Prezident Miloš Zeman vzkazuje uprchlíkům, že je do České republiky nikdo nezval. Podle něj musí respektovat pravidla této země a pokud se jim to nelíbí, mají jít pryč.

Zemanova slova vyznívají tak, že k nám uprchlíci ostošest derou, chtějí tady za každou cenu pobývat, ale odmítají přitom respektovat pravidla země.

Potíž je v tom, že naprostá většina uprchlíků, kteří jsou monetárně v utečeneckých táborech na našem území, do Česka jako do konečné destinace vůbec nemířila a zůstat tady rozhodně nechtějí.

Pan prezident jim sice s arogantní a obhroublou „velkorysostí“, jaká je mu vlastní, doporučuje, aby šli pryč, jenže zapomněl dodat, že je v utečeneckých táborech drží české úřady proti jejich vůli. Naprostá většina z nich chtěla Českou republikou pouze projet, neměli v úmyslu u nás zůstat.

Proč? Inu, jak to pěkně vyjádřil v nedávném televizním rozhovoru jeden bývalý syrský uprchlík v Německu,který nyní pomáhá těm čerstvým, Česká republika nemá mezi uprchlíky dobrou pověst.

A není se co divit, chce se říct. Který běženec by chtěl zůstat v zemi přetékající nepřátelstvím ke všemu cizímu, jejíž hlava státu otevřeně šíří anti-islámskou xenofobii a nepřátelství vůči běžencům?

Nepokoje, které vypukly v utečeneckém táboře v Bělé pod Bezdězem, si tak Česká republika mohla ušetřit, kdyby čeští policisté nezačali zbytečně pořádat doslova hony na uprchlíky, kteří naší zemí jen projížděli s nadějí, že si jich nikdo na cestě do Německa a dál nevšimne.

Jenže uprostřed politického běsnění, které před časem odstartovala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, na které se politici předháněli ve varovných tirádách o uprchlickém nebezpečí, ministerstvo vnitra spolu s policií spustilo demonstrativně šťáry ve vlacích a autobusech s cílem pochytat co největší množství uprchlíků.

To se daří, protože zejména uprchlíci snažící se odjet z Maďarska do Německa a Skandinávie, se v podstatě nemohou České republice vyhnout.

Je samozřejmě možné argumentovat, že policie jen koná svoji práci, protože po našem území by se neměli ilegální uprchlíci jen tak pohybovat. Jenže vzhledem k tomu, že skoro všichni takto pochytaní uprchlíci neměli u nás vůbec úmyslu zůstat a při svém průjezdu nepůsobili žádné problémy, což policie dobře věděla, vytvořila policie svoji "iniciativností" problém, který teď jen těžko zvládá.

Podle českých zákonů jsou uprchlíkům bůhvíproč odebrány po dobu jejich pobytu v azylovém zařízení mobilní telefony a peníze. Ubožáci, kteří s nasazením života procestovali půl světa, přičemž rozhodně nechtěli skončit v České republice, tak sedí bez možnosti nějak komunikovat se svými blízkými, v českém utečeneckém táboře.

A vcelku logicky se bouří. Nechápou, proč se s nimi zachází jako se zločinci, a proč je Češi nenechají jednoduše odcestovat tam, kam chtějí jet. Ani jejich vracení do zemí, kde vstoupili do Evropy, se přitom českým orgánům moc nedaří, protože zejména Maďarsko je nechce brát zpět.

Vtírá se otázka, proč se české státní orgány snažily tak iniciativně pochytat co největší množství uprchlíků, kteří přes naše území jen co nejnápadněji cestovali, když na druhé straně mnozí politici varují před dobrovolným přijímáním uprchlíků?

Projíždějící uprchlíci byli a jsou přitom pro naši zemi o poznání menším rizikem než zvlčilí čeští řidiči, kteří se snaží prokličkovat nejrůznější dálniční uzávěry. Při chytání uprchlíků přitom prý pomáhá cizinecké policii i ta dopravní…

Je poněkud absurdní, když země, která se zuby nehty brání přijímání uprchlíků, nakonec sama „iniciativně“ pochytá a nacpe do svých nevyhovujících azylových zařízení stovky těch, kteří ze všeho nejvíc chtěli jen projet do zemí, kde, jak správně tuší, se jim dostane lidštějšího přijetí.

Teď české policii nezbude nakonec nic jiného, než nám předvádět nájezdy těžkooděnců na tábory, v nichž jsou uprchlíci, kteří k nám vůbec nechtěli.