Nedávno jsem obdržel zajímavý dopis o jednom z neuralgických bodů krize Evropy. Nevystavoval bych ho na tento blog, nebýt posledních vyjádření ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga k některým otázkám politiky státu Izrael.

Milý příteli,

včera jsem se procházel ulicemi Barcelony a uvědomil jsem si:
Evropa a její kultura zemřela v Osvětimi...

V Osvětimi jsme spálili kulturu, myšlení, tvořivost, talent. Zničili jsme, či nechali zničit vybrané lidi, opravdu vybrané, protože představovali úžasný intelektuální potenciál, který změnil svět.

Přestože podíl těchto Evropanů se stále projevuje ve všech oblastech života: ve vědě, v umění, mezinárodním obchodu a především jako svědomí světa, nechala je Evropa na pospas šílenému vraždění. Od časů nejkřesťanštější královny Španělska, Isabely, (zasloužila se o upálení na 60 tisíc Židů. Přes pogromy ruské a stalinské. Přes antisemitismus vichystické Francie, která ochotně předávala transporty se židovskými spoluobčany nacistům. Až po Osvětim.

Pod záminkou tolerance, a protože jsme chtěli dokázat sami sobě, že Evropa se vyléčila z choroby rasismu, jsme otevřeli brány 20 milionům muslimů. Lidem, kteří přinášejí dnes do Evropy hloupost a nevědomost, náboženský extremismus a nedostatek tolerance, kriminalitu a chudobu, vzhledem k neochotě pracovat a podporovat své rodiny s hrdostí.

Tito přistěhovalci vyhazovali do povětří naše vlaky, útočili na londýnské metro, převrátili celé čtvrti krásných španělských a francouzských měst do podoby slumů třetího světa, kde se topí ve špíně a kriminalitě. Uzavírají se v darovaných bytech, celé dny prosedí u programů arabských televizí, vysílajících ze satelitů, pohrdají evropskou kulturou a nechávají se v tom utvrzovat v madrásech, které jsou centrem šíření nenávisti ke všemu neislámskému.

A tak jsme vyměnili vlivy obohacující, kulturně i myšlenkově rozvinuté, za prostředí fanatické nenávisti, tvůrčí dovednost za destruktivní schopnosti a inteligenci za zaostalost a pověry.

Vyměnili jsme snahu o mír Židů Evropy a jejich talent pro budování lepší budoucnosti pro své děti, jejich rezolutnost lpět na životě, protože život je svatý, za ty, kteří usilují o smrt, nejen pro sebe, ale i pro nás, naše děti a jejich děti.


Světová islámská populace čítá přibližně 1,2 miliardy lidí, to je jedna miliarda dvě stě milionů, tedy 20% světové populace.

Kolik Nobelových cen získali za přínos vědě a umění:

Literatura:
1988 - Najib Mahfooz

Mír:
1978 - Mohamed Anwar El-Sadat
1990 - Elias James Corey
1994 - Yaser Arafat
1999 - Ahmed Zewai

Ekonomie:
(nula)

Fyzika:
(nula)

Medicína:
1960 - Peter Brian Medawar
1998 - Ferid Mourad

CELKEM: 7 (sedm)

Světová židovská populace je přibližně 14.000.000 lidí, tj. čtrnáct milionů nebo jinak - 0,02% světové populace.

Židé získali Nobelovy ceny:

Literatura:
1910 - Paul Heyse
1927 - Henri Bergson
1958 - Boris Pasternak
1966 - Shmuel Yosef Agnon
1966 - Nelly Sachs
1976 - Saul Bellow
1978 - Isaac Bashevis Singer
1981 - Elias Canetti
1987 - Joseph Brodsky
1991 - Nadine Gordimer

Mír:
1911 - Alfred Fried
1911 - Tobias Michael Carel Asser
1968 - René Cassin
1973 - Henry Kissinger
1978 - Menachem Begin
1986 - Elie Wiesel
1994 - Šimon Peres
1994 -Yitzhak Rabin

Fyzika:
1905 - Adolf von Baeyer
1906 - Henri Moissan
1907 - Albert Abraham Michelson
1908 - Gabriel Lippmann
1910 - Otto Wallach
1915 - Richard Willstaetter
1918 - Fritz Haber
1921 - Albert Einstein
1922 - Niels Bohr
1925 - James Franck
1925 - Gustav Hertz
1943 - Gustav Stern
1943 - George Charles de Hevesy
1944 - Isidor Rabi Issac
1952 - Felix Bloch
1954 - Max Born
1958 - Igor Tamm
1959 - Emilio Segre
1960 - Donald A. Glaser
1961 - Robert Hofstadter
1961 - Melvin Calvin
1962 - Lev Davidovič Landau
1962 - Max Ferdinand Perutz
1965 - Richard Phillips Feynman
1965 - Julian Schwinger
1969 - Murray Gell-Mann
1971 - Dennis Gabor
1972 - William Howard Stein
1973 - Brian David Josephson
1975 - Benjamin Mottleson
1976 - Burton Richter
1977 - Ilya Prigogine
1978 - Arno Allan Penzias
1978 - Peter L Kapitza
1979 - Stephen Weinberg
1979 - Sheldon Glashow
1979 - Herbert Charles Brown
1980 - Paul Berg
1980 - Walter Gilbert
1981 - Roald Hoffmann
1982 - Aaron Klug
1985 - Albert A. Hauptman
1985 - Jerome Karle
1986 - Dudley R. Herschbach
1988 - Robert Huber
1988 - Leon Lederman
1988 - Melvin Schwartz
1988 - Jack Steinberger
1989 - Sidney Altman
1990 - Jerome Friedman
1992 - Rudolf Marcus
1995 - Martin Perl
2000 - Alan J. Heeger

