Plánovaný průjezd amerického vojenského konvoje přes Českou republiku by se dal odbýt suše tak, že naše země je na základě vlastního svobodného rozhodnutí členem Severoatlantické aliance. Je tudíž naprosto pochopitelné, že umožní, aby se přes její území přesunul spojenecký konvoj vracející se z vojenského cvičení na Baltu.

O celé věci by nebylo třeba snad ani vést politickou debatu. Když už by se k ní někdo měl vyjadřovat, pak snad odborníci. Přesto se z přejezdu amerického konvoje pomalu ale jistě u nás stává horké politické téma.

Je pravda, že jeden z impulsů k tomu dali sami Američané, když vysvětlili, že cesta konvoje na základnu v Německu po českých silnicích, spíše než obvyklý přesun techniky po železnici, má být „viditelnou demonstrací“ amerických závazků vůči spojencům v NATO ve světle agresivního chování Ruska na Ukrajině.

Mohli bychom ale také argumentovat, že Američany k tomuto viditelnému gestu přinutila právě situace na Ukrajině, v jejímž světle zaznívají v členských zemích na východních hranicích NATO obavy, zda by se za ně NATO--spoléhající především na vojenskou sílu Spojených států--v případě dalšího rozšíření ruské agrese postavilo.

Četné reakce českých politiků na přejezd konvoje spojenecké armády přes naše území by mohly být považovány jen za jejich tradiční snahu se zviditelňovat i s pomocí témat, k nimž nedokáží nic smysluplného říct.

Abychom byli spravedliví, mnozí z nich nakonec jen suše konstatovali, že se jedná o naši spojeneckou povinnost. Ministr obrany Martin Stropnický správně zdůraznil, že v případě ohrožení se naše země bez spolupráce se spojenci neobejde. Proč se tedy v části politického spektra a společnosti vzedmul k průjezdu konvoje takový odpor?

Možných odpovědí je několik. Obzvláště v extrémně levé části politického spektra, jakož i v části sociální demokracie, nadále panují sympatie k Rusku a odpor ke Spojeným státům, občas i k celému Západu. Těmto politikům příliš nevadí ruské počínání na Ukrajině, ba naopak, ale jsou schopní snést řadu argumentů o údajně imperialistických choutkách Spojených států.

Americký konvoj na našem území je pro ně vítanou příležitostí tyto postoje otevřeně ventilovat, přičemž je často balí do ustaraných frází o tom, jak jeden přejezd amerického konvoje přes naše území může torpédovat mírové snahy na Ukrajině, nebo traumatizovat české občany, kteří mají s cizími vojáky na našem území špatné zkušenosti.

Zaznívají dokonce i licoměrné obavy o stav českých silnic a starosti českých řidičů. Nenechme se ale mýlit. V podstatě jde většinou zase jen o nechuť k Američanům a více či méně skrývané sympatie k putinovskému Rusku.

Na plné obrátky pracuje i ruská propaganda. Proruský web Aoeronet.cz vyzývá odpůrce konvoje, aby blokovali hraniční přechody. Na Facebooku se prý organizují lidé, kteří chtějí házet na projíždějící konvoj rajčata či ho nějak blokovat. Kolik z těchto iniciativ platí a organizuje Rusko se asi nikdy nedozvíme, jisté ovšem je, že se o nich v našem svobodném prostředí bude nakonec vážně diskutovat jako o projevech občanského rozhořčení. Je to cena za demokracii.

Už teď někteří představitelé KSČM, Úsvitu, nebo Strany práv občanů tvrdí, že cílem průjezdu americké kolony je prý zastrašit nás, nikoliv Rusko. Anebo, že většina našich občanů s průjezdem nesouhlasí.
Kola propagandy se tak začínají točit na plné obrátky, a jak už to s propagandou chodí, o pravdu nejde. Politikům z výše zmíněných stran tak vůbec nevadí, že podle prvních anket si naprostá většina hlasujících myslí, že demonstrativní průjezd amerického konvoje přes naše území je v kontextu současného ruského chování naprosto v pořádku.

ČRo Plus, 18.3.2015