K dotazu Parlamentních listů, jaký je můj pohled na expresivní vyjádření na Seznam.cz jsem odpověděl



Nakonec se vyjádřil i režisér Jiří Svoboda. A vyjádřil se poněkud netradičně. K dotazu, zda má Hřebejk pravdu, uvedl toto:

„Valné shromáždění OSN vyhlásilo po II. sv. válce Všeobecnou deklaraci lidských práv. Deklarace OSN říká, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě. ‚Článek 1 - Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Článek 2 - Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.‘

Z toho dovozuji, že právo na vyjádření svého názoru má ve stejné míře kolega Hřebejk, jako souhrn voličů pana Drahoše a souhrn voličů pana prezidenta Zemana. Mohu mít problém s jazykovou úrovní vyjádření kolegy Hřebejka (já taková expresivní vyjádření nepoužívám). Kolega Hřebejk má i právo určitou skupinou obyvatel pohrdat a pokud neusiluje o omezení jejich ústavních práv, ani k němu nevyzývá, nelze mu nic vyčítat.“

Ať už Hřebejk chce nebo nechce, má i s voliči Miloše Zemana podle Svobody něco společného.

„Společnou vlast, společný jazyk, společné občanství, společný respekt k Ústavě a zákonům. To samozřejmě neznamená, že s lidmi, kterými pohrdá, půjde na skleničku vína, aby si s nimi popovídal. Nemám právo vyčítat voličům kohokoli cokoli, protože volební právo je všeobecné, rovné a tajné. A vzhledem k tomu, že Listina základních práv v čl.1 praví, že všichni lidé jsou si rovni, jsou nadáni rozumem a svědomím, je třeba jejich názor, vyjádřený u volební urny, respektovat, ať už se mně osobně líbí nebo nikoli. V tom je zásadní rozdíl mezi režimem totalitním (fašistickým, sovětským) a režimem demokratickým,“ vysvětlil Svoboda.

Jeho kolega Hřebejk se sice podle něj vyjadřuje leckdy expresivně, v meritu věci má však tady pravdu.

„Jestliže předseda KSČM prohlásí, že zásah 17. listopadu 1989 a řada dalších policejních zákroků proti pokojným demonstracím měly jen pořádkový charakter, vrací se myšlenkově před listopad 1989. Je mi to upřímně líto... Když jsem kandidoval v roce 1990 na funkci předsedy této strany, přicházel jsem se čtyřmi zásadními koncepčními body, koncepčními požadavky:

‚KSČM trvá na usnesení mimořádného sjezdu z prosince 1989, že do té doby vládnoucí režim byl protiprávní a represivní a vší české a slovenské veřejnosti se za to omlouvá. KSČM bude usilovat o to, aby se stala standardní politickou stranou demokratického systému. KSČM bude usilovat o to, aby všem, kteří byli v minulosti neoprávněně pronásledováni v rozporu s demokratickým řádem, byly nahrazeny vzniklé škody z majetku KSČ. Všichni, kdo se podíleli na nezákonnostech a represích minulého režimu ex lege, nejsou považováni za členy KSČM a měli by z tohoto principu neprodleně vyvodit důsledky.‘

„Zdeněk Ondráček, kterého osobně neznám, necítil potřebu se omluvit a od nezákonných útoků na pokojnou veřejnost se zásadně distancovat. Naopak se k práci s pendrekem doznal a vytvářel dojem, že je na ni hrdý. Postup vedení KSČM, což je smutnější, dokazuje na tomto symbolickém případu, že kolega Hřebejk má pravdu!“ dodal Jiří Svoboda.