Ekonomika:
1970 - Paul Anthony Samuelson
1971 - Simon Kuznets
1972 - Kenneth Joseph Arrow
1975 - Leonid Kantorovich
1976 - Milton Friedman
1978 - Herbert A. Simon
1980 - Lawrence Robert Klein
1985 - Franco Modigliani
1987 - Robert M. Solow
1990 - Harry Markowitz
1990 - Merton Miller
1992 - Gary Becker
1993 - Robert Fogel

Medicína:
1908 - Elie Metchnikoff
1908 - Paul Erlich
1914 - Robert Barany
1922 - Otto Meyerhof
1930 - Karl Landsteiner
1931 - Otto Warburg
1936 - Otto Loewi
1944 - Joseph Erlanger
1944 - Herbert Spencer Gasser
1945 - Ernst Boris Chain
1946 - Hermann Joseph Muller
1950 - Tadeáš Reichstein
1952 - Selman Abraham Waksman
1953 - Hans Krebs
1953 - Fritz Albert Lipmann
1958 - Joshua Lederberg
1959 - Arthur Kornberg
1964 - Konrad Bloch
1965 - Francois Jacob
1965 - Andre Lwoff
1967 - George Wald
1968 - W. Marshall Nirenberg
1969 - Salvador Luria
1970 - Julius Axelrod
1970 - Sir Bernard Katz
1972 - Gerald Edelman Maurice
1975 - Howard Martin Temin
1976 - Baruch S. Blumberg
1977 - Roselyn Sussman Yalow
1978 - Daniel Nathans
1980 - Baruj Benacerraf
1984 - Cesar Milstein
1985 - Michael Stuart Brown
1985 - Joseph L. Goldstein
1986 - Stanley Cohen [a Rita Levi-Montalcini]
1988 - Gertrude Elion
1989 - Harold Varmus
1991 - Erwin Neher
1991 - Bert Sakmann
1993 - Richard J. Roberts
1993 - Phillip Sharp
1994 - Alfred Gilman
1995 - Edward B. Lewis
1996 - Lu RoseIacovino

CELKEM: 129!

Židé nepodporují "vymývání mozků" svým dětem ve vojenských výcvikových táborech. Neučí je, jak vyhodit sebe samé "do povětří" a způsobit smrt maximálnímu počtu jinověrcům. Židé neunášejí letadla, ani nezabíjejí sportovce na olympijských hrách a ani se naplánují "vyhazovat do povětří" v německých restauracích.

Židé neobchodují s otroky, ani nemají vůdce, vyzývající k džihádu a smrti všem nevěřícím.

Možná by svět měl investovat do vzdělávání muslimů a bránit všem, kdo jim dodávají ničivé zbraně a prostředky pro jejich výrobu. Možná by svět mě zvážit, zda patří do civilizované pospolitosti ti, kteří upírají právo na existenci jiným. Možná by Evropa měla znovu zvážit, zda stovky milionů EURO putují na Blízký východ do rukou mírumilovných lidí, nebo slouží k výrobě raket, ostřelujících záludně domovy pokojných civilistů.

Bez ohledu na své pocity o krizi mezi Izraelem a Palestinou a arabskými sousedy, i když si myslíte, že je vina na straně Izraele, uvažuji nad následujícími dvěma větami, které hovoří skutečně za vše:

"Pokud by dnes Arabové složili zbraně, neexistovalo by žádné další násilí."
"Pokud by dnes Židé složili zbraně, neexistoval by už Izrael."

Benjamin Netanjahu

Když vrchní velitel spojeneckých sil generál Dwight Eisenhower objevil oběti táborů smrti, nařídil, aby bylo "to všechno" vyfotografováno a aby byli Němci z okolních vesnic prováděni koncentračními tábory, aby si uvědomili, co jejich vůdcové, které vzývali, způsobili a bylo jim nařízeno účastnit se pohřbívání mrtvých. Předvídal, že se v průběhu dějin objeví někdo, kdo řekne, že se to nikdy nestalo. Že se to nikdy stát nemohlo.

V poslední době se ve Velké Británii diskutovalo o tom, zda by se neměl odstranit holocaust ze školních osnov, protože to "uráží" muslimskou populaci, která tvrdí, že k tomu nikdy nedošlo. Zatím zůstalo jen u diskuze. Zatím...


Nicméně, je to děsivá předzvěst strachu, který sužuje svět i to, jak snadno se takovému vydírání mohou Evropané poddávat.

Je více než 60 let poté, co druhá světová válka v Evropě skončila.

Nyní, více než kdy jindy, kdy představitelé Íránu a jiných arabských zemí tvrdí, že holocaust je "mýtus", je nezbytné zajistit, aby svět nezapomněl. Aby skončilo ustavičné relativizování hodnot. Aby země, jejichž představitelé neuznávají existenci státu, který je nedělitelnou součástí světového společenství, nebyly hýčkány, omlouvány, ale aby byly ze světového společenství vyloučené.


S tím dopisem, který jsem dostal, souhlasím. A pokud nenachází Evropa a svět dost odvahy a vrací se k taktice mnichovských kompromisů, neraďme těm, o jejichž holý život se hraje, jakými prostředky se mají bránit. I za Prahu se dnes vede boj v Jeruzalémě, Tel Avivu, Aškalonu...