Gutenberg, web a mizející svoboda

04. 07. 2012 | 16:15
Přečteno 7585 krát
Zamítnutí dohody ACTA drtivou většinou poslanců Evropského parlamentu je výbornou zprávou. Dohoda sama sice v konečné verzi žádná převratná omezení oproti stávajícím právním ustanovením nezaváděla, princip tlaku velkých obchodních společností, které si v utajovaných jednáních obcházejících běžný režim tvorby a dojednávání mezinárodních smluv na průmyslově vyspělých zemích přijetí dohody vynucovaly, by znamenal vysoce nežádoucí precedent.

Nadšenci horující pro svobodnou práci s informacemi a informačními artefakty ovšem stále tahají za kratší konec provazu v přetahované s ekonomickými zájmy, na jejichž přízni může záviset další osud politiků.

Informační svět je novým kontinentem, o jehož ovládnutí se vede válka. Na jedné straně zastánci volného užití nových myšlenek, na druhé ekonomické zájmy velkých hráčů. Myšlenky osvícenců se šířily díky „plagiátům“. V USA byla masová produkce nehonorovaných kopií britských knih celé 19. století dobrým mravům neodporujícím průmyslem, dosahujícím i na dnešní poměry neuvěřitelné efektivity. Americké kopie v Británii vydaných románů vycházely jen 2–3 dny po originálu. O pár desítek let později ovšem vidíme právě Spojené státy v popředí tažení proti praktikám, které byly před jedním stoletím americkými mediálními společnostmi i americkými politiky vnímány jako součást emancipačního snažení proti nadvládě bývalé koloniální mocnosti.

Svoboda webu je pouhých dvacet let po jeho vzniku v nečekaném ohrožení. Přičemž útok na podstatu webu nevede Čína, ale velké západní firmy a zejména zákonodárci demokratických zemí, jako jsou Francie, Velká Británie či Spojené státy americké. Problematická mocenská opatření se ale netýkají ani zdaleka jen zemí s žalostnou úrovní demokracie, jako je třeba Čína, kde jsou i respektované firmy typu Google ochotny sahat ke kompromisům, které by v demokratickém prostředí byly nepřijatelné.

Úspěch celosvětové pavučiny www je přitom od samého počátku postaven na sdílení vědomostí, nikoli na ochraně „patentů“ a snaze vydělat.

Smlouva ACTA by také velmi výrazně poškozovala rozvojové země, vůči kterým by společnosti ze zemí průmyslově vyspělých získaly nástroje neadekvátní síly. proto je skutečnost, že ji Evropský parlament odstřelil, dobrým signálem nejen pro občany Evropské unie, ale zejména vůči zemím ekonomicky mnohem méně rozvinutým, než jsou členské státy EU.

Z českých europoslanců nehlasoval pro smlouvu ACTA nikdo, i když europoslanci za ODS se vesměs pouze hlasování zdrželi (přehled).

Přikládám článek k loňskému dvacátému výročí spuštění prvního webového serveru. V mezidobí se sice lecos odehrálo, téma je však s ohledem na ochranu prostředí, které internet a World Wide Web přináší, stejně aktuální.




Gutenberg, web a mizející svoboda

Na konci padesátých let se i ve stručných verzích anglických výkladových slovníků začalo objevovat zvláštní slovo. Serendipita – pojem odvozený ze jména fiktivní země, o níž vyprávěla povídka publikovaná někdy v druhé polovině šestnáctého století v Benátkách.

