V Evropské unii sílí pochybnosti, zda Česká republika má na to, aby byla v příštích šesti měsících předsednickou zemí Unie. Nazíráme-li tyto obavy z českých pozic, máme přirozenou tendenci je zlehčovat. Podíváme-li se ale na Českou republiku evropskou optikou, jsou obavy bohužel na místě.

Prezident Václav Klaus sice tvrdí, že předsednictví EU je jen bezvýznamné úřadování, protože politicky řídí Unii velké země. Ve skutečnosti se od předsedající země očekává i politický „leadership“. Velikost země nemusí být důležitá. Když vloni velké Německo neuspělo s přijetím nové evropské smlouvy, která by nahradila odmítnutou euroústavu, iniciativu převzalo malé Portugalsko. Dokument se dnes jmenuje „Lisabonská smlouva“.

Česko ale Unii bohužel politicky vést nemůže, protože nedokáže vést ani samo sebe. Nestabilní vládní koalice a opozice nejsou ve společném dialogu schopny definovat národní postoje ve vztahu k EU, největší vládní strana se štěpí, válčí prezident s premiérem.

Kličkování občanských demokratů okolo Lisabonské smlouvy, včetně rok odkládané ratifikace, je trapné. Smlouvu za naší zemi podepsal předseda ODS, přesto právě ODS se hádá, zda smlouvu schválit nebo ne. Mluví se přitom pouze o „českých zájmech“, evropský pohled i identita téměř zcela chybí. Češi jsou v EU, nechovají se ale jako Evropané.

Z Bruselu i členských zemí EU proto přicházejí stále častěji signály, že se českého předsednictví bojí. V době celosvětové krize potřebuje EU v čele zemi, která se nezmítá v domácí politické agónii. Zemi, která je schopna pomoci Irsku v hledání cesty k přijetí Lisabonské smlouvy v opakovaném referendu. Nikoliv zemi, která bude nejméně do února řešit vlastní ratifikační trauma.

Česko také nemá společnou evropskou měnu a nesnaží se aktivně o její přijetí. V současné ekonomické krizi se přitom těžiště jednání EU posune právě k zemím, které spojuje jednotná měna.

Navíc není jasné, jak může EU efektivně vést země, jejíž prezident vyhlásil Unii boj na život a na smrt. Nejrůznější evropští politici, kteří k nám mají v příštích měsících proudit, jistě už teď hledají způsoby, jak se vyhnout hlavě českého státu, neboť nemají v úmyslu se nechat Klausem ani vyučovat, ani zesměšňovat.

Zbytek EU by si tudíž nejspíš oddechl, kdyby se české předsednictví dalo nějak přeskočit. Pravidla EU to neumožni, ale je možné zredukovat české předsednictví na pouhé zajišťování provozu EU, zatímco politické iniciativy se budou rodit jinde. Ne proto, jak tvrdí Klaus, že je to tak v případě malých zemí vždy, ale proto, že český politický provincialismus nedává EU v podstatě jinou možnost.

Právo, 11.12.2008