie, mají práva vyplývající z evropských smluv a nepřistoupení České republiky k migračnímu paktu je ovlivní snad jen v tom, že se na ně v zemích západní Evropy bude nahlížet ještě více než dosud, jako na občany jedné z visegrádských zemí, které nedokážou v poslední době produktivně spolupracovat ani se zbytkem EU, ani se světovým společenstvím.

Ti Češi, kteří jsou mimo EU, mohou ale časem zjistit, že jim svým nepřistoupením k migračnímu paktu česká vláda ztížila pozici. Až premiér Babiš bude po příštím setkání s britskými politiky opět vyhlašovat, že jedním z jeho cílů je zajistit, aby práva desetitisíců Čechů pracujících a studujících ve Velké Británii byla respektována i po brexitu, je na místě se ho zeptat, proč tedy jeho vláda nepřijala globální migrační pakt, který by srozumění s Velkou Británií (která pakt přijme) usnadnil.

Jinými slovy: nepřijetí paktu je zbytečné populistické gesto. Odmítnutí nás nijak více neochrání před případnou migrační vlnou, ale zato ztíží pozici České republiky při ochraně vlastních občanů migrujících jinam. Otázkou je zda to vše stojí za těch několik málo případných bodů v žebříčcích popularity, které vládní strany doufají získat tím, že se budou veřejnosti mylně jevit jako nekompromisní ochránkyně našich národních zájmů v oblasti migrace.

ČRo Plus, 14.11.2018

07. 11.

Pět zásadních závěrů z amerických voleb

Jiří Pehe Přečteno 3962 krát

Výsledky voleb do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu amerického Kongresu, jakož i výsledky volebních klání o pozice guvernérů ve 36 státech americké unie, zásadně ovlivní fungovaní americké politické scény v příštích dvou letech. Podrobné analýzy výsledků jistě nabídnou celou řadu závěrů a predikcí, ale pět zásadních postřehů lze učinit už nyní.

Tím nejdůležitějším je, že Demokratická strana bude mít na rozdíl od předešlých let většinu ve Sněmovně reprezentantů, což je značná komplikace pro prezidenta Donalda Trumpa a jeho Bílý dům. Nejenže pro Tumpa bude složité, ne-li nemožné, prosadit až do prezidentských voleb za dva roky jakékoliv nové zákony, ale Sněmovna reprezentantů má vůči prezidentovi i některé důležité pravomoci, které zatím měli v rukou většinoví republikáni.

Tou nejdůležitější je možnost jednotlivých sněmovních výborů vyžadovat předložení určitých dokumentů, a to nejen od Bílého domu. Je tudíž téměř jisté, že jedním z prvních kroků nové Sněmovny bude žádost o vydání daňových přiznání Trumpa, která odmítal zveřejnit jak během prezidentské kampaně, tak v prvních dvou letech svého působení ve funkci. Jelikož se zdá, že Trump měl k tomu, aby zveřejnění svých daňových přiznání odmítal, vážné důvody, je možnost, že se jeho daňová přiznání dostanou do rukou demokratů a pak na veřejnost, nepříjemná nejen kvůli tomu, jaký to může mít dopad na jeho obhajobu prezidentského mandátu, ale i kvůli vyšetřování, které vede zvláštní vyšetřovatel amerického ministerstva spravedlnosti Robert Mueller ohledně možných vazeb Trumpa na Rusko.

Dalším důležitým výsledkem voleb je, že republikánská strana nejen udržela, ale dokonce zvětšila svoji většinu v Senátu. V praktické politice to znamená, že pokud bude Senát rokovat o některých dalších důležitých nominacích Trumpa, jako jsou ty na pozice soudců Nejvyššího soudu, velvyslanců či ministrů, nebudou demokraté v podstatě schopni tyto nominace blokovat či zdržovat.

Zdá se, že ve volbách do Senátu demokraté doplatili zejména na způsob, jakým postupovali při nominaci Bretta Kavanaugha na pozici soudce Nejvyššího soudu. Před senátním slyšením, které se v souvislosti s touto nominací konalo, průzkumy sice neukazovaly, že by demokraté v Senátu, kde obhajovali mnohem více křesel než republikáni, mohli získat většinu, ale zdálo se, že republikánská většina bude jen těsná, což se nakonec nestalo a republikáni budou mít více než pohodnou většinu.

Třetí závěr ohledně výsledků voleb se týká guvernérských klání. Republikáni si sice udrželi většinu těchto postů napříč Spojenými státy, ale pro Trumpa je varováním, že demokraté zvítězili ve třech státech, v nichž slavil úspěch v prezidentských volbách: v Pensylvánii, ve Wisconsinu a v Michiganu. Ty přitom patří tradičně mezi státy, v nichž se rozhoduje, kdo se stane prezidentem.

Čtvrtým důležitým poselstvím voleb je, že se zásadně proměnila skladba vítězů voleb do Sněmovny reprezentantů. Výrazné úspěchy slavily ženy, a celkově naroste počet zástupců různých menšin. To je do jisté míry porážka Trumpových útoků na některé menšiny i jeho postojů k ženám. Příští volby ukážou, zda šlo jen o reakci na Trumpovu politiku, nebo zda nástup žen a menšin odráží dlouhodobé demografické změny, jakož i další posun americké společnosti směrem k politice větší diversity a inkluze navzdory tomu, co reprezentuje současná administrativa.

Poslední důležitou zprávou voleb je, že mezi republikány ve volbách do Kongresu uspěli spíše politici loajální k Trumpovi než umírnění republikáni, kteří si od něj drželi odstup. To je pro Trumpa dvojsečný signál: na jedné straně znamená, že si Trump, který byl před svým zvolením vnímán republikánským establishmentem jako cizí těleso, upevní kontrolu nad stranou, na straně druhé tato konsolidace vlivu nad částí strany ale může vést k celkovému zmenšení jeho volební báze mezi republikánskými voliči, což může mít nepříznivý dopad na jeho volební šance v roce 2020.

ČRo Plus, 7.11.2018

Archiv článků: listopad 2018

Prezident utržený z ústavního řetězu

Jaká může být role tajných služeb v kauze Babiš mladší

Co je opravdu znepokojující v případu Andreje Babiše mladšího

Proč je odmítnutí globálního paktu o migraci chyba

Pět zásadních závěrů z amerických voleb

Blogeři abecedně