To slovo žije i po několika staletích nejen pro svou jistou zvukomalebnost. Podstatnější je, že významově odkazuje na možnost dostat se mimoděk k hodnotným nebo zajímavým objevům i během činností, které původně směřovaly někam jinam. Před nějakými deseti lety se serendipita stala jedním z nejoblíbenějších anglických slovíček; zvítězila nejen v anketě milovníků jazyka na Londýnském literárním festivalu, ale zamilovali si ji i američtí vlastníci rekreačních plavidel – a dodnes je v jejich kruzích desátým nejoblíbenějším lodním jménem. A konečně nadšením pro ni zahořeli i informatici. Aby ne, když serendipita tak skvěle vystihuje povahu informačního věku, především pak jeho technologického základu. Celá řada těch nejzásadnějších objevů, jež umožnily vytváření moderních informačních sítí, totiž přišla na svět právě nečekaně, mimoděk při řešení jiných problémů.

Serendipita je opravdu kouzlený pojem. Jde o jedno jediné slovo – a přesto právě ono je ve své stručnosti schopno přesně popsat složitou cestu, která vedla k objevení mechanismu, díky němuž dnes v počítačových sítích prakticky kdekoli na světě máme – nebo alespoň můžeme mít – přístup k informacím.

Ženeva, srpen 1991

Náš příběh začal přesně před dvaceti roky v Ženevě. Uprostřed léta 1991 se tam Tim Berners-Lee na vývěsce Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) pochlubil, že se mu konečně podařilo zprovoznit první server světové informační pavučiny www (world-wide web) a také prototyp programu, díky němuž se v tomto nově vytvořeném světě bude možné pohodlně pohybovat. Cíl projektu, na kterém Berners-Lee dva roky usilovně pracoval, přitom měl jen minimum společného s tím, jak jeho výsledků dnes využíváme. V době, kdy byl internet vyhrazený nekomerčnímu – a takřka výhradně akademickému užití – hledal Berners-Lee jen flexibilní prostředek, s jehož pomocí by fyzikové po celém světě mohli sdílet data, třebaže pracují na počítačích s velmi rozdílným technickým vybavením.

Inspiroval se přitom vizionářskou myšlenkou, kterou už v červenci roku 1945 formuloval v časopise Atlantic Monthly Vannevar Bush v článku „As We May Think“. Muž, který za války pomáhal koordinovat poznatky mnoha tisíc amerických vědců tak, aby pomáhaly armádě vyhrávat ve válečných střetech, po válce vyzval vědce k vytvoření memexu – univerzálního stroje schopného uchovávat, uspořádávat a funkčně propojovat celou šíři lidského vědění. Berners-Lee se ovšem rozhodl nespoléhat pouze na jeden stroj a navrhl propojení jejich většího množství. I několik let po spuštění jím navrženého mechanismu se však pořád jednalo o systém určený výhradně pro organizaci akademických poznatků. Na jeho celospolečenské rozšíření a využití coby platformy všeobecné komunikace pořád ještě nikdo nijak zvlášť nepomýšlel.

Že nakonec nastalo, lze vnímat jako projev serendipity. Ta však mohla nastat jen díky prozíravosti, s níž se Berners-Lee – i jeho mateřská výzkumná instituce CERN – rozhodli celé dílo nepatentovat. Právě tahle ochota k otevřenosti v průběhu času proměnila webovou technologii v jednu z nejdůležitějších inovací informačního věku.

I Mr. Gates se občas utne

Ve stejné době zkonstruovala obdobný informační systém – gopher – také Minnesotská univerzita. A snažila se na něm vydělat – nabízela jej k dispozici za licenční poplatky. Zkraje slavila i úspěch – jak trefně připomněl v Lidových novinách Jiří Peterka (LN 10. 8.), bylo například ještě v roce 1995 v Česku více serverů založených na této bázi než na platformě www. Díky „bezbariérovému“ přístupu však rychle začala získávat navrch evropská „pavučina“ a tento proces nabral ještě větší rychlost poté, co si ji oblíbila komunita doktorandů na amerických univerzitách. Těžko si představit, jak by vypadal běh událostí v alternativní historii, v níž by si Berners-Lee a CERN nechali svou technologickou inovaci patentovat. Po rozšíření do každého počítače by velmi pravděpodobně následovaly razie černých komand chránících „duševní vlastnictví“ proti nadšencům, kteří vytvářejí nové aplikace, podobně jako se tu a tam dočítáme o zásazích Business Software Alliance proti „pirátům“.

