Zahraniční politika kteréhokoliv státu je prodloužením domácí politiky, v níž se ve střetu různých názorů a zájmů dospívá k tomu, jaké priority má zahraniční politika mít. Zahraničně-politické priority současné ČR tímto způsobem ale bohužel definovány nejsou.

Země nemá regulérního ministra zahraničí a ani srozumitelný mechanismus pro definování zahraničně politických priorit. Místo předsedy ČSSD Jana Hamáčka, který byl řízením ministerstva zahraničí pověřen do doby, než se najde někdo, kdo bude po chuti prezidentovi republiky, si zahraniční politiku státu de facto přivlastnil jako další z mnoha oblastí svého působení premiér Andrej Babiš.

Nejde prý o zásadní problém, jen o rozumnou dělbu práce ve složité situaci, což je argument, který by bylo možné přijmout, kdyby Babiš dělal skutečnou zahraniční politiku. Jenže jeho nedávné cesty do Itálie, Maďarska a Německa se ze všeho nejvíc jeví jen jako pokračování Babišovy volební kampaně za hranicemi státu.

Premiér se pasoval do role nesmiřitelného bojovníka proti migraci, což odráží převažující domácí konsensus. Jenže tuto agendu hájí v zahraničí tak, aby mu to vynášelo politické body před nadcházejícími komunálními volbami a volbami do Senátu, jakož i před volbami do Evropského parlamentu v květnu příštího roku.

Do zmíněných zemí tak vyrazil s bombastickým ujišťováním, že má pro tápající Evropskou unii ucelený plán řešení migrace, jehož koncovým bonusem pro ČR má být, že naše země nepřijme ani jediného migranta. Jistě tím získá nějaké další voliče doma, ale u Italů a Němců příliš pochopení nenašel. A nejspíš s tím ani nepočítal a nešlo mu o to. Nejel italského premiéra a německou kancléřku o něčem skutečně přesvědčit, nabídnout řešení. Jel za nimi, aby ukázat voličům doma, že je neústupný a může v jejich očích vystupovat jako evropský politik s evropskými řešeními.

Co na tom, že se svým údajně novým „uceleným plánem“ na řešení migrace jen vlamuje do otevřených dveří, protože nenavrhl téměř nic, na čem by se v EU už tak či onak nepracovalo. Na to, aby byl uznán jako politik evropského formátu si tedy bude muset počkat.

Rozhodně toho ale nedosáhne tím, že bude při svých zahraničních cestách místo hledání skutečných řešení okatě dělat kampaň pro české publikum, čehož si evropští politici jistě všímají. Otázkou je, zda umí něco jiného. I jeho domácí politika je totiž zatím jen cosi jako nepřetržitá volební či PR kampaň.