Vzhledem k neochotě ostatních politických stran vstoupit do koalice s hnutím ANO sestavuje šéf hnutí Andrej Babiš vládu menšinovou. Ta, jak se zatím zdá, nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, což může vytvářet mylný dojem, že Babiš bude zahnán do defenzívy.

Jenže i vláda bez důvěry může provádět celou řadu změn, které dál výrazně zvýší Babišův vliv. Jeho lidé mohou obsadit dozorčí rady důležitých státních podniků. Vláda bez důvěry může spustit čistku v systému státního zastupitelství, na jejímž konci může být zastavení trestního stíhání Babiše v kauze Čapí hnízdo, či dokonce kriminalizace jeho oponentů.

Nebo ANO může s pomocí vlády bez důvěry dosadit svoje lidi do vedoucích pozic ve zpravodajských a bezpečnostních složkách, popřípadě využít některých ustanovení služebního zákona k obsazení klíčových postů ve státní správě. S komunisty a hnutím Svoboda a přímá demokracie zase může ANO ovládnout rady veřejnoprávních médií, či rovnou přepsat současný zákon, který upravuje jejich činnost.

Pokud by Babišův kabinet nedostal důvěru ani na podruhé, může Babiše v třetím kole pověřit sestavením vlády předseda Sněmovny, jímž se skoro jistě stane Radek Vondráček z ANO. Jisté je, že kdyby Babišova vláda nedostala důvěru ani na potřetí, mohou s pomocí prezidentova natahování lhůt pro jmenování nové vlády v druhém pokusu či rozpuštění Sněmovny po třetím neúspěšném pokusu, vlády bez důvěry vládnout hodně dlouho.

Pochmurný výčet kroků, které může i vláda bez důvěry učinit, naznačuje, že Babiš může vystavit strany, které s ním odmítají spolupracovat, velkému tlaku. Občanští demokraté si to již uvědomili a navrhují urychlené přijetí zákona, který by vládě bez důvěry znemožnil činit zásadní rozhodnutí, zejména v personální oblasti. Jenže je to jen plané gesto. Není na něj ani dostatek času, ani dostatek vůle v roztříštěném ne-babišovském táboře.

Zase se jednou ukazuje, jak krátkozraké naše takzvané tradiční politické strany, které se rády zaštiťují obranou demokracie a právního státu, jsou. V minulých čtyřech letech měly dost času na to, aby upravily ústavu, včetně stanovení lhůt pro některé kroky prezidenta. Anebo aby omezily zákonem působnost vlády bez důvěry ve světle zkušeností se Zemanovou vládou tzv. odborníků v roce 2013, jejímž jmenováním obešel Sněmovnu. Věnovaly se ovšem, jak u nás bývá zvykem, často jen bezobsažnému hašteření. Teď budou sklízet plody svojí impotence.

Jejich nejlepší šancí na jakési přibrzdění Babiše je porážka Miloše Zemana v prezidentské volbě, protože Babiš potřebuje prezidentovu součinnost nejen při natahování lhůt, ale i k provedení některých personálních změn. Jenže i zde se vyjevuje stranická krátkozrakost. Již zmíněná ODS kupříkladu opatrně podpořila překvapivou kandidaturu svého bývalého předsedy Mirka Topolánka, který, ač sám nemá vzhledem ke své problematické minulosti šanci na zvolení, oslabí Jiřího Drahoše. Ten má podle průzkumů zatím jako jediný šanci Zemana v případném druhém kole porazit.

Jelikož má Babiš v ruce opravdu silné karty, podaří se mu nakonec nejspíš buď dostat důvěru pro menšinovou vládu, anebo dokonce získat potřebné koaliční partnery. A kdyby ne, má v záloze předčasné volby, před nimiž by pro jeho hnutí jako možná pro jediný subjekt nebyly problémem peníze, přičemž by jeho marketingová mašinérie nejspíš úspěšně líčila jeho stranické konkurenty jako nestátotvorné a neodpovědné.

ČRo Plus, 15.11.2017