Jiří Pehe

29. 01.

Jak se naši mocní vysmívají slušným mravům

Jiří Pehe Přečteno 3897 krát

Prezident Miloš Zeman před několika lety prohlásil, že slavný předválečný novinář Ferdinand Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“. Někde ho prý viděl, možná vlevo dole.

Zmíněný článek se nikdy nenašel, ačkoliv prezident pověřil svého mluvčího Jiřího Ovčáčka jeho hledáním. Mluvčí text nenašel, protože neexistuje, jak od té doby potvrdili mnohokrát historici. To ovšem prezidenta nepřimělo k omluvě, čímž by byl celé aféře konec. I prezident je člověk, může se mýlit.

Zeman takový názor zřejmě nesdílí, takže Peroutkova vnučka Terezie Kaslová se pokusila omluvu vysoudit, a justice ji v nižší instanci podpořila. Jenže Nejvyšší soud pak konstatoval, že žalovat nelze přímo prezidenta, který je ústavně neodpovědný. Odpovědnost prý nese stát, konkrétně ministerstvo financí, ale jen za případný prezidentův nesprávný úřední postup.

Věc se vrátila k nižším soudům, přičemž Obvodní soud pro Prahu 1 nedávno rozhodl, že veřejný projev prezidenta nemůže být nesprávným úředním postupem. Kaslová se odvolá, ale pokud neuspěje, má zaplatit soudní výlohy. A Hrad dokonce oznámil, že ji bude z „výchovných důvodů“ žalovat o úhradu nákladů za advokáty.

Je to situace kafkovsky absurdní a nemravná. Shrneme-li, prezident se dopustil omylu, ale odmítl ho uznat a omluvit se. Peroutkova vnučka, která chtěla soudně omluvu vymoci, nakonec bude možná muset platit soudní výlohy i výlohy Hradu za advokáty, protože si nemá na prezidenta dovolovat.

Jedno české přísloví praví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. V podstatě říká, že když budete hodně arogantní a drzý, dojdete leckdy dále, než když jste slušný. Mnozí lidé se tím, řídí, a vskutku daleko dojdou. Otázkou je, zda by se tak měli chovat představitelé slušné demokratické země.

Takovým představitelem je i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková. Když se dostaly na veřejnost zprávy, že v roce 1979 byla s bývalým komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, který poslal v 50 letech na smrt řadu lidí, včetně Milady Horákové, spoluautorkou článku o ochranném dohledu v odborném časopise Prokuratura, byla tváří v tvář vlně kritiky ochotná vzdát se nominace na post ombudsmana. Nikoliv ovšem postu vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

Nyní ještě navíc podala trestní oznámení za pomluvu kvůli článku serveru Info.cz, který její spolupráci s Urválkem odhalil, neboť se prý ve zmíněném textu mylně tvrdí, že se podílela na šikaně disidentů. A také žádá omluvu od historika Petra Blažka, který je v textu citován, že Válková musela vědět o zneužívání ochranného dohledu proti odpůrcům režimu.

Paní Válková evidentně necítí za svou minulost žádný stud. Co na tom, že institut ochranného dohledu, který hájila, byl vskutku zneužíván proti disidentům. To prý nevěděla, jakož ani nevěděla nic o Urválkově minulosti.

Je docela možné, že v českém absurdistánu omluvu vysoudí a spolu s ní i nějaké odškodnění. Bude to stejně absurdní jako odmítnutí omluvy prezidentem v kauze Peroutka, jejímž výsledkem může nakonec být finanční potrestání Peroutkovy vnučky za to, že si vůbec dovolila prezidenta žalovat.

Drzých čel je v české politice ovšem mnohem víc. Premiér Andrej Babiš, který byl celá osmdesátá léta členem komunistické strany, z čehož kariérně profitoval a jako pracovník zahraničního obchodu pobýval v cizině, se vydává za téměř oběť režimu a tvrdí kupříkladu, že ani nevěděl, že existovaly výjezdní doložky. V Německu dokonce prohlásil, že komunistická strana měla být po roce 1989 zakázána.

Co to vše vypovídá o stavu české společnosti? Bohužel nic dobrého. Je-li její podstatná část ochotná zavírat oči, když přední politici nejen odmítají odpovědnost za vlastní činy či problematickou minulost, ale jsou ještě ochotní pokoušet se zašlapat do země ty, kdo na to upozorní, stojí česká demokracie na vratkých základech.

