Jiří Tutter

25. 01.

Radar: tak tedy poněkud přesněji

Jiří Tutter Přečteno 5145 krát

V jednom z komentářů k mému poslednímu blogu stálo: Nechť tenhle chytrolín včetně pana Coyla zajede do Iránu ev. Sev. Koreje a zkusí to tam vyjednat. Třeba budou tak laskaví a přestanou s vývojem.

Nevím, zda si dotyčný přečetl o návštěvě P.Coyla více než jeden blog. Pokud ano, nejspíše by se dozvěděl, jak Coyle popisoval historii jednání mezi USA a Severní Koreou. V roce 1999 tehdejší ministr obrany William Perry podnikl sérii diplomatických cest, aby přesvědčil Severní Koreu, že má ukončit vývoj a testování raket dlouhého doletu. Byl tak úspěšný, že úředníci Pentagonu začali vtipkovat: „Teď teprve přichází hrozba!“. Bohužel, Bushova administrativa nedodržovala ustanovení dohody, podle nějž Spojené státy nebudou Severní Koreji vyhrožovat. Proto se tato země k vývoji raket dlouhého doletu opět vrátila. USA odmítaly jakákoli další jednání a v přístupu k Severní Koreji používaly termín „assisted suicide“ – asistovaná sebevražda. Při porovnání nákladů zjistíme, že Dr. Perry byl tím vůbec nejúčinnějším systémem protiraketové obrany, jaký Spojené státy kdy měly.

Přístup „nejednat“ zaujala Bushova administrativa i v případě Iránu, který v r.2003 nabídl USA jednání o jeho jaderném programu. Byl odmítnut. To je také reakce na větu Ivana Gabala, „návrhy s Iránem jednat zněly od Coyla poněkud naivně, protože Teherán jednání naprosto a systematicky odmítá“. Podle poslední změny kurzu vůči Iránu kterou naznačila Condoleeza Riceové se zdá, že už administrativa pochopila, že silová politika pouze zahání tyto země do kouta, kde mají pocit, že už pro ně není jiné cesty. Pokud budou Spojené státy a tyto země pokračovat v dosavadním pokroku ve dvoustranných i vícestranných rozhovorech, nebude možné žádné ospravedlnění pro existenci rádoby účinných systémů protiraketové obrany na Aljašce, v Kalifornii ani Japonsku. Ani jediné, zkonstatoval pan Coyle.

Pan Gabal v titulku svého blogu vyzval, abychom o radaru mluvili věcně a přesně. Netuším tedy, proč hned několikrát nepřesně nebo vytrženě interpretoval slova p.Coyla. Ten prý kvalifikovaně neodpověděl na otázku jakou alternativu by doporučil Japonsku, které protiraketový systém s Američany buduje, protože jej již přelétla „cvičná“ korejská balistická střela. Coyle přitom připustil, že právě proto je příliš těžké pro japonské politiky neukázat žádnou aktivitu. Současně však upozornil na masivní náklady, které muselo Japonsko následně vynaložit na dovybavení země dodatečnou protiraketovou ochranou na ochranu radarů. Což také označil jako velmi poučné pro Českou republiku. Navíc postavil do kontrastu postoj Jižní Koreje (a také Kanady), která se odmítla na protiraketové obraně podílet, přestože má s darebáckým státem společnou hranici a je s ním v permanentním stavu války.

Coylovy odpovědi na zdravotní závadnost radaru prý byly vyhýbavé. Posuďte sami, zda slova ‘nejsem lékařem a nemohu se vyjadřovat k vlivu radaru na zdraví’ jsou vyhýbavá. Jinde dodal, že neví o žádné takové studii, kterou by nechala udělat americké armáda a vždy doplnil informaci o tom, že americká armáda nedovoluje svým vojákům pohybovat se ani po stranách radarů. V této souvislosti je kuriózní, že zatímco Američané přes desetiletí vývoje radaru nemají žádnou studii o dopadu záření na lidské zdraví, česká armáda má během pár měsíců „studie“ postupně hned tři. Podklady k nim zřejmě dodali cestující poslanci, kteří po týdenní návštěvě současné lokality radaru na Kwajaleinu suverénně prohlásili, že radar žádné dopady na zdraví nemá.

