Krátce poté, co nedávno opětovně zvolený prezident Mezinárodní fotbalové federace Sepp Blatter pod tlakem korupčních skandálů, které zmítají FIFA, rezignoval na svoji funkci, prohlásil šéf Fotbalového svazu Anglie Greg Dyke, že nové vedení FIFA musí přezkoumat dřívější rozhodnutí udělit pořadatelství světových šampionátů Rusku v roce 2018 a Kataru v roce 2022.

Vítězství obou zemí v soutěži o pořádání světového šampionátu obestírají spekulace o masivní korupci a politických tlacích. Nesmyslnost pořádání mistrovství v Kataru, pouštním emirátu, kde v létě přesahují teploty běžně čtyřicetistupňovou hranici, byla ostatně už podtržena dalším rozhodnutí FIFA--odsunout mistrovství z léta na konec roku, což ovšem koliduje s fotbalovými kalendáři řady zemí, zejména evropských.

Pokud jde o Rusko, existují další důvody, proč pořádání šampionátu Rusku odejmout. Ačkoliv často slyšíme, že politika do sportu nepatří, lze se oprávněně tázat, kde je hranice, za níž tato otřepaná fráze už neplatí.

Začít lze tím, že politika do sportu nepatří, pokud se s pomocí sportu nedělá politika. A to v případě Ruska nelze říct. Vladimír Putin chce evidentně využít šampionátu k propagandistickým účelům stejně, jako mu posloužilo pořádání zimních olympijských her v Soči. Sportovci z celého světa nakonec do Soči přijeli, ačkoliv Rusko před jejich začátkem spustilo represe proti homosexuálům, kterých jistě byl určitý počet i mezi sportovci.

Jakmile za velkolepou show spadla opona, Rusko anektovalo Krym. O několik měsíců později začalo podporovat konflikt na východní Ukrajině. Západ uvalil na Rusko sankce a zakázal řadě významných Rusů, kteří Putinovu agresivní politiku podporují, cestovat do Evropské unie a Spojených států. Rusko odpovědělo vlastními sankcemi a nyní i seznamem osob, které nesmějí cestovat do Ruska.

Je těžko představitelné, že mistrovství světa ve fotbale by se mohlo pořádat v zemi, která je de facto ve válečném stavu se svým sousedem, jemuž sebrala kus území, a která navíc zakazuje cestovat na své území významným západním politikům a dalším osobnostem.

Ruské chování se samozřejmě může pod tlakem Západu do roku 2018 změnit, ale lze to riskovat? Má smysl, aby země pokračovala v přípravě šampionátu, na který pak kvůli ruským černým listinám nebudou smět přijet někteří významní západní hosté, a FIFA i západní vlády budou na poslední chvíli muset hasit nejrůznější politické požáry?

Jinými slovy: pořádání světového šampionátu Ruskem prostě nelze oddělit od politiky. A je také těžké ho oddělit od obvinění z masivní korupce, která se pojí s vedením FIFA. Bylo by nevěrohodné, kdyby se FIFA začala pod novým vedením očišťovat od korupčních praktik a přitom ponechala organizaci světových šampionátů zemím, kterým byla s pomocí minulého vedení udělena za velmi neprůhledných okolností.

Když k tomu přidáme, že současné Rusko je de facto ve válce se sousední zemí, ačkoliv o své přímé vojenské účasti opakovaně lže, a že už teď může vznikat řada oprávněných obav, koho a proč Rusko nepustí na své území během šampionátu, který má být z definice otevřen celému světu, měla by FIFA začít vážně uvažovat o změně pořadatele.

Jakkoliv Rusové budou opakovat, že politika do sportu nepatří, Vladimír Putin ukázal hned poté, co americká justice obvinila ještě před volbou prezidenta FIFA vysoké funkcionáře FIFA z korupce, jak si toto oddělení politiky a sportu představuje. Okamžitě obvinil Spojené státy, že se tak snaží zabránit, aby byl Blatter opětovně zvolen předsedou této organizace a dosáhnout tím toho, aby Rusku bylo odebráno pořadatelství mistrovství světa v roce 2018.

Putinovo spojení amerických snah vyšetřit zřejmě masivní korupci ve vedení FIFA s Blatterovým možným ne-znovu-zvolením a s případným odnětím pořádání šampionátu Rusku mluví za vše. Ruský prezident možná ví něco, na co vyšetřovatelé teprve přijdou.

ČRo Plus, 3.6.2015