ČRo Plus, 29.1.2020

15. 01.

Prezident Zeman přehodnocuje vztahy s Čínou

Jiří Pehe Přečteno 3124 krát

Prezident Miloš Zeman prohlásil, že nepojede v dubnu do Číny na summit čínských představitelů s představiteli zemí střední a východní Evropy. Místo sebe hodlá poslat ministra vnitra Jana Hamáčka.

Svoje rozhodnutí odůvodnil zajímavým způsobem: Čína prý neplní svoje sliby o velkých investicích v České republice. Zeman sice zůstává kritický k politice pražského magistrátu, který odmítl ve smlouvě o spolupráci s Pekingem klauzuli zavazující Prahu k uznání politiky jedné Číny, což vzápětí vedlo k vypovězení smlouvy Pekingem. A zůstává kritický i k plánované cestě předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan, která prý poškodí česko-čínské vztahy. Zároveň ale prohlásil, že si Čína škodí, když nedovoluje žádnou opozici.

Tento názorový posun je pikantní v případě politika, který od svého nástupu do funkce prezidenta viděl zlepšování vztahů s Čínou, jako jednu ze svých priorit, a šel přitom tak daleko, že si vysloužil ostrou domácí kritiku od politické opozice, která ho obvinila z podlézání Číně. To když kupříkladu prohlásil v čínské televizi, že se přijel do Číny učit, jak stabilizovat společnost, nebo když se nevybíravě obul do demonstrantů, kteří protestovali proti porušování lidských práv v Číně během návštěvy čínského prezidenta.

Zeman byl také jedním ze signatářů dopisu čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů čínskému vedení, v němž se tito politici distancovali od některých ministrů vlády vlastní země za to, že se setkali s dalajlámou během jeho pražské návštěvy. Překousnul dokonce, když v Číně zmizel bez vysvětlení jeho čínský poradce Jie Ťien-ming, který stál v čele středoevropských operací čínské investiční společnosti CEFC.

Zeman se také dlouhodobě angažoval v propagaci projektu nové hedvábné stezky, a nevybíravě kritizoval tajné služby vlastní země za to, že varovaly před technologiemi čínské firmy Huawei. To vše především kvůli příslibům obřích čínských investic u nás a údajnému otevírání dveří českým firmám na čínský trh.

Jenže slibované čínské investice přišly v mnohem menší míře, než sliboval sám Zeman, navíc zejména v podobě nákupu různých akvizic, nikoliv v podobě investic na zelené louce, které by vytvářely nová pracovní místa. A mezi firmami, které nejvíce profitovaly ze Zemanovy diplomatické ofenzivy vůči Číně byly Škoda Auto a PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Kritiku, že tyto firmy fakticky nejsou české, protože Škoda je součástí německého koncernu Volkswagen, zatímco Kellnerovy firmy jsou registrovány kvůli daňovým výhodám v Nizozemí, Zeman odmítal.

Čína pochopila snahy českých politiků nadřadit ekonomické vztahy s ní všemu ostatnímu jako pozvánku ke stále většímu nátlaku na její kritiky u nás. Čínské velvyslanectví se neomaleně pokoušelo zasahovat do našich vnitřních záležitostí v případě Huawei, a Čína začala rušit návštěvy kulturních těles nějak spojených s Prahou. A když Praha po zrušení smlouvy s Pekingem navázala sesterské vztahy s tchaj-wanským hlavním městem Taipei, zmrazilo nyní vztahy s Prahou i největší čínské město Šangaj.

Zemanův expertní tým ještě nedávno nevybíravě kritizoval předsedu Senátu Kuberu za jeho plán navštívit Tchaj-wan, ačkoliv tchajwanské investice u nás jsou násobně vyšší než ty čínské. Tchajwanské firmy u nás zaměstnávají okolo dvaceti tisíc lidí, tchajwanská firma Foxconn je jedním z největších vývozců u nás.

Je tedy dobře, že se Zeman ve svém vidění Číny posunul. Poklonkování před autoritářským režimem bylo nedůstojné už proto, že si česká společnost prošla vlastní tragickou zkušeností s komunistickou diktaturou. Když nyní český prezident pochopil, že jeho dosavadní úslužná politika vůči Číně nepřinese více čínských investicí, a že Čína jeho politiku chápe jen jako pozvánku k zasahování do našich vnitřních záležitostí, možná by se měl přehodnotit i svoji kritiku pražského magistrátu a předsedy Senátu Kubery. Podporu hlavy vlastního státu by si zasloužili.

