Hrad informoval občanstvo, že se pan prezident nakazil mírnou virózou, pročež se při vyzvedávání korunovačních klenotů motal, přidržoval nenápadně různých předmětů, aby neupadl, a do přítomných kamer vrhal krhavé pohledy, pokud vůbec věděl, kde kamery jsou. Kvůli léčbě virózy pak pan prezident zrušil víkendový program. Nyní nás Hrad pravidelně informuje, že páně prezidentova „viróza“ ustupuje.

Pan prezident, který rád rozvíjí úvahy o blbcích, řekl mimo jiné, že on a bývalý prezident Václav Klaus nedělají z lidí blbce, „ale my, když někoho považujeme za blbce, tak mu to dáme najevo.“ To jsou slova do pranice.

Dělání blbců z lidí pohádkami, které nám vypráví na jedné straně bývalý prezident o amnestii, a na straně druhé aparát současného prezidenta o jakési viróze, je totiž vyslovené blbé. Navíc mnozí z těch, kdo viděli pana prezidenta při vyzvedávání korunovačních klenotů, si jistě vybaví, že velmi podobně vypadala i „viróza“ Romana Janouška, když ho chytili po pokusu přejet ženu, která si nechtěla nechat líbit, že jí naboural auto. Až na to, že pan prezident má příznaky téhle virózy nápadně často.

Proslýchá se, že si Hrad chce pořídit testovací zařízení na alkohol, aby se pan prezident a další neotrávili, třeba metylalkoholem. Možná by se hodil i tester na hladinu alkoholu v krvi. Jakmile pan prezident onemocní zrádnou virózou, například po návštěvě ruské ambasády, kde bujaře pěje, mohl by dát určený úředník panu prezidentovi za přítomnosti státního notáře „dýchnout“, aby pak zlé jazyky netvrdily, že byl prostě „vožralej jak prase“.

Být těžce podnapilý není samozřejmě zločin, pokud člověk zrovna neřídí auto, ale jenom by rád řídil stát. Ale nesmí se to přehánět a spoléhat na to, že „těm nahoře“ se takové věci vždy odpouštějí nebo se to nějak zamázne.

Jaroslav Hašek to ostatně pěkně popsal v povídce „Stavovské rozdíly“, v níž panský šafář Nykles velmi trpí tím, že po pravidelných společných pitkách s panským správcem Paserem lidé pokaždé říkají: „Šafář Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej.“

Ožralí jsou totiž pokaždé oba, jenže panský správce Paser je postaven společensky výše, takže má v uctivé interpretaci „podřízených“ vždy jen takovou, řekněme „virózu dobré nálady“.

Když ovšem jednoho dne Nykles a Paser hodí v bujaré opilosti do rybníka četníka, a lidé opět dosvědčí, že Nykles byl přitom „vožralej jako prase“, zatímco pan správce byl „jen trochu veselej“, do vězení jde Paser, protože měl chápat, co dělá, zatímco Nykles to ve své ožralosti nemohl vědět.

Ponaučení je, že se alespoň občas vyplatí říkat pravdu a nedělat z lidí blbce.