Reformy jako loupež

08. 03. 2011 | 09:56
Přečteno 17879 krát
Česká republika je zemí natolik zasaženou systémovou korupcí, že v podstatě žádné reformy ohlašované současnou vládou nedávají smysl, nebude-li korupce nejprve zásadně omezena. Jsou-li rozkrádány veřejné rozpočty v řádech stamiliard ročně, postrádají jakékoliv pokusy ozdravit státní finance legitimitu, neboť značná část ušetřených peněz se rozkrade.

Proč by si měli občané chtít utahovat opasky, jsou-li si vědomi skutečnosti, že peníze, které stát prý na nich potřebuje ušetřit v podobě škrtů a reforem, by si vláda mohla opatřit, kdyby omezila masivní rozkrádání veřejných prostředků?

V takové situaci dokonce není legitimní ani pouhé volání po zmenšení státních deficitů s pomocí škrtů, reforem a zeštíhlování státu, protože zmizí-li v černých děrách korupce ročně více než 100 miliard korun z veřejných peněz, jak ukazují různá data, pak by Česká republika i se svým údajně přebujelým sociálním státem, neměla v podstatě žádné deficity, kdyby systémové rozkrádání peněz určených pro veřejné zakázky vymýtila.

Problém je ovšem ještě vážnější. Výše popsaná situace by se totiž dala postupně napravit, pokud bychom mluvili o zemi, kde si politická reprezentace nejen uvědomuje hloubku problému, ale chce ho také řešit.

Současná politická reprezentace sice o problému, který ohrožuje samotnou stabilitu české demokracie, ví, ale řešit ho skutečně nechce, a vlastně ani nemůže, protože je jeho součástí. Boj s korupcí používá jen jako vějičku na voliče, ve skutečnosti neexistuje opravdová vůle zasáhnout samotné kořeny systémové korupce.

Důvod je prostý. Politické strany (zejména ty pravicové, které obhajují zájmy českého i globálního kapitálu) se už dávno staly jen nesvéprávnými agenturami pro obchodování s politickým vlivem. Samy jsou prolezlé korupcí: od místních organizací, kterých se různým způsobem zmocnili místní kmotři, až po nejvyšší patra, kde politici zastřešují zavedený systém, z něhož plynou peníze do stranických pokladen, a pravděpodobně i na soukromé účty mnohých politiků (nebo jejich příbuzných).

V systému, kde je v podstatě každá větší státní zakázka zmanipulovaná tak, aby se o výnosy z jejího předražení, popřípadě o nezákonné „provize“ z jejího zprostředkování mohli podělit různí podnikavci jak v byznysu, tak v politice, je bohužel na místě podezření, že cílem každé větší reformy, která se zdánlivě snaží ušetřit peníze státní pokladně, je ve skutečnosti jen najít ve veřejných financích další prostředky, které bude možné rozkrást. Nahlíženy z tohoto úhlu jsou „reformy“, ač jejich cílem je údajně ušetřit peníze státu, jen loupeží, protože většina takto ušetřených peněz se zase rozkrade.

Bohužel v takovém kontextu lze politiky, kteří „šetří“ (například na státních zaměstnancích nebo na obyvatelstvu v podobě plošného zvýšení DPH) rozdělit jen do dvou kategorií: naivky, kteří věří, že i přes všudypřítomnou korupci pomohou nakonec ušetřené peníze k ozdravění státních financí, a tím i celkové kondice českého hospodářství, a cyniky, kteří „šetří“ především proto, aby našli nové zdroje pro nenasytnou korupční hydru, jíž jsou součástí.

Systémová kleptokracie v českém podání má svoji ideologickou „nadstavbu“: schovává se za poučky o malém státu, škodlivosti údajně přebujelých sociálních dávek, individualismu, odpovědnosti každého z nás za vlastní osud. Využívá cynicky tvůrců veřejného mínění—novinářů, ekonomických expertů a PR agentur—k tomu, aby ospravedlňovali neoliberální reformy bez toho, že by se zamýšleli nad širším kontextem.