Používání internetu by zřejmě i po jeho otevření komerčním účastníkům postupovalo hlemýždím tempem, protože skutečně široké a všeobecné užívání se nepříliš snáší s hlídáním toho, zda jsou správně vybrány licenční poplatky za každou instalaci. Stačí si připomenout, jak dlouho dokázal internet i na něm postavené otevřené technologie přehlížet Bill Gates.

Ještě v roce 1995 pracoval pod jeho vedením Microsoft na vlastních síťových řešeních, která by nebyla založena na webu, jenž považoval za příliš „akademický“. Sám Gates přiznal svůj netečný postoj k internetu na společném vystoupení s Warrenem Buffettem na Washingtonově univerzitě v červnu roku 1998: „Někdy nás věci zaskočí. Například když přišel internet, měli jsme ho jako pátou nebo šestou prioritu.“ Samozřejmě kdyby projev pronášel o pár měsíců později, mohl tváří v tvář prasklé bublině „dotcom“ firem svou rezervovanost k internetu prezentovat jako projev velmi obezřetného chování a uvažování.

Úspěch technických inovací vyplývající z jejich volného a bezlicenčního užívání je nepochybný a vychází z étosu vědecké práce, jejíž výsledky obohacují sumu vědomostí, které sdílí celé lidstvo. Altruistický přístup chápající proces vytváření celosvětového komunikačního prostředí jako umožnění všem zájemcům se komunikace účastnit, sdílet vědomosti a přispívat k budování důvěry v globálním měřítku se stal ústředním bodem vize konsorcia W3C. To se věnuje práci na standardizaci technických parametrů webu s cílem zajistit jeho dlouhodobý růst. Mezi opatřeními, která získala největší míru podpory všech aktérů, bylo i přijetí zásad patentové politiky konsorcia, která garantuje volné a bezlicenční užití všech současných i budoucích standardů.

Sám Berners-Lee se v posledních letech stal ve Velké Británii jednou z vedoucích osobností vládní iniciativy zajišťující svobodný přístup a volné užití prakticky všech údajů, které vznikají během činnosti vládních úřadů a veřejných agentur. Ruku v ruce s tím rozběhl po celém světě působící WWW nadaci, jejímž posláním je dopomáhat k tomu, aby mohl web působit jako páka pozitivních změn.

Rub amerických jízdních řádů

Srovnání vzniku webu s vynálezem knihtisku není příliš přehnané. Knihtisk zpřístupnil knihy každému a udělal z nich běžně vlastněnou komoditu. Vedl k obecnému vzestupu úrovně vzdělání i přírodních věd. Z literatury vytvořil významnou ekonomickou komoditu, která zprostředkovaně a s různě velkým časovým odstupem ovlivnila právní i morální normy přijímané dnes jako samozřejmost, přestože praxe předchozích staletí byla často zcela odlišná.

Dobrým příkladem takových změn může být dnešní opovrhování plagiáty, které není nijak doloženo před počátkem sedmnáctého století. Neautorizované vydávání hudby známe až ze začátku dvacátého století. Pirátství jako označení aktivit souvisejících s duševním vlastnictvím se začalo objevovat jako pojem až ve Velké Británii v letech 1660–1680. Nevycházelo z žádných hlubokých úvah o podstatě vlastnictví, nýbrž jen z ekonomických zájmů vydavatelů. Během 18. století se masová produkce knih tištěných z dnešního pohledu ilegálně zcela jednoznačně zasloužila o šíření osvíceneckých myšlenek stejně významně jako existence knihtisku. Ve Spojených státech byla masová produkce nehonorovaných kopií britských knih prakticky celé 19. století skutečným a dobrým mravům nijak neodporujícím průmyslem, dosahujícím i na dnešní poměry neuvěřitelné efektivity. Během jedné generace produkce knih narostla na osminásobek a americké kopie v Británii vydaných románů vycházely jen 2–3 dny po originálu (často tištěné na zadních stranách vlakových jízdních řádů, což v době, kdy neexistovaly elektronické sítě, účinně podporovalo rychlé šíření na velké vzdálenosti).

