Do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny zbývá osm měsíců a politici, zejména ze dvou největších politických formací, se předhánějí v nabízení ústavních změn a některých zásadních reforem, zejména daňových. Některé z těchto návrhů by prý chtěli prosadit ještě do voleb, jiné slibují prosadit, pokud budou jejich strany po volbách dostatečně silné.

Začít lze kupříkladu návrhem ministra vnitra Milana Chovance, který chce prosadit do Ústavy právo použit zbraň v případě teroristického útoku. Ve skutečnosti přitom Chovancovi vůbec nejde o ústavní zakotvení práva, které už dostatečně upravují jiné zákony, ale o to, jak obejít připravovanou evropskou směrnici o zákazu prodeje jistých typů zbraní a zásobníků. Domnívá se, že pokud by Česká republika měla právo nosit a používat střelné zbraně zakotveno v ústavě, bylo by možné s evropskou směrnicí bojovat.

Vláda se na podpoře Chovancova návrhu neshodla, ministr tedy půjde do boje s pomocí poslaneckého návrhu. Je přitom jasné, že nemá dostatečnou podporu ani v Poslanecké sněmovně, ani v Senátu, a i kdyby ji nakonec nějak sehnal, schválení dodatku by se skoro jistě nestihlo do voleb.

Chovanec je evidentně přesvědčen, že jeho postoj nějak osloví voliče. Těm ale může jeho počínání po právu připadat poněkud nesmyslné, některým dokonce podezřelé, protože největší zájem na co nejmenších omezení pro prodej zbraní má zbrojařská lobby.

Celou plejádou žádoucích ústavních změn zaplavil veřejnost na nedávno proběhlém sjezdu hnutí ANO i jeho předseda Andrej Babiš. Zmenšil by prý počet poslanců na 101, umí si představit zánik senátorského mandátu při nízké účasti, chtěl by přímé volby starostů.

Odhlédneme-li od skutečnosti, že jakékoliv ústavní změny se prosazují jen velmi složitě, a hnutí ANO by pro Babišovy návrhy jen těžko hledalo širší podporu, je pozoruhodné, že lídr druhé největší vládní formace může jen tak prezentovat před televizními kamerami návrhy, které, pokud by se je podařilo realizovat, by z Česka učinily cosi jako latinsko-americkou demokracii, jak trefně varoval ústavní expert Jan Kysela. Varováním je i samotný apetit možného příštího premiéra takto radikálně měnit parametry našeho ústavního systému.

Sociální demokracie pro změnu přišla s návrhem radikální daňové reformy, která by u nás obnovila progresivní zdanění v několika pásmech. Nic proti návrhu, který vychází z tradic sociální demokracie, ale i v tomto případě strana nemá reálnou šanci svůj návrh prosadit. Za současného rozvržení politických sil nemá pro svůj návrh spojence, a jen těžko se dá předpokládat, že je bude mít po volbách.

Stejně jako v případě návrhů na ústavní změny jde tedy především o vytvoření jakési iluze, že největší politické síly chtějí skutečné reformy, které by je po čtyřech letech pragmatické spolupráce přes politický střed jasněji definovaly. Což o to, i změna politické optiky je důležitá, ale nemělo by se tak dít způsobem, který uráží inteligenci voličů.

ČRo Plus, 1.3.2017