Když na jaře říkal Andrej Babiš, že v Itálii to nezvládli, bylo tam 1500 potvrzených nakažených. Česko jich dnes má více než desetkrát tolik. "V Česku to nezvládli", říkají si dnes nejspíš ve zbytku Evropy. Jenže zatímco Italové měli spíš smůlu, my jsme si opravdu nadrobili sami. Co teď? Kolem naší situace se šíří hromada nesmyslů, proto stojí za to si nahlas říkat základní věci. O těch je tento článek, žádné revoluční myšlenky nečekejte. Nejsem epidemiolog, hygienik ani lékař. Pouze kriticky myslící čtenář médií a názorů odborníků zmíněných profesí.

Epidemii COVIDu jsme v ČR zatím v podstatě nezažili. Kdo nesledoval na jaře zprávy z New Yorku nebo Milána, možná si ji neumí představit. Lidé umírající v čekárnách a přecpané márnice nejsou fake news. Jsou to dopady skutečné epidemie i když s ní příslušné vlády bojovaly mnohem ostřeji, než my. Kdyby to nedělaly, byla by katastrofa mnohem větší. Šíření té nemoci prostě nejde nechat volný průběh. Neudělala to žádná země na světě. Ani Švédsko. Na chvíli to zkusili Britové, ale ti velmi rychle otočili.

Ano, bude hůř

Praha včera na semaforu zčervenala. To ale neznamená, že horší už to být nemůže. Naopak. Další zhoršování je v podstatě jisté. Nová opatření mohou začít měnit trend nejdříve za 14 dnů. Spíš ale nezačnou. Jsou slaboučká, nesrovnatelná s těmi jarními. Děti chodí do škol, lidé do práce i hospod. Brzy se začne červenat Brno, Plzeň, Ostrava a desítka náhodných menších oblastí ála Litovel. Zbytek republiky bude bez výjimky žlutý. Půlka škol v těchto městech raději zavře. Pokud je nepředstihne vláda - ta ale patrně vyčkává s přiznáním vážnosti krize do krajských voleb. To je dalších 14 dnů, během kterých si můžeme zavařit na měsíc karantény. Úplně hloupé karantény, podobné jako na jaře.

Můžeme být právem naštvaní na chyby premiéra, který místo odborníků radeji poslouchá PR tým. Jeho vláda má svůj díl viny, ale všechnu nenese. Většina společnosti usnula na vavřínech, elity nevyjímaje. Vytěsnili jsme pár chytráků, když opakovali, že ještě není konec, že je potřeba se připravit na druhou vlnu. Někteří z nás se našli v pubertálním trucu - odmítání roušek. Jaký kontrast oproti disciplinovanému Německu, které Angela Merkel od samého začátku připravuje na minimálně roční útlum, který neskončí, dokud se nepromoří 60 % obyvatel. V Německu je drtivá většina opatření dobrovolná, lidi je dodržují a nečekají až jim někdo něco nařídí. A díky tomu budou tento podzim rozumně fungovat, zatímco my ne. Také se musíme začít chovat odpovědněji, ne vymýšlet jak nařízení vlády co nejlépe očůrat.

Každý sám sobě hygienikem

Jsme náturou ohromně liberální národ, a jsem na to hrdý. V dobách klidu je přístup "ať si každý dělá, co chce" úžasná věc. Dnes je to ale problém. Kdo odmítá roušky, eroušky, paří v klubech, stýká se nadměrně s lidmi apod., ten ohrožuje nejenom sebe, ale i společnost. A společnost (nejen vláda!) se musí bránit, i když tím někoho omezí, nebo naštve. Proč? Když chytíte COVID nejspíš ho přežijete jako lehkou chřipečku. Ale nakazíte další (podle statistiků v průměru 1,6 člověka), ti nakazí další atd. A bude karanténa. I kvůli vám budou zase tisíce samoživitelek bez peněz na jídlo, stovky lidí zemřou - ne nutně na COVID, ale protože se nedostanou k zdravotní péči. Nezodpovědným chováním se zkrátka dopouštíte něčeho nemorálního. Ohrožujete další lidi, stejně jako kdybyste třeba řídili pod vlivem.

Pojďme si to začít říkat nahlas. Jsme v průšvihu. Přestaňme se upínat k Remdesivirům, léčbám krevní plazmou nebbo ruským vakcínám. Účinný lék ani vakcína tu letos na 99 % nasazen nebude. S trochou štěstí se nějakého funkčního očkování dočkáme jaře. Nechceme-li do té doby nechat umřít desetitisíce lidí, pak se musí pochlapit nejen vláda (testy, trasování, chytrá karanténa), ale i my. Není nutné se zamknout doma. Je nutné bez řečí oprášit roušku, nainstalovat na mobil eroušku, omezit pobyt v uzavřených místnostech s cizími lidmi na minimum. A vyžadovat totéž po ostatních.

Včera jsem chtěl jet autobudem Praha - Karlovy Vary, a překvapeně zjistil, že půl spojů je plných. Šedesát lidí z nejrůznějších sociálních skupin, namatlaných vedle sebe hodinu a půl. Bláznovství, nejel jsem. Lidem, kteří v tom autobuse seděli a nemuseli, těm měl někdo říct: jsi hloupý, tohle se teď nedělá, je to nezodpovědné. Pokud toto rychle nezačneme dělat, pak by měla vláda pomalu začít vymýšlet pro semafor další barvy. Červená nebude stačit.