ČRo Plus, 15.1.2020

09. 01.

Vstát z popela je nad síly české pravicové opozice

Jiří Pehe Přečteno 6959 krát

Naděje nemalé části občanské společnosti, která pod taktovkou hnutí Milión chvilek pro demokracii protestuje proti premiérovi Andreji Babišovi, se upínají k pravicovým stranám, které v současnosti tvoří jádro opozice ve Sněmovně. Předseda spolku Milión chvilek pro demokracii Mikuláš Minář to znovu podtrhl v interview v České televizi, když vyzval tyto strany k jednotnému postupu. Lídři hnutí také vyzývají občany, aby se angažovali v politice, zejména v existujících demokratických stranách.

Sjednocení roztříštěného spektra pravicových stran by mohlo do určité míry pomoct, ale problém těchto stran je bohužel hlubší než jen skutečnost, že jsou neschopné se na nějaké formě spolupráce či integrace dohodnout. Reprezentují totiž všechny jistý politický étos, který už odezněl, a který se už nepodaří oživit.

Řečeno jinak: občanští demokraté, TOP 09, lidovci, ale v menší míře i Starostové a nezávislí jsou spojeni s jednou z nejvíce traumatických zkušeností, které česká společnost zažila od roku 1989, a tou byla ekonomická krize z roku 2008, zejména pak způsob, jakým se ji pokoušely řešit tehdejší vládní strany. ODS a KDU-ČSL jsou pak navíc tak či onak spojeny i s traumaty ekonomické transformace už v devadesátých letech.

TOP 09 i Starostové a nezávislí jsou sice mladší politické subjekty, které vznikly až po začátku krize, tedy v roce 2009, ale oba subjekty navázaly na existující strany. TOP 09 byla zformována převážně skupinou politiků, kteří odešli od lidovců, a hnutí Starostové a nezávislí vzniklo transformací již existujícího hnutí Nezávislí starostové pro kraj, které působilo od roku 2004 především ve Zlínském kraji. A ani jeden z těchto nových subjektů se při svém vzniku přitom nedistancoval od neoliberální ekonomické logiky, která stála u kořenů světové finanční krize z roku 2008.

Voliči začali pravicové strany hromadně opouštět zejména proto, že po vypuknutí ekonomické krize se mnohem zřetelněji vyplavila na povrch systémová korupce, kterou během svých vlád některé z nich tolerovaly. A začali si tuto korupci i další problémy spojovat s neoliberální logikou škrtů, s jejichž pomocí chtěli vládní politici krizi řešit, přičemž ji ve skutečnosti jen prohloubili.

Jinými slovy: všechny tyto strany jsou spojeny v myslích nemalé části české veřejnosti s prožitým ekonomickým traumatem z let 2008 až 2013, které se začalo rozplývat především zásluhou celosvětových trendů až po nástupu koaliční vlády formálně vedené sociální demokracií, ale fakticky dominované Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO.

Ze zkušeností z ostatních postkomunistických zemí víme, že jakmile se bývalé dominantní strany jednou výrazně propadnou, už se téměř nikdy nevrátí na výsluní. Společnost je prostě spojuje s určitým politickým étosem, který je věcí minulosti. Pokud by chtěly znovu povstat z popela, musely by přijít s něčím radikálním, co by veřejnost zaujalo.

Sjednocení by mohlo pomoct, ale samo o sobě by k výraznějšímu oživení nestačilo. Důvodem je, že bez nějaké zásadnější programové proměny budou tyto strany nejen dál v očích starší časti veřejnosti spojovány s tím, co je v minulosti zdiskreditovalo, ale nebudou atraktivní ani pro mladší část veřejnosti, zejména takzvaných mileniálů, v níž existuje poptávka po řešeních výzev spojených s globalizací, novými technologiemi a změnami ve struktuře sociálních i partnerských vztahů. Všechny strany naší pravicové opozice ovšem v tomto ohledu zamrzly v čase, a na tyto nové výzvy reagují konzervativně či obranářsky.