Svoboda a zájmy establishmentů

Rozvoj webu a jeho schopností vytvořil podobně revolučním způsobem nové možnosti v obecném přístupu k informacím, ale zdaleka se neomezil jen na to. Došlo k dramatickému nárůstu počtu autorů publikujících své názory nebo postoje a je vedlejší, co si o úrovni žánrů označovaných jako blog, wiki nebo tweet myslíme – beletrie byla před využitím knihtisku neznámým pojmem a jistě sama myšlenka na ni ve srovnání s teologickými texty působila zcela nepatřičným způsobem. Podobné vedlejší efekty technických změn jsou ostatně dobrým příkladem procesů stejné povahy jako serendipita v procesu poznávání.

Kolem dříve zcela nezvyklým či nemyslitelným způsobem publikujících autorů se vytvořil zcela nový fenomén společenských sítí. Doplnění webů o prvky zprostředkovávající nový „obsah“, tj. sdělení v podobě videa nebo zvuku, ale také dynamických interakcí s koncovým uživatelem, obohatilo chápání práva na informace o přístup k různým druhům služeb. Vytvářejí se nové způsoby mezilidské interakce, které doplňují běžná setkání ve „skutečném“ světě. Výrazně se mění naše chápání soukromí, s jehož proměnou musíme při vstupu do těchto nových interakcí počítat.

Na web se dnes můžeme dívat spolu s Bernersem-Leem jako na fundamentální veřejný zdroj, na kterém závisí dobré fungování obchodu, společnosti i politiky, a jako na životně důležitý nástroj podporující rozvoj demokracie a udržení principů, na kterých stojí svoboda projevu. Připomeneme-li si ovšem například klasicky vizionářskou Třetí vlnu Alvina Tofflera, charakterizující nakládání s informacemi mimo jiné i jako účinný nástroj mocenského ovlivňování nahrazující hrubou sílu nebo jen mírně sofistikovanější moc peněz, je zřejmé, že možnosti nových způsobů univerzální komunikace musí dříve nebo později narazit na zájmy konkrétních ekonomických aktérů i politických establishmentů. Tlaky, které tyto zájmy nepochybně vyvolají nejen v zemích s autoritářskými režimy, ale i v zemích demokratických, si vyžádají dlouhý zápas o to, aby přínos světové komunikační pavučiny mohl být trvalý a co největší.

Uměle stvořený informační svět je z jistého pohledu novým kontinentem, o jehož ovládnutí se vede pomyslná občanská válka. Na jedné straně v ní bojují zastánci volného užití nových myšlenek a svobody volného sdílení všeho, co má povahu zaznamenané informace, na druhé straně jsou zde ekonomické zájmy velkých hráčů spojených s mediálním prostředím, kteří proti idealismu či prostomyslnosti „tvůrčích plebejců“ staví mechanismy umožňující maximální míru monopolizace nově utvořeného teritoria.

Vazba na média vytváří paradox, ve kterém i ve vysoce demokraticky založených společnostech politici snadno podpoří opatření, která by konceptuálně patřila do společnosti totalitní. Dominance v mediální sféře je dominancí v oblasti, která v demokracii zprostředkovává komunikaci mezi volenými politiky a voliči. Úspěch ve volbách i v době mezi nimi je z velké části úspěchem, který závisí na obrazu, který se podaří vytvořit ve vnímání voliče. Nadšenci horující pro svobodnou práci s informacemi a informačními artefakty zde tahají za kratší konec provazu v přetahované s ekonomickými zájmy, na jejichž přízni může záviset další osud politiků.

