Nekorektní průběhy studia politických prominentů, diplomy udílené za neexistující nebo vážné pochyby budící práce. Nedostatečně obsazované komise pro státní zkoušky nebo pochybný systém přijímání ke studiu. To vše jsou selhání, která právem budí pozornost veřejnosti i médií.
Univerzitní vysoké školy by měly být špičkovými institucemi představující svými učiteli i studenty intelektuální elitu národa.
Tři měsíce se z tohoto prostředí objevují zprávy, které se zdají být neuvěřitelným vrcholem celé aféry Fakulty právnické ZČU v Plzni, jen aby byly vzápětí přebity něčím ještě horším:
Akademické svobody se ocitly v ohrožení. Plzeňská kauza přišla ve chvíli, kdy se ministerstvo školství snaží resuscitovat Bílou knihu a s ní související reformu terciárního vzdělávání.
Ta je založena na zmenšení role samosprávy akademických senátů. Na zavedení manažerských způsobů řízení vysokých škol. Na výraznějším podřízení škol vnějšímu vlivu politicko-ekonomických správních rad.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který paní Soile Lautsiové z italského Albano Terme přiznal kompenzaci ve výši pět tisic euro za to, že její dvě děti nemohly být ve škole vyučovány ve třídě bez symbolu kříže, vzbudil pohoršené reakce mezi populisty nejrůznějšího střihu. Kauza, ve které se matka dvou 11 a 13letých dětí domáhala toho, aby mohly být vyučovány ve třídě, v níž by nebyly symboly odporující principům sekuliarismu, ve kterých chtěla své děti vychovávat, se nejnověji stala symbolem démonického tažení levicově liberální Evropy proti tradičním hodnotám.
Do absurdní polohy tento styl uvažování převádí ve svém blogu „Kříž soudci ukřižovaný“ Zdeněk Koudelka, který dává rozsudek Evropského soudu pro lidská práva dokonce do spojitosti s Lisabonskou smlouvou a přidáváním lidskoprávního rozměru k Evropské unii skrz její naším prezidentem nemilované listiny práv.
Skutečnost je ovšem taková, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl na základě členství Itálie v Radě Evropy a jejího přistoupení k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde se Itálie nezávisle na svém členství v Evropské unii zavázala garantovat jistá práva svým obyvatelům. Tato individuální práva nezávisí na EU a nejsou důsledkem našimi národovci démonizované Lisabonské smlouvy.