Lze tedy předpokládat, že spíš než obroda současné pravice, nás čeká slovenský scénář, kde se z občanské společnosti postupně vynořily nové liberální subjekty, a kde občanská společnost vygeneroval už druhého prezidentského kandidáta, který dokázal vyhrát. U nás jsou zatím jedním takovým subjektem Piráti, ale ti už kvůli svému politickému stylu zřejmě už dosáhli svých limitů. Navíc nedokážou sjednotit celé liberální spektrum. Milión chvilek pro demokracii tak nejspíš časem dojde k poznání, že řešením naší současné situace není marná snaha oživit existující pravicové strany, ale nová politická hnutí.

ČRo Plus, 8.1.2020

01. 01.

Vážení spoluobčané, aneb alternativní novoroční projev Andreje Bbaiše

Jiří Pehe Přečteno 13187 krát

Milí spoluobčané,

před několika dny jste ve vánočním poselství prezidenta Miloše Zemana mohli opět slyšet fráze, které ve svém novoročním projevu v roce 1990 dokonale zesměšnil Václav Havel. Tedy zase slova o tom, jak naše země vzkvétá, jak jsme všichni šťastní, jak máme dobrou vládu.

Mne ale o Vánocích navštívil anděl a řekl, že když budu i já dál lhát, půjdu do pekla. Otřáslo to mnou. Rozhodl jsem se o situaci v naší zemi proto promluvit pravdivě.

Hospodářství naší země sice rostlo, především zásluhou příznivé situace v Evropě, a mohly se tak zvyšovat platy, důchody i některé sociální dávky, ale větší část toho, co jsme ekonomickým růstem získali, dál jen projídáme, přičemž to vše i v dobrých ekonomických časech financujeme i s pomocí rozpočtových deficitů. Naše dopravní infrastruktura je dál zaostalá, náš vzdělávací systém nestačí na výzvy moderního světa, s reformou důchodového systému jsme nepohnuli ani o píď. Naše energetická soustava je dál převážně založená na spalování uhlí a dalších škodlivých technologiích, přičemž se vzpíráme snahám o hledání nových modernějších zdrojů, kterých jsme svědky v západní Evropě. Oprávněné obavy mladých lidí z klimatických změn a jejich tlak na nás, politiky, abychom něco dělali, odbýváme slovy, že jde "klimatické náboženství" a arogantně je poučujeme, že místo pátečních protestů by se měli učit ve škole.

Naše občany jsme my, politici, dál úspěšně strašili migrací i dalšími velkými globálními výzvami, takže i když je u nás poměrně bezpečno, většina našich lidí se neustále něčeho bojí. Česká republika zůstává i zásluhou nás, politiků, jednou z nejvíce euroskeptických zemí v Evropě. K přijetí společné evropské měny jsme se sice zavázali už v roce 2002 s tím, že ji zavedeme, jakmile budeme plnit potřebná kritéria, ale i když je nyní plníme, nic neděláme, protože my děláme jen to, co považujeme za momentálně výhodné pro nás, a přeci nebudeme riskovat, že bychom tak mohli převzít větší spoluodpovědnost za případné ekonomické potíže některých zemí.

Od Evropské unie jsme dál tvrdě požadovali, aby nám nesnižovala objem peněz z evropského rozpočtu, protože ty nám prý v rámci evropské solidarity patří, ale spolu s ostatními zeměmi Visegrádu sabotujeme cokoliv, co by přispělo k větší evropské solidaritě, a nedej bože k větší integraci, v mnoha jiných oblastech. A ačkoliv naši visegrádští spojenci v Polsku a Maďarsku otevřeně porušují společná evropská pravidla, my pevně stojíme za nimi, protože na tom sami nejsme ve hře podle pravidel nejlépe, a jeden nikdy neví, kdy budeme jejich pomoc potřebovat.

Naše zahraniční politika v podstatě zkolabovala. Nás pan prezident si dělá, co chce, táhne nás od našich západních spojenců k autoritářské Číně a Rusku, kritizuje či dokonce sabotuje kvůli tomu práci našich tajných služeb, a my mu to tolerujeme. Zavíráme oči nad jeho porušováním ústavy u nás doma, jakož i nad jeho sprostými útoky na ty, co mají odvahu ho kritizovat. Hrad vedený tímto prezidentem se stal symbolem pokleslosti a vulgarity. O čemž svědčí už to, že hradními stranami jsou dnes vedle mého hnutí ANO, mou vládu podporující komunisté a též okamurovci.