Snaha po cenzuře webu i možnosti otočením jednoho vypínače chování informačního prostředí zásadně ovlivnit může na první pohled vypadat jako představa z plánů diktátorského režimu. Stačí se však podívat na chování demokratických institucí v souvislosti s nedávnou aférou kolem WikiLeaks a uvědomit si, že politika, právo a technika omezení v této oblasti jsou shodné s těmi, které k prosazení práv k duševnímu vlastnictví potřebují ekonomicky silná média. Synergický vztah mezi zájmy politické moci získat maximum v rámci pravidel hry splňující formálně požadavky demokratického procesu a zájmy ekonomicky ovládnout svět informací, informačních produktů i sítí, které je zprostředkovávají, může přinést řadu nepříjemných rozporů mezi novými možnostmi a společenskou realitou.

V časopise Scientific American na konci roku 2010 vyšel článek „Long Live the Web: A Call for Continued Open Standards and Neutrality“, který svým zásadním obsahem připomíná výše zmíněnou vizi Vannevara Bushe, více než půlstoletí starou. Tim Berners-Lee v něm vyzývá k obraně otevřených standardů fungování webu a jeho neutralitě v politickém i ekonomickém smyslu: zachován by měl být princip univerzality, který umožňuje, aby web fungoval nezávisle na konkrétních typech počítačů, použitého programového vybavení nebo způsobu, kterým jsou tato zařízení připojena k síti (omezení tohoto typu zavedly před rokem Google a Verizon pro přístup z mobilních telefonů). Technické standardy musí být volně, bez placení licencí a bez nutnosti vyžadovat povolení jich využít pro tvorbu nových aplikací přístupné komukoli – patenty nebo webové služby, ke kterým se přistupuje jinak než prostřednictvím standardních odkazů, omezují možnosti inovací. Ohrožení internetu projevující se tak, že firmy nebo vlády ovlivňují nebo špehují internetový provoz, omezuje základní práva člověka ve vztahu k informačním sítím. Webové aplikace, odkazovaná data a další budoucí nástroje využívané na webu se budou rozvíjet jen tehdy, podaříli se ochránit základní principy, na kterých web funguje jako médium, i funkční oddělení webu jako služby, která je realizována nad sítí, kterou je internet.

Svoboda internetu není vybojována

Vysoce problematická mocenská opatření se přitom netýkají ani zdaleka jen zemí se žalostnou úrovní demokracie, jako je třeba Čína, kde jsou i respektované firmy typu Google ochotny sahat ke kompromisům, které by v demokratickém prostředí byly nepřijatelné. Ostudná jsou i zcela konkrétní opatření, ke kterým byli ochotni sáhnout politici v demokratických zemích. Týká se to Francie s jejím zákonem „Hadopi“ z roku 2009, umožňujícím odpojit domácnost obviněnou mediální společností z neautorizovaného kopírování hudby nebo filmu. Velká Británie zavedla loni v dubnu zákon o digitální ekonomice, v jehož rámci může vláda přikázat poskytovateli internetového připojení odpojit kohokoli podezřelého z narušení autorského práva. Z podobného těsta je americký zákon na potírání padělků, který umožňuje vládě sestavit černou listinu blokovaných adres na webu bez ohledu na jejich geografické umístění.

Principy zakazující odsouzení bez řádného procesu jsou v těchto případech ignorovány zákonodárci zemí, které se považují za demokratické a o demokracii jsou schopny jiným i kázat. V dřívějších dobách vedl nesouhlas s podobným chápáním moci k jejímu omezení formou zásad přijatých v zásadách britské Magně chartě či ústavách garantujících základní a nezcizitelná občanská práva. Informační svět na přijetí neporušitelných garancí tohoto typu teprve čeká.

