Prezident Miloš Zeman před několika dny na Žofínském fóru přišel s návrhem, aby český stát podstatně zvýšil investice do ekonomiky, zejména v oblasti infrastrukturálních projektů, jako jsou některé dálnice. Zeman navíc navrhl, aby ministerstvo pro místní rozvoj bylo přeměněno na ministerstvo veřejných prací, a aby bylo uzákoněno, že míra investic do hospodářství neklesne pod určitou mez.

Na prezidentovu hlavu se okamžitě sesypala kritika. Z ekonomické krize se prý nelze proinvestovat na dluh. Budování hladových zdí, což je narážka na stavbu hradeb za vlády Karla IV., při nichž našla obživu část pražské chudiny, prý naše ekonomické problémy nevyřeší, dozvěděli jsme se z některých komentářů.

Spor o Zemanova slova by se dal odbýt tak, že jsme zase jednou svědky názorové srážky mezi neoliberály a neokeynesiánci. Jenže některé kritické reakce na adresu Zemana si přece jen zaslouží pozornost pro svoji jednostrannost.

Například ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil, že trvalým motorem růstu mohou být pouze soukromé investice, které jsou návratné a generují zisk. Veřejné investice můžou být pouze dočasným stimulem po dobu, než veřejné peníze dojdou. I někteří další Zemanovi kritici namítají, že veřejné peníze se proinvestují, a tím se efekt stimulace ekonomiky vyčerpá.

Takový pohled na dopady veřejných investic se zdá ale být poněkud úzkoprsý. Investice do budování dálnic, silnic, železničních koridorů nebo třeba i některých říčních kanálů by byly prostředky zbytečně utracenými jen v případě, že by nebyly skutečně zapotřebí. Pokud by stát chtěl utrácet jen proto, aby uměle vytvořil zakázky pro stavební firmy, které pak vytvářejí pracovní příležitosti, bylo by to jistě neprozřetelné.

Jenže nová dálnice, tam kde je jí potřeba, opravená silnice, nebo dokončený železniční koridor s sebou přinášejí multiplikační efekty, které jdou daleko za to, co stát, třeba i na dluh, na tyto projekty utratil. Nejde přeci jen o dodavatele a subdodavatele při stavbě takových děl, nebo o lidi, kteří najdou na takových stavbách dočasně práci.

Projekty, do kterých by bylo možné investovat, přitom není třeba uměle vymýšlet. Kvůli finannčím škrtům stojí celá řada staveb už schálených dálnic, silniční síť je v katastrofálním stavu.

Kupříkladu dálnice přitom na sebe nabalují další nemalé investice soukromého sektoru, protože domácí i zahraniční investoři investují především tam, kde je dobrá dopravní infrastruktura. Lepší dopravní infrastruktura je také podmínkou větší mobility lidí. V současné době kupříkladu mnoho lidí v ekonomicky strádajících regionech zůstává bez práce, protože při špatné dopravní obslužnosti je pro ně těžké cestovat za prací.

Špatné silnice stojí nás všechny každoročně miliardy v podobě časových prodlev, autonehod, ba i zmařených životů. Všechny tyto multiplikační efekty, které se pojí s kvalitnější dopravní infrastrukturou, se nedají přesně vyčíslit. Jisté ovšem je, že se někteří Zemanovi kritici mýlí, když tvrdí, že se efekt proinvestovaných státních peněz vyčerpá v okamžiku, kdy dojdou.

Ministr Kalousek dost zjednodušuje, když tvrdí, že trvalým motorem růstu mohou být pouze soukromé investice, které jsou návratné a generují zisk. Státní investice do dopravní infrastruktury přeci pomáhají i soukromému sektoru. Pokud by se o tom chtěl ministr financí dozvědět víc, může si pro začátek třeba sjednat schůzku se zástupci kamionové přepravy nebo CzechInvestu, který k nám láká zahraniční investory.

ČRo Plus, 22.5.2013