Část Občanské demokratické strany okolo premiéra a předsedy strany Mirka Topolánka prošla ve vztahu k Evropské unii během prvního roku vládnutí jakousi detoxikační kůrou. Topolánkovi i vícepremiérovi pro Evropu Alexandrovi Vondrovi budiž ke cti, že se byli schopni postupně vymanit z opozičního řinčení zbraněmi proti všemu, co jen zavánělo další evropskou integrací. Pochopili, že jedním z českých národních zájmů, o nichž ODS tak ráda mlhavě mluví, je nevyšachovat zemi z hlavního proudu evropského dění.

Bohužel střízlivění špiček ODS na pomyslné bruselské záchytce neprobíhá u všech stejným tempem. Zčásti tomu tak je možná proto, že někteří politici ODS v době osmiletého opozičního působení „přebrali“při konzumaci euroskeptismu tolik, že jim nestačil ani rok vládní odpovědnosti ODS k pochopení skutečnosti, že Česká republika by s dřívějšími poněkud výstředními názory ODS na evropskou integraci daleko nedošla. Jiní možná z taktických důvodů raději jen opakují názory prezidenta země a čestného předsedy ODS Václava Klause, jehož těžká eurofóbie se zdá být neléčitelná. Koneckonců, bude-li začátkem příštího roku znovu zvolen, má ve straně dost vlivných spojenců na to, aby Topolánka a další „eurooptimisty“ takříkajíc vyřídil.

Výsledkem je těžká stranická schizofrenie. Když Topolánek na lisabonském summitu souhlasil s novou evropskou reformní smlouvou, porušil tím usnesení stranického sjezdu z podzimu 2006, který politikům ODS zakázal přenášet další kompetence národních států do Bruselu. Kongres ODS v listopadu 2007 tak musel nešťastné usnesení zrušit. Hned po Topolánkově návratu z Lisabonu si ale vedení strany vymínilo, že smlouvu podepsanou premiérem z ODS pošle k přezkoumání Ústavním soudem. Zároveň se špičky ODS víceméně smířily s tím, že se o nové smlouvě nebude konat referendum, protože šéfové exekutiv členských zemí EU, včetně Topolánka, souhlasili, že ratifikace proběhne parlamentní cestou tam, kde referendum výslovně nepožaduje ústava země.

Nejposlednějším projevem těžkého duševního rozpolcení v ODS jsou výzvy, aby strana co nejvíce zdržovala ratifikaci smlouvy. Kdyby vstoupila v platnost v první polovině roku 2009, oslabilo by to prý význam českého předsednictví EU. Skutečným důvodem ovšem může být tzv. Zahradilova doktrína. Tento europoslanec za ODS, který vidí smlouvu jako vynucený kompromis, totiž už v době, kdy se v EU ratifikovala tzv. euroústava, prohlásil, že by Česká republika měla s ratifikací počkat do doby, až jí schválí všechny ostatní země. Zdá se, že v části ODS vítězí tento oportunismus i nyní. Koneckonců je to česká politická strana.

Článek vyšel v MF Plus, 21.12.2007