Prezident Miloš Zeman na velitelském shromáždění české armády znovu prohlásil , že je podle něj naivní se domnívat, že neexistuje souvislost mezi migrační vlnou a terorismem. Stačilo by přitom říct, že zatímco mezi téměř miliónem uprchlíků, kteří přišli jen letos do Evropy, pravděpodobně bude i jisté množství teroristů nebo agentů Islámského státu, naprostá většina uprchlíků žádní teroristé nejsou.

Když ale sugestivně prohlásíme, jak to učinil prezident, že mezi migrační vlnou a terorismem existuje „souvislost“, posunuje to diskusi jinam. Je zde podprahově zabudována premisa, že by Evropa, potažmo Česká republika, žádné uprchlíky raději neměly přijímat. A vezmeme-li v úvahu nedávná vystoupení prezidenta, také premisa, že uprchlíci z islámských zemí jsou k terorismu náchylní už kvůli svému náboženství.

Důležitější než triviální konstatování, že mezi masami uprchlíků mohou být nějací teroristé, je přitom odpověď na otázku, co Evropská unie dělá, aby je včas odhalila, a pokud se to nedaří, zda k tomu nepřispívá nepříliš funkční imigrační systém. A v čem může v tomto směru pomoci Česká republika. Za takový přístup by prezidenta asi nikdo nemohl kritizovat.

Bohužel je zároveň jisté, že ať už tajné služby budou dělat cokoliv, všechny potenciální teroristy schované ve vlně uprchlíků neodhalí.
Zmírnit naše obavy snad může skutečnost, že posílat teroristy do Evropy spolu s uprchlíky není příliš racionální, protože ani fanatická organizace, jakou je Islámský stát, docela jistě nechce riskovat, že se nákladně vycvičení agenti utopí ve Středozemním moři. Nemá to ostatně zapotřebí, protože většina dosud dopadených nebo hledaných teroristů v Evropě má evropské pasy.

Zejména v bývalých komunistických zemích, kde diskuse o možné souvislosti mezi uprchlíky a teroristy sklouzává často do laciných zkratek, jaké předvádí i český prezident, bychom si měli připomínat vlastní minulost. I mezi milióny lidí, kteří prchali před komunismem na Západ, byli agenti, nebo dokonce budoucí teroristé. Kdo chce, může si o tom přečíst celé knihy, naposledy třeba bestseller z pera Vladimíra Ševely „Český krtek v CIA“, jehož hlavní postavou je český špión Karel Koecher.

Ti z nás, kdo pracovali ve Svobodné Evropě si pro změnu pamatují postavy, jako byl kapitán Pavel Minařík. Agentů komunistických tajných služeb přišly s krytím emigrantů na Západ možná až tisíce.

Západní země věděly, že toto riziko existuje. Věděly také, že většina uprchlíků z komunistických zemí nemá žádné zkušenosti s demokracií, a že ti, kteří na Západě neuspějí, mohou být kvůli svému zklamání i ekonomické situaci potenciálně rekrutováni tajnými službami komunistických zemí. Přesto nereagovaly tak, jak to činí někteří naši politici—tedy přímými a nepřímými výzvami, že by bylo lepší se raději opevnit vůči imigrantům za vlastními hranicemi a na Západ je nevpouštět.

Zůstaly prostě věrné svým hodnotám, ač to nebylo snadné, protože už tehdy nemálo lidí na Západě doplatilo--často i svými životy--na akce komunistických agentů a komunistickými zeměmi vyškolených teroristů z různých částí světa. Na druhou stranu to, že tehdy na Západě nepřevážil strach nad jeho hodnotami, je jedním z důvodů, proč studenou válku nakonec vyhrál Západ.

ČRo Plus, 25.11.2015