Evropa se topí v pochybnostech ohledně smyslu svého integračního projektu, dopadů uprchlické krize i svých postojů k Rusku. K tomu všemu se bude za necelé dva měsíce ve Velké Británii konat referendum o vystoupení z Unie.

V této ponuré atmosféře navštívil Velkou Británii a Německo americký prezident Barack Obama a promluvil jasnou řečí—tak jak by měli mluvit skuteční lídři Evropy, kdybychom je na kontinentu měli.

Jasně se vyslovil proti odchodu Velké Británie z Evropské unie a vysvětlil proč. Podle něj Velká Británie může nejlépe dosáhnout svých cílů coby jedna z nejmocnějších zemí na planetě jako člen Unie, nikoliv mimo ní. Pokud z Unie vystoupí, její význam poklesne a musí mimo jiné počítat i s tím, že to oslabí i její ekonomickou spolupráci se Spojenými státy.

Americký prezident také vyjádřil obdiv k postojům německé kancléřky Angely Merkelové v uprchlické krizi i k její roli neoficiálního lídra Evropy v nelehkých časech.

Zdůraznil, že Spojené státy potřebují jako partnera jednotnou a silnou Evropu, přičemž vyzdvihl dosavadní roli Evropské unie jako partnera USA v udržování sankcí proti Rusku. A lobboval i za rychlé přijetí dohody o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, kterou vidí nejen jako užitečný nástroj pro volný obchod, ale především jako nástroj pro další sbližování USA a Evropy.

Jak se dalo očekávat, euroskeptiky i nacionalisty v různých evropských zemí Obamova prohlášení popudila. Kritiku si ale vysloužil i od umírněnějších politiků a komentátorů. Jeho pohled na Evropu je prý zase jednou tak nějak americky zjednodušující.

Možná bychom se ale měli ptát, zda americký prezident nevidí cosi zásadního ze své perspektivy lídra Západu, který nemá čas se každý den spolu s Evropany utápět v nových a nových úzkostech týkajících se evropského integračního projektu.

Měli bychom se ptát, zda tedy Obama kupříkladu mnohem jasněji než většina politiků členských států Evropské unie nevidí, že Evropská unie je, jak několikrát podtrhl, na mnoha úrovních obdivuhodný a historicky důležitý projekt. Pokud na to Evropané zapomenou a Evropa si zvolí cestu dezintegrace, přestane být globálním hráčem a její význam upadne.

Logický je v tomto kontextu i Obamův obdiv k Merkelové. Zatímco v Evropě zmítané vzájemnými výčitkami a národními partikularismy nemůže německé kancléřce leckdo přijít na jméno, v USA ji naopak mnozí vidí jako političku, která ční nad šedým evropským průměrem. Dříve jí v Evropě mnozí vyčítali, že je pouhým technologem moci, dnes ji pro změnu vyčítají, že vnáší do politiky prý falešná morální hlediska.

Obama ale právě tento morální leadership ocenil. Nejspíš proto, že přes oceán jasněji vidí, že Evropu může vyvést z její současné krize především návrat k hodnotám, kterým se dnes na našem kontinentu leckdo vysmívá.

Americký prezident zdůraznil, že nepodceňuje obtíže, které působí v Evropě uprchlická krize, problémy se společnou měnou či různé specifické, často navzájem protichůdné národní zájmy. Zároveň ale nabídl užitečný nadhled, který by mohl evropským politikům posloužit jako inspirace.

ČRo Plus, 27.4.2016