Na tvrzení, že Coyle popletl odpovědi pokud jde o roli radaru v systému, jeho pozorovací respektive naváděcí statut, lze pouze doporučit, aby si pan Gabal znovu poslechl zvukový záznam na Britských listech. Věta Ivana Gabala: „Potenciální úmysl Američanů nasadit protiraketovým střelám nukleární hlavici, explicitně odmítl“ je pouze půl pravdy. Na otázku Štěpána Kotrby z Britských listů připustil, že technicky je možné instalovat jadernou hlavici na interceptory v Polsku, ale MDA o tom neuvažuje.

Prohlášení pana Gabala, že ani Coyle neuvedl skutečně vážný argument proč v systému protiraketové obrany neparticipovat a nepodílet se na jeho vývoji má platnost pouze v závislosti na tom, co kdo považuje za vážný argument. Pan Coyle mnohokrát během své návštěvy řekl, že systém pouze vyprovokuje jiné země k navyšování počtu svých jaderných zbraní a bude vždy pozadu za množstvím útočných raket, které by si země, vážně uvažující o útoku na Evropu k jeho překonání pořídily. Z toho důvodu nebude nikdy funkční ani ten „nejfuturističtější protiraketový systém, jaký si dovedeme představit.“ Domnívám se, že to je argument více než važný.

Nedůvěra v budoucí schopnosti protiraketové obrany a obava, že její masivní rozpočet by ohrozil potřeby konvenčních vyzbrojovacích potřeb vedla k tomu, že ji nechtěla od samého počátku do svého „portfolia“ žádná ze složek americké armády – letectvo, pozemní vojsko ani námořnictvo. Proto musela být zřízena samostatná agentura – Missile Defence Agency.

Prosazování protiraketové obrany dnes není konfrontováno s původními tzv. Nitzeho kriterii
(Obranná směrnice číslo 172, 30. květen 1985):
• Systém musí být účinný
• Musí být schopen odolat přímému útoku
• Musí se vyznačovat efektivitou mezních nákladů – to znamená, že postavení jednotky
protiraketové obrany musí být levnější než protivníkova výstavba ofenzivní jednotky,
kterou by proti ní postavil
V r.1999 přidal president Clinton další kriteria:
• Existuje skuteční hrozba?
• Jaký je stav technologie založené na úvodní sérii přísných letových testů a operační
účinnost navrženého systému?
• Je systém finančně dostupný?
• Jaké budou důsledky rozmisťování Národního systému protiraketové obrany (NMD) pro
globální strategické prostředí a naše cíle v oblasti kontroly zbrojení?

Pokud by bylo, ukázalo by se, podle slov P.Coyla, že žádné z výše uvedených kriterií není splněno. Čeho jsme naopak svědky, je jistá americká verze typicky české tzv. salámové metody. Postupně se do projektu lijí peníze bez jakýchkoli kriterií, až se začně argumentovat již proinvestovanými
penězi, které by byly vyhozené oknem.

Plný zvukový záznam vystoupení Philipa Coyla v poslanecké sněmovně a jeho následné odpovědi na otázky lze nalézt na http://www.blisty.cz/art/38398.html

22. 01.

Co ještě řekl kritik radaru Philip Coyle

Jiří Tutter Přečteno 5150 krát

Minulý týden jsem měl možnost doprovázet Philipa Coyla, náměstka ministra obrany USA za presidenta Clintona a nejdéle sloužícího ředitele oddělení testování nových zbraňových systémů v Pentagonu při jeho jednáních během týdenní návštěvy Prahy, ke které jsme ho pozvali. Důvodem pozvání byly rozpory mezi prohlášeními českých politiků a amerických delegací přijíždějících do Prahy na jedné straně a oficiálními americkými dokumenty, volně přístupnými na internetu na straně druhé. Do takového zmatku mohl vnést důvěryhodný hlas pouze ten, kdo zná historii a vývoj protiraketové obrany, kdo zná prostředí amerického vojenského komplexu i strategické zájmy americké politiky a kdo současně není zatížen žádným politickým zadáním.

