Kriteriem dění se v Klausově „postdemokratickém“ Česku nestalo nic menšího než – prestiž. Vlastně je to případné. Není-li již demokracie, proč by našimi metami měly být hodnoty, pro které lidé k demokracii tak pracně a s takovými oběťmi směřují. A tak chce Mirek Topolánek za každou cenu americký radar na českém území, protože to „zvýší prestiž země“. Primátor Bém chce v Praze Olympijské hry, protože ty přirozeně zvýší v prvé řadě prestiž. Deficit až potom.

V případě radarové základny lze ještě nad slabostmi předsedy vlády přivřít obě oči, protože jakýkoli jiný důvod, kterým by chtěl nutnost existence základny zdůvodnit, by ve světle skutečností musel nutně vypadat úsměvně. Tzv. obrana země systémem za stovky miliard dolarů funkčním na 10% (a to ještě za laboratorních podmínek) před raketami, které neexistují a pokud jednou budou, tak nemají na Evropu vůbec spadnout, může udělat dojem na málokoho. Chabě se o obhajobu základny pokoušel v Evropském parlamentu před dotírajícími poslanci „staré Evropy“ poslanec Zahradil. Nakonec mu zůstalo pověstné stéblo „zvýšeného mezinárodního potenciálu ČR“. Jinými slovy, opět prestiž.

Nad případem Olympijských her v Praze však přivírat oči nelze vůbec. Pan Bém musí vědět, že Česká republika dýchá v žebříčku korupční čistoty organizace Transparency International ze svého 47. místa na záda i zemím s tak „profláknutými“ finančními skandály velkého průmyslu, jako je Jižní Korea, a za sebou z Evropy nechává pouze kompletní Balkán. Musel snad, probůh, již alespoň jednou číst v novinách, pokud si toho dosud nepovšiml ve vlastním úřadu, že řídí magistrát, na kterém se stavební zakázky přidělují podle počtu bytů poskytnutých jeho úředníkům. Chtělo by se říci, že jeho úřad je prorostlý plísní korupce jako modrý sýr, ale bylo by asi nespravedlivé opírat se v tomto případě pouze do jedné strany.
Až bude po olympiádě (pevně věřím, že i ten los bude moudrý a že taková situace nenastane) zjistíme, že nám její olympiády ty gigantické dluhy, nateklé v důsledku zmanipulovaných výběrových řízení, dodatečně navyšovaných rozpočtů, předražených toaletních mís v olympijské vesnici a nevyužití množství nových areálů splácet nepomůže. Připomeňme v této souvislosti obdobnou kauzu - horování radnice za třímiliardovou rekonstrukci Kongresového centra před výročním jednáním Světové banky (SB) a Mezinárodního měnového fondu (MMF). Ústa plná prestiže, kterou přinese rekonstruované Kongresové centrum Praze, a výhledy následného ohromného využití centra vyvrcholily, kromě děkovného dopisu SB, kterým se centrum honosí na svém webu, ve stamilionovou černou díru, kterou museli daňoví poplatníci v následujících letech platit za nevymáchaná ústa radních.

Skutečný obsah věcí a jejich příčiny a důvody se z politiky vytratily. Politické špičky přestaly sledovat a prosazovat hodnoty, které tvoří základ soudržnosti a úspěchu společnosti. Morálka, spravedlnost, porozumění, byly vytlačeny iluzí, že prestiž a jí podobné povětrné hodnoty se stanou trvalým hnacím motorem růstu, o němž se jeho hlasatelé domnívají, že jim zajistí další vládnutí.

Nebuďme však natolik negativní. I prestiž má svou trvalou hodnotu. Ovšem za předpokladu, že je opřena o čestnost, moudrost a odvahu. Rád kývnu i na Olympijské hry v Praze. Ale až když se tato země umístí na některém ze stupňů vítězů v kategorii korupční čistoty. Zatím mohou páni politici intenzivně trénovat. Až doloží pan Topolánek, jak se v souvislosti s jeho plánem na raketovou obranu zvýšila prestiž ČR v oblasti našich životních zájmů – tj. v Evropě a EU (podstatu, tj. jak zajistí raketová obrana větší bezpečnost Evropy a světa, si od něj zatím netroufám požadovat), pak možná kývnu i na základnu. Do té doby platí: NE ZA MOJE PENÍZE!