Vláda České republiky se pustila do otevřeného odboje vůči Evropské unii, když nedávno odhlasovala, že naše země už podle kvót nepřijme ani jednoho uprchlíka. Evropská komise nyní reagovala na české postoje k migraci zahájením řízení, na jehož konci může být rozsudek Evropského soudního dvora, že máme zaplatit nemalé pokuty.

Téměř jednolitý chorus českých politiků zní, že kvóty nechceme, protože nefungují. Téměř nikdo se neodváží připomenout, že řádně přijatý evropský zákon, jako je Evropskou radou schválené rozhodnutí o kvótách z roku 2015, prostě máme plnit, i když s ním nesouhlasíme.

Co málokdo vnímá, je širší kontext. Česká republika se totiž pustila do boje v době, kdy se v Evropské unii takříkajíc láme chleba. A aby to snad nevypadalo, že si nedáme líbit většinová rozhodnutí jen v případě uprchlických kvót, brání se vláda zuby nehty i nové unijní směrnicí o zbraních.

Někteří čeští komentátoři veřejnost utěšují, že rozhodnutí Evropské komise zahájit s naší zemí řízení pro porušení evropského práva v případě uprchlických kvót je jen takové bezzubé strašení. Stejně prý bude dohadování mezi Českou republikou a Bruselem trvat měsíce, možná roky, a i kdybychom nakonec dostali pokutu, není to nic, co bychom neustáli.

Že to bude trvat a že ani případné finanční sankce nebudou ničím, co bychom neustáli, je možná pravda, ale ironické poznámky o bezzubém strašení nejsou bohužel na místě. Česká vláda totiž zvolila otevřený odboj vůči Bruselu přesně v době, kdy francouzsko-německý tandem, posílený impozantním vítezstvím Emmanuela Macrona ve Francii, začíná pomalu ale jistě rozjíždět svůj projekt dvourychlostní Unie. Tvrdé jádro se má tvořit okolo zemí eurozóny.

Macron ještě ve volební kampani otevřeně vyjádřil nespojenost se zeměmi, které nechápou evropskou solidaritu jako dvousměrný proces. Mířil na země Visegrádu. Přitom ty visegrádské země, které nemají euro, jsou v horší pozici, což pěkně dokumentuje skutečnost, že ačkoliv žádné nebo téměř žádné uprchlíky nepřijaly všechny čtyři visegrádské země, a všechny zpochybňují kvóty, Evropská komise zahájila řízení pouze s Polskem, Maďarskem a Českou republikou, zatímco Slovensko, které má euro, bylo ponecháno stranou.

V Evropské unii je i několik dalších zemí, které příliš mnoho uprchlíků nepřijaly. Počínají si ale z politického hlediska chytřeji než česká vláda. Proti kvótám coby ne příliš funkčnímu systému mohou mít výhrady, ale nevykřikují stále dokola do Evropy, že je to celé nesmysl, kterým se nebudou řídit. Respektují, že jde o řádně přijatý evropský zákon, přičemž ne jen jejich vinou nefunguje vše tak, jak by mělo. Je možné se bavit v rámci Unie o lepším systému, ale zatím platí tento evropský zákon.

To česká vláda za mohutné podpory opozice přijala v předvolebním zápalu stanovisko přímo „husitské“—my proti všem. Bohužel stanovisko zjevně pokrytecké, protože navzdory všem řečem o nefunkčnosti kvót, kvóty neodmítáme, jak trefně poznamenal komentátor Petr Honzejk v Hospodářských novinách, proto, že nefungují, ale ze strachu, že by fungovat mohly. Prostě nechceme žádné uprchlíky a Brusel to dobře vidí.

Jisté je, že tato česká vláda, která se hned na začátku svého působení odmítla zabývat přijetím eura, ač naše země splňuje pro jeho přijetí základní podmínky, udělala svým oficiálním rozhodnutím, že se nebudeme řídit platnou evropskou legislativou o kvótách, České republice další medvědí službu.

Už podle toho, s kým Komise zahájila řízení, vidíme, které země mají být odeslány na periférii, až se začne EU dělit na integrační jádro a ty ostatní. Při našem chytračení okolo eura bohužel nemáme na rozdíl od Slovenska ani tento symbol integrace, který by nám mohl pomoci.

ČRo Plus, 14.6.2017