Mnozí tito lidé nemíní své zjednodušené poučování o malém státu, potřebě masivně šetřit, privatizaci penzijního systému, nebo žádoucí flexibilitě pracovního trhu, zle. Jsou produktem intelektuálně poněkud zploštělého prostředí, v němž se pořád dokola opakované neoliberální formulky, které zamořily v posledních dvaceti letech veřejný prostor nejen u nás, staly myšlenkovou šablonou—a to i kvůli neexistenci smysluplné alternativy, způsobené, mimo jiné, lacinou, i když vzhledem k historickým konotacím částečně pochopitelnou démonizací levice.

A samozřejmě jsou působeny i intelektuální a hodnotovou vyprahlostí demokratické levice u nás, k níž přispěla nejenom výše zmíněná démonizace, která dlouho činila skutečně autentické levicové přemýšlení „podezřelým“, ale také postkomunistický oportunismus mnoha „levicových“ politiků v prvních dvaceti letech po pádu komunismu. Ten notně přispěl k tomu, že se zejména sociální demokracie stala mnohem více součástí neoliberálně ospravedlňované kleptokracie než její alternativou.

Vrátíme-li se ale k ideovým proponentům „autentického trhu“ bez přívlastků, je téměř dojemné nyní sledovat, jak si někteří z těchto lidí si začínají uvědomovat, že jejich dobře míněné, neboť idejemi vedené představy o „správném“ fungování moderního státu, narážejí do zdi kleptokratické reality. Někteří zhnuseně opouští ten či onen poradní orgán pravicových vlád, neboť ke svému překvapení zjišťují, že vážně míněný boj s korupcí je v institucionalizované kleptokracii až na posledním místě.

Jiní s překvapením zjišťují, že hlavním záměrem například reformy penzijního systému není skutečně systém zlepšit, ale vytvořit kouřovou clonu pro masivní vyvedení státních prostředků do rukou kapitálových fondů „spřátelených“ s politiky. A jelikož v korupcí již značně vydrancovaném státním rozpočtu nejsou prostředky, zaplatí pravicová vláda tuto loupež plošným zvýšením DPH.

Hořekování mnohých pravicově orientovaných komentátorů a ekonomů, včetně některých členů vládního NERVu, že takto si důchodovou reformu nepředstavovali, je ovšem zároveň trapné. I lidé jen průměrně prozíraví by dávno viděli, že byli cynicky využíváni mocnými ekonomickými zájmy a některými politiky coby „užiteční idioti“, kteří svým opakováním pouček, o nichž by mělo smysl možná vést skutečnou debatu ve zdravé demokracii, připravili pro nejnovější tunel půdu.

Bohužel je jisté, že jakákoliv snaha reformovat zásadně cokoliv, co má dopady na státní finance, musí v současném systému skončit fiaskem, protože před tím, než jakákoliv vláda vůbec vysloví slovo „reforma“, musela by se rok dva věnovat zcela vážně boji s korupcí tak, aby nebylo v budoucnosti možné masivně zneužívat státní zakázky, a aby privatizace nejrůznějších státních funkcí nebyla jen zástěrkou pro zmanipulované, nelegální obohacování určitých skupin.

Reformátorské úsilí bez výrazného potlačení systémové korupce se dá přirovnat ke snaze lékařů, kteří doporučují pacientovi s rakovinou například ranní rozcvičky, běhání a vitamíny, aniž by skutečně léčili rakovinu.

Reformy uskutečňované současnou vládou nemohou v prostředí systémové korupce než přispět k další mafianizaci státu, protože velká část prostředků generovaných nebo ušetřených reformami bude rozkradena, čímž se dále posílí moc těch , kdo tento korupční systém provozují a organizují.

Tento vývoj nemá zdánlivě řešení, zejména pokud ani demokratická levice nevybředne z logiky mafiánského kapitalismu. Má k tomu sice šanci, přičemž prvním krokem by mohl být nadcházející sjezd ČSSD, ale existují důvody k opatrnosti. Síla struktur spojených s českou kleptokracií se nakonec možná ukáže být i na levici silnější než síla idejí.

Pokud se taková politická obroda, která by mohla následně mít vliv i na pravou stranu politického spektra, nezdaří, čeká českou demokracii pravděpodobně zásadní střet. Veřejnost ožebračovaná mafiánským kapitalismem se nakonec vzbouří. A z historie víme, že spontánní vzpoury, probíhající mimo koridory zaběhnutých politických mechanismů, přinášejí rozvrat, ne řešení.


Deník Referendum, 8.3.2011

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy