Čistí, a nebo vyprazdňuje politiku?

Heslo "Pro politiky platí presumpce viny" razil už Jiří Paroubek. I dnes je jeho dodržování považováno za zlatý standard. Politik, na kterém ulpí podezření, by měl odstoupit. I kdyby se problém týkal jen jeho lidí a on sám byl čistý - protože tak se to přeci ve slušných demokraciích dělá.

Proto minulý týden odstoupila ministryně Kateřina Valachová, o chvíli dřív hejtman Zimola, proto má prý odstoupit Andrej Babiš. Proto padli premiéři Nečas a Gross. Ani jednomu dodnes nebyl prokázán trestný čin, ba ani přestupek. Aniž bych chtěl lobbovat za číkoliv osud, dopustím se v tomto článku následující provokace: Nemyslím si, že presumpce viny v politice je správná věc.

Presumpce viny ano?

Argument pro presumpci viny je jasný - proč bychom měli sprostého podezřelého nechat ve funkci? Co když jsou obvinění pravdivá, a my mu dál dovolíme páchat neplechu? Něco na tom pohledu je. Stejně od člověka podezřelého z krádeží bychom si nenechali renovovat byt, podezřelý politik by asi neměl spravovat veřejné peníze.

Přesto Listina základních práv a svobod říká pravý opak, když zavádí presumpci neviny. Uznává tak princip, že je důležitější chránit jednotlivce před křivými obviněními, než společnost před potenciálním delikventem. Jsou tedy politici nižší kasta, která základní práva nemá? Nezasluhují si stejnou ochranu? Nebude i stát řízený líp, když při náznaku obvinění nebudou lidé odcházet z veřejného života?

Presumpce viny ne!

Jako každý národ, i ten náš totiž obviňuje, podezírá a hlavně odsuzuje tuze rád. Někoho nemusí zrovna chytit s krabicí od vína, abychom měli jasno. Stačí sestříhaný anonymní odposlech, nebo obvinění jednoho státního zástupce, aby padaly hlavy nejmocnějších mužů v zemi. Ano, zní to jako rozumná opatrnost. Zároveň to však dává ideální nástroj všemožným zákulisním hráčům, kmotrům či dokonce mafiím, jak odstranit nepohodlné politiky. Nebezpečí, že kmotři rozhodují o naší vládě je přinejmenším stejně vážné, jako nebezpečí na ministerstvu sedí zloděj. Protože na toho je alespoň vidět.

Po všem co jsem kdy na tento blog napsal, mě snad někdo těžko obviní, že jsem nekritickým fanouškem Andreje Babiše. Možná i proto mnohé překvapím tvrzením, že Andrej Babiš by neměl rezignovat (Pozor, neplést s pravomocí premiéra jej odvolat. Ta samozřejmě je svatým právem, byť si nemyslím že jej pan Sobotka měl využít). Ne dokud OLAF nekonstatuje podvod u Čapího hnízda, dokud se neprokáže ovlivňování finační správy ve prospěch Agrofertu, dokud se nevyjasní původ či nesestříhaný obsah anonymních nahrávek, které by jej skutečně z něčeho usvědčily. Stejně tak jsou nešťastné rezignace paní Valachové nebo pana Zimoly (jehož kraj mimochodem získal od nás ocenění zIndex, za prvenství v transparentnosti zakázek). Pokud se ničeho nedopustili, jak oba tvrdí, měli se pokusit veřejně očistit, než definitivně odstoupili. Třeba zrovna na školství je dobře známo, že je to nekonečný kolotoč ministrů, který resortu ubližuje nejvíce.

Ano, možná je každý druhý obviněný politik skutečně vinen - to ale taky znamená, že každý druhý není. A že se zbavujeme schopných lidí ve prospěch zájmů jakýchsi anonymních šíbrů v pozadí, kteří na ně ušili kompro. Co z toho vás děsí víc?