Jako lidé mající možnost využívat informační bohatství zpřístupněné architekturou světové informační pavučiny WWW jistě právem oceňujeme význam a dopad malé zprávy, prostřednictvím které Tim Berners-Lee před 20 lety informoval o spuštění prvního veřejně přístupného webového serveru. Vize a varovná slova, se kterými tento autor přichází v dnešní době, se během nadcházejících desetiletí mohou ukázat jako mnohem důležitější a zásadnější než pouhý technický přínos, jehož plody jsou nám běžně k dispozici. I toto můžeme považovat za serendipitu svého druhu – možnosti, které se člověku v podobě technologie světového webu otevřely, jsou natolik zásadní, že potřebují kultivaci a ochranu proti zvůli, ke které jsou ochotni sahat i politici v tradičních demokraciích. Svoboda internetu i celosvětového webu na něm provozovaného nejsou dosud samozřejmostí.

(Vyšlo 20. 8. 2011 v příloze Orientace Lidových novin.)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

český maloměšťák napsal(a):

Zamítli ACTA....dobré, dobré. :)
Zajímavé je, že EU nenutí US establishment FATCA.
04. 07. 2012 | 17:18

Žežuličko kdes byla napsal(a):

Můžeš si svobodně kecat co chceš, a stejně se nic nestane. To je vymoženost!
04. 07. 2012 | 17:20

Michal Macek napsal(a):

precetl sem jen necelu pulku jeste to doctu ale libi se jedna vec - internet spustil teoreticky vedec zadny byznysmen :) tak do toho nemaj co kecat kravataci jedni.....jedinej kdo do toho ma z byznysmanu mozna co kecat sou manazeri z pornoprumyslu protoze oni hlavne sponzoruji net ne nejake "obycejne firmy" ty se na nem spis snazi jen vydelat....no nez to doctu du si zjistit neco o panu Timu Berners-Lee ,zajimalo by me jake www stranky byly mezi prvnimi co se na netu objevili .... :)))
04. 07. 2012 | 17:20

Meňo napsal(a):

"Serendipita" - tak to je bomba pro našeho čističe stránek pana Stejskala ! Jinak by to byl i trefný název kdysi omšelého našeho "Absurdistánu".
Jen proboha neopičit se zas po Západu a nezavádět toto slovo do slovníku "Zprzněné češtiny pravicové".
04. 07. 2012 | 17:24

skeptický napsal(a):

Na všechno by se napíchly různé vši pro bezpracný zisk.Střílet.
04. 07. 2012 | 17:43

stejskal napsal(a):

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=16222

Hezký den, pane Meňo ;-)

Libor Stejskal
04. 07. 2012 | 18:41

zemedelec napsal(a):

Pane Zlatuška.
V hodné připomenutí.
Někoho jste pochválil,ale někoho nepotěšil.Jenomže na obou stranách frontové linie,je stejné nasazení,kdo myslíte že vyhraje příště.
04. 07. 2012 | 19:38

Václav Weel napsal(a):

jsem toho názoru,že distributor,prodejce si je povinnen zajistit a zabespečit tvůrčí dílo proti kopirování ,přeci internet jako celosvetová multimediální více vláknová soustava nemuže chránit jednotlivé podnikatele nebo celky.........
04. 07. 2012 | 20:33

intoška napsal(a):

Fandím svobodnému internetu. Pro vaše pobavení - napsala jsem (dosud) jediný svůj příspěvek do Bruselu (tomu tuším Němci, do jehož kompetence to spadá, nepamatuju si jméno), kde jsem jim -neanonymně a slušnou formou- krutě vynadala, že nás chtějí vrátit do středověku. Předpokládám, že jsem nebyla jediná, a doufám, že to k něčemu bylo (ano, stále jsem naiva, žádná odpově´d mi mimochodem nepřišla, nejspíš to není zvykem).
04. 07. 2012 | 21:01

Kanalnik napsal(a):

autorska prava je treba chranit, otazkou je jak
04. 07. 2012 | 21:26

Maximus napsal(a):

My tady žádný ACTA nepotřebujeme, my tady máme Libora!
04. 07. 2012 | 22:06

intoška napsal(a):

