Jednohubka za 437 milionů pro zcela neznámou firmu. Podívejme se zblízka na zakázku velikosti Promopro, o které do dneška nikdo neslyšel.



Firma Kardio Port a.s. vznikla v prosinci 2007 hlavní činností měl být pronájem nemovitostí. Dva roky byla ekonomickým mrtvým broukem – podle obchodního rejstříku její obrat nepřesáhl 100 tis. korun. V létě 2010 získala svou první a jedinou veřejnou zakázku: na nákup zdravotnického materiálu za 437 mil Kč, navíc se jednalo o jednohubku – firma tedy o zakázku „soutěžila“ sama, a samozřejmě vyhrála.

Na nestandardní zakázku jsme veřejnost upozornili dnes – přehled základních informací visí na wiki.zindex.cz . S předstihem byly informovány Hospodářské noviny, které se jí věnují v dnešním vydání. Pro čtení dalšího textu doporučuji alespoň jeden ze zdrojů prolétnout - stojí to za to. Vypíchnu pouze, že Kardio Port a.s. je firmou s akciemi na majitele, je proto téměř nemožné zjistit komu patří a kam tečou její zisky.

V penězích je totiž samozřejmě jádro pudla. Zadavatel zakázky – pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) se hájí tím, že díky zakázce dojde k zásadní úspoře. Doufám že tuto skutečnost i rozumně doloží – u rámcových smluv totiž (jak víme z kauzy Promopro) není při vysoutěžení úplně jasné kolik budou stát, ani co přesně bude v rámci zakázky nakupováno.

Doložení by nebylo bývalo tolik potřeba, kdyby se o zakázku skutečně soutěžilo nebo kdyby ji vyhrála renomovaná firma. Obojí dá člověku alespoň indícii (byť ne jistotu), že zakázka probíhá korektně. Že nikde nejsou žádné tunely. Ale takhle? Jakkoliv je možné že zakázka je úsporná a probíhá zcela v pořádku, jako občana mě to příliš neuklidňuje. Té zakázce se říká veřejná, protože by o ní veřejnost měla vědět. Nemá sloužit jako zástěrka pro kontrakt s sekundárním dodavatelem na nejasně určenou sumu.

Osobně mě u této i řady dalších podivných zakázek nejvíc pobuřuje fakt, že zadavatel na ní nic problematického nevidí. Proběhla podle zákona, tak co? Zákon přece nezakazuje zadávání netransparentním firmám, zákonu nevadí udílení bez soutěže, ani fakt že veřejnost nemá páru komu,co a hlavně za kolik. Odpusťte mi informatické zvolání: WTF?!

Zákon nevidí nic špatného ani na tom když nepustím babičku v autobuse sednout. Znamená to že jí nepustím? S kolegy denně opakujeme dokolečka frázi dobrá praxe, která bohužel v této zemi zatím téměř nikomu nic neříká. Je to něco jako pravidla slušného chování pro zadavatele – požadavky které nelze plošně uzákonit, ale transparentní zadavatel by se jimi měl řídit. Právě tu praxi se zIndex snaží měřit, a podat o ní informaci vám, voličům :).




Co je dobrá praxe ve veřejných zakázkách? A co je ta špatná? V seriálu zakázek ukážeme názorně různé nedostatky v jejich zadávání. Nečekejte šokující zprávy o korupci, na projektu zIndex.cz nespekulujeme – pouze představujeme nestandardní zakázky na které při každodenní práci narážíme.

P.S. Upřímně soucítím s hodnotící komisí jmenovanou premiérem Fischerem, která volila vítěze z jednohlavého davu. I proti sebetransparentnějšímu zadavateli se dodavatelé mohou spiknout – a chyba nemusí být nutně v korupci, nebo pochybení IKEMu. To je ale téma na samostatný článek, možná i knihu.

P.P.S. Tak, a je ze mě whistleblower (čili ten "hodný práskač"), doufám že s kolegy nedostaneme přes hubu.