A teď, milí spoluobčané, něco k mé osobě. Ačkoliv jsem dosud odrážel všechny útoky na mou osobu s tím, že jde o spiknutí zkrachovalých politických oponentů a části takzvané občanské společnosti, pravdou je, že jsem trestně stíhán za podvody s evropskými dotacemi v kauze Čapí hnízdo. A že i kdyby trestní řízení nedospělo až k soudu, činí mě tato kauza nevěrohodným.

Jsem také pod nemalým tlakem Evropské komise kvůli střetu zájmů, a musím uznat, že oprávněně. I kdybych totiž ve své funkci nehnul ani prstem při přidělování evropských dotací Agrofertu, je bohužel skutečností, že jsem se od mého podnikatelského impéria neodstřihl natolik, aby Brusel neměl důvod k vážným pochybnostem o tom, jak se u nás s dotacemi, včetně těch pro Agrofert, nakládá. A to bude Českou republiku v první fázi stát stamilióny, přičemž mohou následovat další sankce.

Obecně je problémem i to, jak jsem nyní konečně pochopil, že nejmocnějším politikem v zemi je člověk, který má tak rozsáhlé vlastní ekonomické zájmy a do jeho svěřeneckých fondů patří řada vlivných médií. Ti, kdo varují před oligarchizací české politiky, mají bohužel pravdu.

Dosud také není objasněna, jak víte, moje spolupráce s komunistickou tajnou službou před rokem 1989. A ačkoliv jsem tvrdil, že do komunistické strany mě zapsala maminka, byl jsem členem této organizace celá osmdesátá léta a těžil z toho, což, uznávám, problematizuje moje působení ve funkci premiéra demokratické země. Chápu také, že po tom, co můj vlastní syn prohlásil, že byl zavlečen na Krym, aby nemohl svědčit v kauze Čapí hnízdo, existují nadále v nemalé části veřejnosti otázky o mojí roli v této kauze.

Mohl bych ve svém výčtu pokračovat, ale i z toho, co jsem už řekl, je zřejmé, že naše země nemůže skutečně vzkvétat, když ji mnohé z toho, co jsem popsal, dusí jako ropucha na prameni. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mě dál podporuje zhruba třetina české veřejnosti, protože dosavadní zvyšování životní úrovně vnímají tito převážně starší lidé, kteří stejně jako já strávili formativní léta svých životů v bývalém režimu, jako větší hodnotu než demokracii, právní stát či ústavnost.

Podporu si už dále nechci dál kupovat populistickými kroky, které sice v dobrých ekonomických časech zvyšují životní úroveň lidí, ale nedávají naší zemi valné šance uspět v globální konkurenci i v budoucnosti. A nic na tom nemění ani skutečnost, že mnou vytvořené hnutí ANO zůstává pevné jako žula ve své podpoře pro mne, protože kdybych z politiky odešel, vypaří se tento můj politický kompars přes noc jako pára nad hrncem.

Milí spoluobčané, pro všechny výše uvedené důvody jsem se rozhodl na svoji funkci rezignovat. Ve funkci premiéra mne až do voleb, předčasných nebo řádných, může nahradit jiný představitel hnutí ANO. Zároveň nabízím politické opozici, která v Senátu prosadila ústavní žalobu na prezidenta, že pokud tuto žalobu schválí znovu, hnutí ANO ji ve Sněmovně tentokrát podpoří už proto, v čele státu nemůže stát člověk nízkých mravů, který opakovaně šlape po ústavě a ohrožuje naše spojenecké svazky. Česká republika také přeruší svoji účast ve Visegrádské skupině až do doby, než se Polsko a Maďarsko vrátí dodržování principů právního státu a liberální demokracie.

Hluboce se omlouvám za morální devastaci, kterou jsem v české společnosti spolu s panem prezidentem v posledních letech způsobil. Děkuji za vaši pozornost a přeji pěkný rok 2020!

Archiv článků: leden 2020

Jak se naši mocní vysmívají slušným mravům

Prezident Zeman přehodnocuje vztahy s Čínou

Vstát z popela je nad síly české pravicové opozice

Vážení spoluobčané, aneb alternativní novoroční projev Andreje Bbaiše

Blogeři abecedně