Te´d v tv kafrá Roithová, že prý šlo nejen o svobodu webu, ale i o zákaz dovozu falšovaných značek(a léků - prostě útok na city...) hlavně z Číny... V tom případě je Brusel debilní, že to lépe nedokázal vysvětlit.
04. 07. 2012 | 22:10

T-T napsal(a):

Autorská práva je třeba zrušit, otázkou je jak
04. 07. 2012 | 22:13

intoška napsal(a):

Jinak dovolíte, abych se podělila o svá muka? Mám své stránky, logicky neanonymní, kde dávám vše k dispozici, ovšem je pravda, že jaksi autocenzura není vždy nepřítomna, člověk se prostě neubrání, rodina a tak...(Tady bývám otevřenější.) Čas od času však mnou zalomcuje touha intenzívněji šířit poznané pravdy. Několikrát jsem se pokoušela proniknout na aktuálně.cz, s žádostí o zřízení blogu, ale pokaždé se mi mail vrátil jako nedoručitelný. ???
04. 07. 2012 | 22:21

stejskal napsal(a):

Dobrý večer, paní intoško, a na jakou adresu ji posíláte.

Zkuste to na tu, která je uvedena v záhlaví každé debaty. Měla by mi dorazit.

Libor Stejskal
04. 07. 2012 | 22:44

jirizlatuska napsal(a):

intoška k Roithové: Ano, je pravda, že tam šlo i o padělky jako takové, internet a digitální artefakty tam byly původně v mnohem nekompromisnější podobě, ale bylo to pak zmírněno (čímž není řečeno, že by to později zase nebylo zpřísněno - něco jako "jen jeden prstíček strčíme"). Ty padělky u léků ale znamenají i generika, atd. To je to, co v úvodu zmiňuji o problému směrem k rozvojovým zemím. U nás si na ochranu hrajeme snadno, protože na to více méně máme (i když to při nákupu nějakého novějšího léku také není úplně na první pohled poznat...). Ale abych nebyl úplně špatně pochopen - netvrdím, že rovnováha mezi návratností vynaložené investice a svobodným šířením výsledku na druhé straně je nějak jednoduše nebo úplně bezbolestně řešitelná.
04. 07. 2012 | 23:01

Kanalnik napsal(a):

T-T - vam by se zachtelo komunismu na poli autorskych prav?
04. 07. 2012 | 23:15

JF napsal(a):

je fakt že schopností internetu šířit soubory (kopírovat) se stal tradiční copyright na kopírování stejným muzeijním exponátem jako ta guttenbergova tlačička. Jistě by internet měl zůstat volný k tomu kopírování/sdílení - to je jeho podstata. Jinak obchodně když nabídnou filmy za 5,50 Kč tak to nikoho nezabije a i rád to oficiálně zaplatí než aby to někde krad. ale zas moc lidí to z pohdlnosti nebude řešit. Pak nějaký technologie šifrování a dlouhý klíče (jako u windows apod.) Jen by znepohodlněly ty neoficilně stahované bez distributora ... no spíš se divím že by to nemělo nějak jít. Ale jestli nejde taky o wikileaks apod. zabalené do jiných důvodů.
04. 07. 2012 | 23:45

Zacheus napsal(a):

Považuji za vhodné poděkovat serveru Aktuálně cz., že přes evidentní snahy o potlačení svobody projevu na internetu, nadále umožňuje svobodnou diskusi. V kontextu toho, co se dnes děje ( a jaké jsou možná zatím nerealizované záměry mocných tohoto světa) nelze než doufat, že tento stav alespoň na Aktuálně cz. nadále potrvá:- ). Zacheus
05. 07. 2012 | 00:21

Michal Macek napsal(a):

Zacheus

amen :)
05. 07. 2012 | 00:26

Zacheus napsal(a):

Michal Macek. Jen abychom mohli i za pět let takhle spolu tady komunikovat: -).
Zdravím Vás a přeji dobrou noc.
05. 07. 2012 | 00:42

