Je skutečným historickým paradoxem, že Komunistická strana Čech a Moravy, která si při svém vzniku před téměř sto lety zakládala na tom, že je předvojem dělnické třídy v boji s kapitalismem, dnes postupně odchází z politické scény v družném objetí s nejmocnějším českým oligarchou.

Ačkoliv KSČM tvrdí, že vládu Andreje Babiše jen toleruje, přičemž prosazuje vlastní agendu, ve skutečnosti je dnes po Babišově hnutí ANO nejaktivnější politickou silou u nás v obhajobě Babiše pokaždé, když je kvůli svým různým skandálům nebo možnému střetu zájmů kritizován domácí opozicí nebo evropskými institucemi.

Když Babišův syn nedávno v televizním rozhovoru prohlásil, že byl unesen na Krym, aby nemohl vypovídat v kauze Čapí hnízdo, předáci komunistické strany byli nejaktivnější mezi politiky mimo Babišovo hnutí ANO v obraně českého premiéra. Při projednávání možného konfliktu zájmů Babiše při čerpání dotací pro Agrofert v Evropském parlamentu se europoslankyním za ANO mohla ve snahách relativizovat celou záležitost rovnat jen eurospolankyně za KSČM Kateřina Konečná.

I v jakékoliv domácí televizní debatě dnes stojí komunisté pevně na straně Babiše proti opozičním politikům. Jsou v tomto směru dokonce aktivnější a viditelnější než politici ČSSD, která je s hnutím ANO v koalici.

Chování komunistů lze vysvětlit různými způsoby. Tím nejprozaičtějším je skutečnost, že předáci strany, v níž průměrný věk členů přesahuje sedmdesát let, a do níž se kvůli její minulosti i programu nehrnou mladí lidé, vsadili vše na ekonomicky slušné politické dožití. Už v minulosti analytici upozorňovali, že KSČM je vedle toho, že je jakýmsi klubem nostalgiků nesmířených s novými poměry, především výdělečný politický podnik. Její předáci dobře vědí, že se strana už nemá šanci vrátit na politické výsluní. Státní příspěvky politickým stranám, které získají křesla v parlamentu a překročí určité procentní hranice, jsou ovšem dobrý byznys.

Jiným důvodem pro komunistickou podporu Babiše může být paradoxně ideologie. Miliardář Babiš sice stojí v ostrém protikladu vůči již zmíněnému kdysi hlavnímu bodu komunistického programu, jimž byl třídní boj s cílem svrhnout kapitalismus, ale v situaci, kdy si komunisté mohou o takových cílech už jen nechat zdát, lze si do něj dobře projektovat komunistickou nechuť k institucím liberální demokracie, vyztužovanou obdivem k vládě silné ruky.

Babišův posun od pravicového liberalismu v časech, kdy v politice v roce 2013 začínal, k levicovému populismu též komunistům vyhovuje. Tímto posunem sice straně odlákal určitý počet voličů, ale předáci KSČM mohou před těmi voliči, kteří jim zůstávají věrní, tvrdit, že se ve světle Babišovy levicově populistické agendy nezpronevěřují svému sociálnímu programu. Ba dokonce tvrdit, že právě s Babišem se jim daří některé programové cíle naplňovat.

Někteří prominentní komunisté naznačují, že podpora pro Babiše je jen okolnostmi vynucená taktika. Straně pomáhá zůstat viditelnou, aniž by se zcela zpronevěřila svému sociálnímu programu, a může si tak prý počkat, až začne mít Babiš problémy. A ty podle nich přijdou s první ekonomickou krizí. Mnozí voliči, které Babiš odlákal levici, se pak mohou začít vracet.

Potíž s tímto předpokladem je, že KSČM dnes nepředstavuje k Babišovi žádnou viditelnou alternativu. Je jen jakýmsi naprosto loajálním béčkem ANO, a případné problémy tak budou voliči připisovat i jí.

Komunističtí předáci jsou si toho nejspíš vědomi, ale zdá se, že dnes je jejich hlavním cílem opravdu jen udržet volební výsledky strany v číslech, které ještě zaručují státní podporu a jistý vliv. KSČM to umožňuje zůstat relativně výnosným podnikem pro stranické funkcionáře, kterým to zároveň poskytuje dostatek vlivu k tomu, aby mohli v duchu toho, co zbylo z komunismu, házet písek do soukolí liberálně-demokratického režimu a prozápadní orientace České republiky.

ČRo Plus, 19.12.2018