Zatímco pan Coyle presentoval nespočet námitek k protiraketovému systému, ke zdůvodněním, jakými je prosazován i k dopadům, jaké bude mít, neslyšel jsem za celý týden vůči jeho argumentům jedinou věcnou oponenturu. Protagonisté radaru zůstali pouze u vágního: „je nutno být loajální vůči USA, protože nás třikrát osvobodily“. Potom už se jenom v obdivuhodném unisonu omezili na čecháčkovstvím zavánějící „argument“, že pan Coyle je už sedm let mimo Pentagon a nezná nejnovější vývoj. Proto se pan Coyle velmi podivil, že se s ním za takové situace presidentská kandidátka Hillary Clintonová vůbec radí. Vyjádřil v této souvislosti vděčnost za americký politický systém, který zaručuje, že zpráva o každém letovém testu a jeho výsledcích musí být předložena kongresu. Není tedy žádným problémem udržet si informovanost o posledních výsledcích vývoje. Navíc přirovnal vývoj protiraketové obrany k telenovele. Opustíte ji v jednom dílu a po dalších pěti dílech se vrátíte do děje tam, kde jste ho opustili. Pokud nedojde k rapidnímu zlepšení úspěšnosti testů (z dosavadních 13 letových bylo 6 neúspěšných) ze stávajícího zhruba jednoho každé dva roky, bude při nutnosti dalších 20 - 25 testů možno systém prohlásit za provozně schopný až zhruba za padesát let. Nikoli tedy za pět až deset let, jak se lze doslechnout od vládních ůředníků. Otázkou ovšem je, kam se za stejnou dobu dostane vývoj útočných jaderných raket.

Můžeme celou věc obracet zleva doprava, zespoda nahoru, přijímat i odmítat argumenty, být anti- nebo pro-, jedno je jisté a dnes již i prokázané: výsledkem budou rostoucí arsenály jaderných zbraní, které nezastaví ani ty nejfuturističtější raketové obrany, jaké si jenom dovedeme představit, řečeno slovy pana Coyla. I kdyby Irán měl ten šílený záměr a hodlal jednou zaútočil na Evropu, nezaútočil by jedinou jednoduchou raketou, jak si dnes plánuje gen.Obering, ale třeba dvaceti nebo dvěma sty, pokud by byl radarový štít ještě o generaci dokonalejší (jakože dnes je při realistických podmínkách neúčinný). Stejně se zachová Čína a možná další země. Všichni budou následovat logiku jedné státní úřednice odpovědné za průběh jednání s USA, se kterou se pan Coyle minulý týden setkal: „můžeme sice s nimi (Iránem) jednat, ale musíme být připraveni.“ Výsledkem této logiky bude svět sice připravený, ale sedící na hromadách jaderných zbraní s dalšími kroužícími na jeho oběžné dráze a děsící se toho, kdo a kde udělá politickou nebo dokonce banální technickou chybu s řetězovým následkem.

O tom, že se chyby dějí i bez přičinění člověka svědčí příklad, který Philip Coyle uváděl jako ukázkový: nasazení antiraket Patriot během války v Iráku. Potíže s identifikací cíle při testech vedly vývojáře programového vybavení radarů Patriotu k resignaci na přesný popis cíle a podstatně rozvolnili jeho charakteristiky. V důsledku toho nebyly radary v Iráku schopny rozlišit spojenecká letadla od iráckých raket. Výsledek přátelské střelby: sestřelená britské stíhačka Tornádo, posádka zabita, sestřelen americký F-18, posádka zabita, téměř sestřelen americký F-16. Pilot posledního letounu manévrem unikl, ale opětoval raketovou střelou na Patrioty. Nikdo nebyl zabit, protože posádka byla z bezpečnostních důvodů již před tím evakuována a systém běžel na „autopilota“. Příkladem lidské chyby je událost z r.1995. Ruské radary včasného varování zaznamenaly start neznámé rakety u Špicberk s dobou letu pěti minut na Moskvu. Ruské systémy byly uvedeny do bojové pohotovosti. Norsko sice předem informovalo třicet pět zemí včetně Ruska o plánovaném vypuštění vědecké rakety, ale tato informace nedorazila ke službě ruského systému včasného varování.

Politici mají možnost, jak se vymanit z této železné logiky nutnosti „být připraven“. Musí však vyjádřit ochotu k jednání a snažit se navrátit k systému respektovaných, dodržovaných a vymahatelných mezinárodních dohod. Současná americká administrativa porušila smlouvy uzavřené během vlády presidenta Clintona a poté odmítla s tzv. darebáckými zeměmi jednat, přestože předchozí zkušenosti přinesly pozitivní výsledky. V tomto bodu, se pan Coyle a ministr Schwarzenberg shodli: je potřeba jednat i se zeměmi, jako je Irán. Ovšem musíme být také připraveni, dodává ministr. Pokračování příště…

Více informací o návštěvě Philips Couly na stránkách http://www.greenpeace.org/czech/

12. 01.

