Ministr financí Andrej Babiš zveřejnil takzvanou předžalobní výzvu, v níž hrozí žalobou na premiéra Bohuslava Sobotku, pokud nepřestane na veřejnosti s některými výroky. Kupříkladu, že se Babiš vyhýbal placení daní, zneužíval finanční správu, či že veřejně lže.

Podle Babiše takové výroky navozují dojem, že se dopouštěl nekalé činnosti, a přitom jsou prý nepravdivé. Sobotkova prohlášení tak mají podle Babiše povahu pomluvy.

Babišova výzva se jeví mnohem více jako jako gesto ze začínající předvolební kampaně, než jako seriózně míněná hrozba, že bude Sobotku opravdu hnát k soudu. Pokud by tak totiž učinil, octne se na hodně tenkém ledě.

Soud by nepochybně vyžadoval od Babiše důkazy, že Sobotka lhal, zatímco od Sobotky, že nelhal. Už první formulaci v Babišově předžalobní výzvě, tedy že se Babiš vyhýbal placení daní, by přitom Sobotka mohl smést se stolu poukazem na to, že se Babiš v podobě vydání korunových dluhopisů Agrofertu placení daní skutečně vyhnul.

Že to bylo podle platného zákona zřejmě legální, je jiná otázka. Sobotka nikdy netvrdil, že se Babiš dopustil daňového podvodu, tedy zločinu. Pouze upozorňoval, že Babiš se s pomocí dluhopisů vyhnul placení daní, které by jinak platil musel, což by bylo asi v pořádku, kdyby zůstal podnikatelem, ale přinejmenším z etických hledisek to v pořádku není, když se velkopodnikatel Babiš stal ministrem financí.

Je jisté, že toto by se u soudu přetřásalo. Pravděpodobné také je, že by si soud vyžádal od Agrofertu i Babiše dokumenty, o jejichž veřejné propírání nemusí mít Babiš zájem. Kupříkladu, kde přesně vzal peníze na nákup dluhopisů a před tím i samotného Agrofertu.

Babišovu další zásadní výhradu proti Sobotkovým výrokům, tedy že Babiš veřejně lže, by Sobotka mohl smést se stolu jen předložením videonahrávky z Babišova vystoupení během sněmovní schůze ke kauze Čapí hnízdo. Tam se ke lžím otevřeně přiznal s tím, že tak učinil kvůli svým dětem.

Nebo by Sobotka mohl nechat přehrát Babišovy výroky o tom, že nikdy nezneužije svoje média, přičemž byl ochoten přísahat na životy svých dětí. A následně nechat přehrát Babišovu konverzaci z tajně pořízených nahrávek se schůzek s novinářem Mafry Markem Přibilem. Pokud by soud takové nahrávky neuznal jako důkazní materiál, stačilo by předvolat některé novináře Mafry, kteří veřejně potvrdili, že Babiš svoje média ovlivňoval.

Třetí ze zásadních Babišových námitek se týká Sobotkových výroků o tom, že zneužíval finanční správu. I zde by měl Sobotka poměrně snadný úkol. To, že Babiš finanční správu přímo zneužíval nikdy neřekl, jen opakovaně upozorňoval, že finanční správa dle jeho mínění nevyšetřuje, jak by měla, Babišovy dluhopisy anebo vydává velké množství zajišťovacích příkazů, které jsou likvidační pro mnohé podnikatele. U soudu by se pak mohlo začít řešit, zda někteří z těchto podnikatelů, nebyli konkurencí pro Babišovo podnikání.

Sobotka tedy může zůstat v klidu. Možná by dokonce měl Babiše ponouknout, ať žalobou jen předvolebně nehrozí, ale ať ji skutečně podá. Příležitost k tomu Babišovi poskytnul, když v reakci na jeho předžalobní výzvu prohlásil, že zastrašování a lež jsou obvyklé metody miliardáře Babiše při přebírání firem. „Teď to praktikuje i v politice. Já se zastrašit nedám,“ napsal premiér.

ČRo Plus, 24.5.2017