Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že volby by nyní vyhrálo hnutí ANO, druhá by skončila sociální demokracie, a s velkým odstupem pak ostatní strany. Někteří politologové už mluví o tom, že se u nás obnovuje systém dvou velkých politických stran, v němž napravo od politického středu převzalo roli dříve dominantních občanských demokratů hnutí ANO.

Problémy ODS a TOP 09 jsou přitom dvojího druhu. Na jedné straně je pokles jejich popularity zapříčiněn ne příliš zdařilým vládním angažmá v letech 2007 až 2013. Na straně druhé stojí jejich neschopnost postavit se už téměř dva roky na nohy a oslovit voliče s něčím novým.

Situace na pravici se u nás v lecčems podobá té na Slovensku. I tam se pravice u voličů zdiskreditovala korupčními a dalšími skandály, když vládla, jakož i pozdější nejednotou. A i tam se nedokázala ze svých selhání dostatečně poučit, takže dodnes zůstává roztříštěná a neschopná čelit hnutí Směr.

Rozdíl mezi Českou republikou a Slovenskem spočívá v tom, že u nás politické vakuum vytvořené propadem klasické partajní pravice vyplnilo hnutí ANO. Andrej Babiš se hlásí k liberální pravici, jeho hnutí je i součástí frakce evropských liberálních stran v Evropském parlamentu.

Potíž je v tom, že ANO není skutečná politická strana, a vlastně ani skutečná pravice. Program hnutí příliš úzce závisí na rozmarech jeho vůdce a faktického vlastníka, není generován ve srozumitelném demokratickém procesu.

Důvodů, proč se klasická stranická pravice nedokáže Babišovi zatím postavit, je více, ale jedním z hlavních je její roztříštěnost. V zemi o velikosti České republiky je naprostým luxusem, když o voliče bojují tři parlamentní konzervativní strany: ODS, TOP 09 a lidovci.

Před osmi lety byly rozdíly mezi nimi z větší části srozumitelné. TOP 09 vznikla jako iniciativa konzervativního křídla v rozštěpené KDU-ČSL, z něhož do nové strany odešla řada politiků. TOP 09 se zformovala také proti ODS--zejména proti jejím tehdejším kmotrovským praktikám a protievropskému étosu.

Některé rozdíly mezi třemi stranami existují v mírnější podobě dodnes, ale mnohé se mezitím obrousily. Zmenšily se i osobní důvody, kvůli kterým tyto strany nemohly úzce spolupracovat. Nejen proto, že se změnilo vedení lidovců, ale i kvůli personální obměně ve vedení ODS, která se navíc také vyvázala z kmotrovských struktur.

Karel Schwarzenberg v čele TOP 09, Petr Fiala v čele ODS a Pavel Bělobrádek v čele KDU-ČSL jsou bytostní konzervativci, a i jejich strany mají dnes velmi podobné programy. Je nevraživost mezi ostatními politiky těchto stran opravdu tak velká, že by nebyly schopné se dohodnout na spolupráci, popřípadě dokonce na sjednocení?

Všechny by přitom měly těm ostatním co nabídnout. Lidovci svoje zakotvení v křesťanských hodnotách a solidní členskou základnu, TOP 09 zajímavé osobnosti a politiky evropského střihu, a ODS výkonné organizační struktury i některé nové tváře. Není důvod nevěřit, že by preference sjednoceného konzervativního subjektu byly nižší, než je jejich současný součet, což je okolo 25 procent.

Spíše naopak. Bylo by tomu tak i proto, že sjednocení těchto stran do jedné koalice či strany by bylo i významným signálem voličům, že se česká pravice vzpamatovala. K zastavení populistického hnutí kontrolovaného jedním mužem by to mohlo stačit.

Zatím si ale bohužel každá z konzervativních parlamentních stran dál hraje na svém písečku, takže Babiš se jich nemusí příliš obávat, a pravicoví voliči si dobře rozmyslí, zda stranám , z nichž každá má potenciál okolo deseti procent, dávat hlasy.

ČRo Plus, 6.5.2015