Volební fiaska dvou levicových stran--sociální demokracie a komunistické strany--v krajských a senátních volbách, vyvolala vlnu spekulací o tom, zda přežije vláda Andreje Babiše, která závisí na jejich podpoře. Komunisté vymění svoje vedení v listopadu, sociální demokraty čeká sjezd na začátku příštího roku. Už teď v obou stranách zaznívají hlasy, že důvodem volebních proher je spolupráce s hnutím ANO, a je na čase ji ukončit, pokud obě strany nemají skončit ve sněmovních volbách příští rok podobně jako v těch krajských a senátních.

Vláda je také pod velkým tlakem kvůli svému chaotickému postupu v boji s nemocí Covid-19. Občanská demokratická strana vládu dokonce vyzvala, aby požádala Sněmovnu po skončení nouzového stavu o hlasování o důvěře. Pokud to neudělá, je ODS údajně připravena vyvolat hlasování o nedůvěře.

Okolo případného předčasného pádu Babišovy vlády by měli ale opatrně našlapovat i ti, kdo vládě, a zejména jejímu předsedovi, nemohou přijít na jméno. Alternativní scénáře by totiž mohly být ještě horší, než nechat Babiše dovládnout a pak se ho pokusit porazit ve volbách.

Kdyby podporu vládě stáhly obě levicové strany, neznamená to její konec. Vláda automaticky padá s odchodem premiéra, ale v případě odchodu ministrů za ČSSD může Babiš jednoduše na uprázdněné ministerské posty jmenovat členy hnutí ANO anebo nestranické odborníky. Prezident Miloš Zeman by Babišovi vzhledem k jejich nadstandardním vztahům téměř jistě šel na ruku.

A i kdyby taková vláda ztratila i podporu komunistů, bylo by ji těžké odvolat, protože není jisté, jak by se zachovala nyní opoziční Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Pokud by se takovému kabinetu přeci jen podařilo vyslovit nedůvěru, vstoupil by do hry o podobu vlády prezident Zeman.

To samé platí o plánu ODS vyvolat hlasování o nedůvěře. Kdyby uspěla, bude na tahu prezident. Jak už víme z minulosti, nedělalo by mu zřejmě problém nechat Babišovu vládu dovládnout v demisi.

Prezident by ovšem také mohl situace využít ke jmenování vlády expertů, která by dovedla zemi k volbám a byla by, podobně jako ta Rusnokova v roce 2013, v podstatě jeho. Slabý Babiš jde sice prezidentovi v současnosti v lecčems na ruku, ale v některých věcech ho brzdí.

Má kupříkladu odlišný pohled na šéfa Bezpečnostní a informační služby Michala Koudelku, kterého by se Zeman rád zbavil. A nebyl vždy stejně vstřícný k záměrům Číny u nás jako prezident, který je nadšeným podporovatelem technologií bezpečnostně problematické firmy Huawei. Nevíme také, do jaké míry Babiš stojí v cestě tlaku prezidenta a jeho okolí na dobudování jaderné elektrárny v Dukovanech s pomocí ruského Rosatomu, o němž se spekuluje.

Jinými slovy: předčasný pád Babišovy vlády by pustil do hry Zemana, což se v minulosti zatím nikdy nevyplatilo už jen kvůli Zemanově neúctě k ústavě. Ve hře jsou i bezpečnostní zájmy České republiky ve vztahu k Rusku a Číně, jednání naší země o finanční pomoci z Evropské unie i o nové azylové politice, jakož i obsazení některých důležitých postů, kde stojí prezidentovi v cestě vláda.

Pro antibabišovský tábor je to tudíž situace poněkud bezvýchodná. Ač dle něj pokračování Babišovy vlády působí škody, je otázkou, zda předčasný pád vlády by vzhledem k tomu, kdo by převzal plně otěže řízení země, není ještě horším scénářem. A zda tedy není lepší nechat Babiše, třeba i s pozměněnou vládní sestavou, dovládnout s tím, že mu opozice bude důsledně vystavovat účty za jeho minulá a případná budoucí selhání.


ČRo Plus, 15.10.2020