Zapomeňte kapry, jde o něco většího – velryby!

Jiří Tutter Přečteno 3870 krát

Zapomeňte kapry, jde o něco většího - velryby!

Doufám, že jste všichni přežili šťastně vánoce a žádná kapří kost vám nezpůsobila životní potíže. Takové by však mohla způsobit lidstvu jiná kost. Větší, z poněkud větší "ryby" – velryby. Tedy pokud bychom zůstali lhostejní k tomu, že technicky vyspělá civilizace si pořídila nástroje, které činí lov ať již zvířat nebo lidi a jejich zabíjení podstatně snadnější, rychlejší, masovější. A bohužel také odcizenější. Prostě takový výrobní, promiňte - likvidační pás svého druhu. Likvidace pomocí takových prostředků je rychlá do té míry, že přirozená reprodukce nestačí ztráty nahradit. Tomu se potom odborně říká vyhubení.

Proč o tom píši právě tuto sobotu, o šábesu? Protože ani o šábesu nedopřeje japonská velrybářská flotila pokoje našim gigantickým a přesto laskavým savčím příbuzným. V pátek, po zdánlivě nekonečném křižování Jižních moří (oblast jižního Pacifiku, Antarktidy ) a hledání velrybářů, konečně loď naší organizace Esperanza našla lovící japonské lodě. Rezervace nerezervace, hodlají tam ulovit téměř 1000 velryb. Ve snaze vyhnout se setkání s Greenpeace a tím celosvětovým protestům se dali velrybáři na útěk. Podle posledních zpráv pronásleduje Esperanza velrybářskou plovoucí továrnu Nisshin Maru plnou parou. Během takové honičky nemohou alespoň velrybáři provádět lov. Takže nejmenší, co se nám daří, je snížit počet velryb, které mají velrybáři v plánu během relativně uzavřeného období ulovit.

V prosinci, před zahájením výpravy do Jižních moří, ohlásila japonská vládní rybářská agentura, že letos nebude lovit keporkaky, jeden z druhů velryb. Tímto prohlášením zřejmě mělo dojít k ukolébání odpůrců lovení a oklamání světové veřejnosti. Stejně hlasitě totiž nebyla vyslovována druhá část plánu – ulovit téměř 1000 dalších velryb - plektváků a to ve velrybí rezervaci. V rezervaci(??), podivíte se asi. Ano. Japonci totiž popisují kruté lovení pomocí dělostřeleckých harpun jako součást tzv. vědeckého výzkumu. Ve skutečnosti se však jedná o stoly japonských luxusních restaurací. Ano, již slyším ty protesty - chcete zakazovat národní kulturu! Nikoli, nechceme. Chceme "jenom", aby vleryby přežily naše choutky. Inuité také loví velryby pro svou obživu a nikdo jim to nevyčítá. Nejdou na to pomocí lovících plovoucích továren a tak jejich lov nemá negativní dopad na populace velryb. Konec konců, co udělá každý rozumný sedlák, když jeho kravky již spásly jednu louku? Vyžene je na jinou, nechá louku odpočinout a trávu dorůst.

Budeme se snažit přinášet nejčerstvější informace z tohoto skutečného závodu o život na našich webových stránkách. Jsme však také, bohužel, momentálně plně vytíženi přípravou a realizací návštěvy bývalého ministra národní obrany USA v Praze, která začíná v pondělí a souvisí s poněkud jiným masovým zabíjením. Pokud byste tedy nenašli nejčerstvější informace o snaze zabránit lovení velryb přímo na našich stránkách, určitě je najdete na stránkách naší Amsterdamské centrály. Snažně prosím: nedopusťte, aby vám byl osud velryb a v jejich symbolu i náš, lhostejný. Děkuji.

www.greenpeace.cz
www.greenpeace.org
weblog na:
http://weblog.greenpeace.org/whales/?MM_URL=bloglinkfrombanner
foto/video na:
http://www.greenpeace.org/international/photosvideos/live-webcam

Archiv článků: leden 2008

Radar: tak tedy poněkud přesněji

Co ještě řekl kritik radaru Philip Coyle

Zapomeňte kapry, jde o něco většího – velryby!

Blogeři abecedně