Miroslav Poche, kandidát sociální demokracie na post ministra zahraničí, kterého odmítl prezident Miloš Zeman, se v obsáhlém rozhovoru v deníku Právo vyjádřil nejen ke sporu s prezidentem, ale také k celé škále zahraničně politických problémů. Tvrdí, že své kandidatury na post ministra zahraničí se vzdát nehodlá, ale zároveň připouští politická jednání s tím, že možností, jak situaci vyřešit, je prý celá řada.

O co více jsou matoucí vyjádření týkající se řešení sporu s prezidentem, o to jasněji, ovšem mluví Poche o zahraniční politice. S některými jeho názory je možné polemizovat, a nebude s nimi dozajista souhlasit kupříkladu premiér Andrej Babiš, ale Pochemu nelze upřít, že má otázky strategického zájmu pro Českou republiku na rozdíl od mnoha politiků, kteří prezidentovi Zemanovi nevadí, promyšlené.

Přimlouvá se kupříkladu za to, aby Česká republika začala už v tomto období debatu o přijetí eura. Argumentuje , že jsme se k přijetí společné měny zavázali a značná část podnikatelské sféry si její přijetí přeje. Nevylučuje, že by na rozdíl od otázek našeho členství v Evropské unii a NATO mohlo proběhnout o přijetí eura referendum, před nímž by se důkladně probraly všechny klady i zápory přijetí společné měny.

Je to postoj o dost konstruktivnější, než často vyhýbavé odpovědi na otázku, zda a kdy přijmout euro, které slyšíme od politiků napříč politickým spektrem. Konstruktivnější už tím, že se Poche přimlouvá za otevřenou debatu o tomto zásadním problému, a odmítá tak u nás běžné zametání problémů pod koberec.

Jasné, a od většiny české politické reprezentace rozdílné postoje, nabízí Poche také v otázce migrace. Česká republika měla podle něj přijmout k azylovému řízení několik žadatelů o azyl, když o to nedávno požádala Itálie.

Upozorňuje, že když na nedávném summitu v Bruselu Česká republika a některé další země dosáhly toho, že padla politika kvót, a přijímání žadatelů o azyl se má dít na základě dobrovolnosti, mohla naše země udělat vstřícné gesto.

Poche je přitom přesný v rozlišování různých kategorií běženců, s čímž se většina ostatních politiků často neobtěžuje. Upozorňuje, že je třeba pečlivě rozlišovat mezi žadateli o azyl, ekonomickými migranty a azylanty. Souhlasí, že ekonomičtí migranti a lidé, kteří nedostanou azyl, mají být repatriováni, jakkoliv je to dnes obtížné.

Podstatné podle něj je, že Česká republika by coby solidární člen EU měla zemím, jako je Itálie, pomoci nejen tím, že bude posílat svoje experty a další pomoc tam, ale že se ujme azylového řízení s určitým počtem žadatelů o azyl. Po proběhnutí azylové procedury by s neúspěšnými žadateli bylo spuštěno repatriační řízení, ti úspěšní by měli na vybranou, v které evropské zemi chtějí jako azylanti žít.

Má též jasno v otázce sankcí vůči Rusku. Souhlasí, že sankce obecně nejsou příliš účinné, ale že Západ nemá jiné nástroje, jak se pokusit Rusko donutit, aby plnilo mezinárodní dohody. To je v ostrém kontrastu s názory prezidenta Zemana a jeho okolí, stejně jako Pocheho názor, že ruská energetická politika je velkým rizikem pro střední a východní Evropu. Považuje za klíčový zájem České republiky, aby se tomu bránila.

Možná právě jasné prozápadní a k Rusku kritické názory jsou--spíše než postoje k migraci--hlavním důvodem, proč Zeman Pocheho jmenování ministrem odmítl. Je bohužel příznačné pro současnou politickou situaci u nás, v níž hraje velkou roli populismus zaměřený na emoce, zejména strach, jakož i vlastní, s vládou ne vždy souznějící politická agenda prezidenta republiky, že politika který přemýšlí o zahraniční politice a migraci střízlivě a bez okopávání Evropské unie, prezident odmítne na funkci ministra coby bezmála jakéhosi extrémistu.

ČRo Plus