Exploze v rozsáhlém muničním areálu poblíž Vrbětic na Zlínsku opět odhalily neuvěřitelnou míru šlendriánu a nefunkčnosti českého státu v některých oblastech.

Vypovídací hodnotu má už samotná geneze celého skandálu. Mnozí si možná ještě vzpomenou na televizní reportáže z dob dávno před explozemi, které upozorňovaly na to, že je podivné, že areál,v němž se nachází desítky skladů s výbušninami a municí, sice oficiálně spadá pod ministerstvo obrany České republiky, pro které ho ale spravuje od roku 2006 nikoliv armáda, nýbrž organizace zvaná Vojenský technický ústav. Konkrétně jeho odštěpný závod výzbroje a munice Slavičín. Ten byl do roku 2003 samostatnou příspěvkovou organizací MO ČR a později součástí státního podniku.

Už před explozemi se občas objevily mediální dohady ohledně soukromých firem, které si v areálu pronajímají sklady, v nichž skladují tisíce tun výbušnin a munice, jakož i dohady, zda je areál spravovaný nikoliv přímo armádou, ale příspěvkovou organizací nebo státním podnikem, bezpečný.

Ukázalo se, že nikoliv. Teprve po prvních explozích jsme se začali dozvídat, jaké firmy areál využívají. Nikdo nebyl přitom schopen přesně říci, jaký materiál jednotlivé firmy v areálu skladují. Nedostatek státní kontroly nad tímto vysoce rizikovým místem se tak projevil hned ve třech rovinách: nedostatečná ostraha, nedostatečné informace o firmách, které areál využívají, a nedostatečné informace o materiálu, který jednotlivé firmy v areálu skladují a s nímž obchodují.

Po prvních explozích se pak ukázalo, že stát nemá pro případ katastrofy, která se udála v areálu poblíž Vrbětic žádnou ucelenou koncepci záchranných prací, žádný předem připravený plán, kam výbušiny a munici převézt, a žádný ucelený scénář pro zásadní posílení ostrahy areálu, v němž se po explozích mimo sklady povalovalo velké množství výbuchy rozprášené munice.

Ostraha areálu sice byla po výbuších zesílena, ale nikoliv tak, aby bylo nemožné pro různé dobrodruhy či dokonce potenciální teroristy do areálu proniknout. V zemi, která má jinak přísné zákony o držení zbraní a výbušnin soukromými osobami, se tak už nedozvíme, zda část rozprášené munice a výbušnin neskončila náhodou ve zmatku, který po explozích nastal, v rukou nepovolaných jedinců a organizací.

Trapné bylo i dohadování státu se soukromými firmami. Stát nedokázal okamžitě rozhodnout, co se v příštích dnech s uskladněným materiálem v nebezpečném areálu stane; soukromé firmy různým státním záměrům otevřeně oponovaly. Není překvapení, že v takovém chaosu nakonec následovaly výbuchy další, přičemž členové vlády tajemně naznačují, že mohly být úmyslné.

Nejvíce zarážející je ale na celé aféře skutečnost, že český stát, v tomto případě reprezentovaný ministerstvem obrany, dovolí soukromým firmám, aby bez skutečně důkladného dohledu, skladovaly v oblasti, okolo které je hned několik obcí, vysoce nebezpečný materiál. A že stát vlastně ani neví, o jaký materiál se jedná.

Úplně absurdní pak je, že se podle různých zpráv v areálu konaly soukromé automobilové rallye a další akce!

Po aféře s metylalkoholem, nedostatečné ochraně škol před nebezpečnými lidmi, kterou vyjevil tragický incident na střední škole ve Žďáru nad Sázavou, tak vrbětický incident opět v plné nahotě ukázal, že český stát nejen často nefunguje, ale dokonce může být kvůli šlendriánu a laxnosti nebezpečný vlastním občanům.

Výbuchy v muničních skladech jsou také zásadním testem pro současnou vládní koalici. Strany, které jí tvoří, uspěly ve volbách proto, že slibovaly funkční stát. To, jak si jimi řízený stát počíná poblíž Vrbětic, má ale s funkčností málo společného.

ČRo Plus, 10.12.2014