Lidovci a hnutí Starostů a nezávislých jsou údajně už blízko k dohodě o volební koalici obou subjektů. I když mají zpoždění, protože dohoda měla být podle politiků obou subjektů hotová do konce února, je prý jen malá šance, že by se nakonec nedohodli.

Pokud koalice nakonec vznikne, přípravnou fázi, která by měla vést k podepsání dohody, politici obou subjektů ale bohužel moc nezvládají. Jak je u nás neblahým zvykem, důležité vzkazy si posílají přes média, místo toho, aby se grémia obou subjektů někde takříkajíc na víkend zavřela a vyjasnila si sporné body.

Na povrchu se spory týkají především toho, kteří politici povedou společné kandidátky vznikající koalice. V tomto bodě se snad postupně vyjasňuje: lidovci by měli být včele kandidátek na Moravě a ve východních Čechách, zatímco Starostové by se postavili do čela kandidátek v liberálnějších českých regiónech a v Praze.

Větší problémy mají oba subjekty se sladěním not ohledně programových priorit. Nejde přitom primárně o to, co nakonec napíšou do společné koaliční smlouvy, ale spíš o signály, které vysílají nyní.

Když například lidovci pomohli při hlasování v Poslanecké sněmovně nedávno takříkajíc vykostit zákon o registru smluv, mnoha voličům mohlo být nejasné, jak se to slučuje se skutečností, že právě Starostové v osobě svého předního politika Jana Farského byli hnací silou při prosazování původní verze zákona. Napáchané škody se samozřejmě dají ještě napravit, protože zákon nyní poputuje do Senátu, kde se lidovci a Starostové mohou společnými silami zasadit o změny, zvlášť když předseda lidovců Pavel Bělobrádek tvrdí, že si nebyl vědom skutečnosti, že KDU-ČSL má podporu pro zákon o registru smluv ve svém programu.

Bohužel programová disonance tímto nedorozuměním nekončí. Místopředseda lidovců Marián Jurečka kupříkladu prohlašuje, že lidovci po volbách nepodpoří třetí a čtvrtou fázi zavádění elektronické evidence tržeb. Pokud lidovci myslí svoje spojení se Starosty vážně, neměl by takový poměrně důležitý povolební programový cíl být předmětem společného jednání obou subjektů, a shodnou-li se, i společného prohlášení?

Spolupráce obou subjektů je také ohrožena některými kontroverzemi a nejasnostmi v oblasti personálií. Starostové se musejí poměrně rychle vypořádat se skandálem, který se začal rozhořívat poté, co se na veřejnost dostaly zprávy, že jejich europoslanec Stanislav Polčák konzultoval obsazení městských firem s podnikatelem Michalem Redlem, který byl stíhán kvůli kauzám, v nichž hrál roli nechvalně známý Radovan Krejčíř.

Polčák reagoval oznámením, že nebude do Sněmovny kandidovat, což by mohlo přispět k tomu, aby kauza vyprchala. Hnutí má ale ještě pořád problém v osobě hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, na nějž policie podala návrh obžaloby kvůli úplatkářství.

Lidovci zase mají problém v podobě svého někdejšího předsedy Jiřího Čunka, který se po krajských volbách dostal do čela Zlínského kraje a naznačuje, že by se na květnovém sjezdu mohl postavit Bělobrádkovi v boji o předsednický post. Jeho případné vítězství, nebo další významné posílení ve straně, by bylo dozajista ohrožením spolupráce se Starosty, protože Čunek se k této myšlence staví poměrně skepticky.

Nadále platí, že pokud lidovci a Starostové nakonec koalici uzavřou, mají slušnou šanci sbírat hlasy nemalého počtu středových voličů, kteří z různých důvodů nechtějí volit sociální demokracii nebo hnutí ANO. Pokud ale nechtějí celý projekt spoustě lidí znechutit ještě před tím, než snad vznikne, nebylo by od věci, kdyby se práci na tvorbě budoucí koalice věnovali více za zavřenými dveřmi než v médiích.

ČRo Plus, 8.3.2017