V České republice se uprostřed světové krize řeší velký problém: mají být u silnic značky, které by upozornily řidiče na to, že městská policie, neboli strážníci, v daném úseku měří radarem rychlost? Ministr dopravy Petr Bendl, což mu slouží ke cti, by rád tyto značky zrušil, zatím se ale vášnivě diskutuje spíš o tom, zda by se jejich velikost, předepsaná jakousi vyhláškou, která nedávno stanovila, jak mají vypadat, mohla zmenšit tak, aby strážníci mohli značky lépe převážet ve svých autech sem a tam.

Celá záležitost je neuvěřitelným příkladem politické a byrokratické zabedněnosti. Když se autor tohoto textu nedávno pokoušel smysl výše zmíněného značení vysvětlit jednomu západnímu cizinci, nepochodil. Neobstálo ani vysvětlení, že čeští politici chtěli tímto opatřením prý zabránit tomu, aby města a obce nezneužívaly měření rychlosti coby snadného zdroje finančních prostředků pro město či obec.

Cizincova otázka, jež následovala, byla logicky neprůstřelná: Pokud někdo porušuje pravidla, například překračováním rychlosti tam, kde nemá, proč se starat o to, zda pokuta obohatí danou obec, která se o dodržování zákonů na svém území aktivně stará? Kdyby se řidič držel pravidel, žádná pokuta by přece nebyla. A samotná tabule o měření rychlosti neřeší skutečnost, že se policie občas snaží sama aktivně vytvářet pasti na řidiče, místo toho, aby se starala o plynulost provozu.

Tak či onak: než si Česká republika vyřeší problém s cedulemi o měření rychlosti a městská policie coby jedna ze strážkyň zákona bude smět zákon skutečně strážit a trestat za jeho nedodržování kdekoliv na území obce, aniž by musela v podobě cedulí sdělovat, že na dodržování zákona dohlíží jen v daném úseku, lze nabídnout několik zlepšováků.

Například by bylo možné zavést úseky, kde se nesmí krást. Cedule—samozřejmě standardizovaná pode vyhlášky—by občanům sdělovala: Úsek, v němž se nesmí krást. Bylo by možné zavést také úseky, kde se před očima městské policie nesmí vraždit.

To samé by bylo možné zavést pro další typy porušování zákona, například kapsářství. Pražané by tak věděli, že kapsářství se sleduje a trestá například jen na nástupištích pražské tramvaje číslo 22 nebo u Orloje. Všude jinde se jím městská policie nesmí zabývat, i kdyby městský strážník stál přímo za zlodějem.

Na jistý odpor zákonodárců by v zemi s jednou z nejvyšších měr korupce v západním světě mohly samozřejmě narazit značky: Úsek sledování korupce nebo Úsek sledování úplatků.

Možná by ale tato odvážná úprava prošla parlamentem s menšími obtížemi, kdyby se rovnou stanovilo, že cedule s nápisem Úsek sledování úplatků nesmí být umístěna v okolí Malostranského náměstí, Sněmovní ulice, pražského magistrátu, krajských úřadů a radnic velkých měst.