Michal Macek napsal(a):

budte optimista dobrou :)
05. 07. 2012 | 00:54

intoška napsal(a):

pan Stejskal Přesně na tu adresu posílám, zkoušela jsem to na dvou počítačích (nejsem příliš IT zdatná). Vždycky, když odkliknu odeslat, zmizí z adresy a, takže vznikne chyba v adrese, a pořád se to opakuje. (Napíšu vše znovu, padesátkrát zkontroluju, dám "Odeslat", a adresa se změní. ) Nakonec jsem to vzdala.
05. 07. 2012 | 10:16

stejskal napsal(a):

Tak to je divné, paní intoško. Zkuste to tedy přímo na mojí adresu libor.stejskal@aktualne.cz

Hezký den.

Libor Stejskal
05. 07. 2012 | 12:30

jo napsal(a):

Místo ACTA příjde ještě horší nesmysl, který se v tichosti schválí. Kapitál privatizující politiku se jen tak nevzdá.
05. 07. 2012 | 14:17

JardaV napsal(a):

ACTA měla chránit duševní vlastnictví.Položil bych důraz na "vlastnictví".Skutečnost,
že byl odpálen zákon,ochraňující "vlastnictví",i když byl udělaný nejspíš mizerně,
vypadá jako start k myšlence vymezit vlastnictví - definovat ho.A od toho už je jen
krůček k parciálnímu socialismu - sice bude vlastnictví osobní,ale nemusí být nadnárodní korporace,banky atd......Nějak mám pocit,že je to start k návratu Marxismu-Leninismu.(červený hadr).
05. 07. 2012 | 15:08

Michal Macek napsal(a):

Jarda

a v cem konkretne se lenin s marxem mylili?
05. 07. 2012 | 19:14

JardaV napsal(a):

Pro Michal Macek
Nejspíš se zmýlili v načasování a ve špatném odhadu myšlení mas.Ke každému stupni vývoje společnosti se asi musíme propracovat - prožít humus,abychom ocenili nalomenou růži.Nebylo možné chtít na lidech,kteří NIC neměli,aby něco vlastnili dohromady - tedy vlastně nevlastnili.K filosofii užití bez vlastnictví se musí mozky propracovat.Musí (ne rozkaz,ale proces) se naladit na myšlenku,že vlastnictví vlastně zotročuje,kdežto možnost sofistikovaného užití za poskytnutí nějaké protihodnoty zhodnocuje důležitost jedince pro společnost.A vnutit tuto filosofii klackem - to chvilku vydrželo,ale dopředu bylo jasné,že ne navždy.Jako sociální experiment to ale bylo dobré - ovšem jenom u nadprůměrného chytrého národa jako jsou Češi.Všude jinde to
chcípalo.A u nás,řekněme si upřímně,to taky narazilo na "vládu duševních prcků".
Viz Bilak,Jakeš atd.Možná jsme zatím nedocenili Štrougala.Čas ukáže.
05. 07. 2012 | 22:59

uno napsal(a):

Nikdo z nás neví, zda ten náš dnešek není ten poslední, tak nač si ho kazit. Vše se živelně vyvíjí a způsoby komunikace a ukládání dat za dvacet let nebudou k ničemu, protože místo CD a DVD a HDD si někdo zcela určitě vymyslí něco naprosto jiného, co sice bude dokonalejší, objemnější, ale to, co si dnes zapisujeme nebude umět přečíst, kolik je ještě funkčních počítačů, které jsou schopny otevřít pětipalcovou disketu, která nese důležité informace staré dvacet let? Jaké zařízení přečte za dvacet let soubor z Wordu nebo Works? Tak lide piš a chatuj, dokud to jde přečíst a poslouchat, ber ale na vědomí, že za pár let po tom neštěkne pes - apropo, tahle společnost nevázaně redukuje zdroje surovin, plýtvá výrobou výpočetní techniky úmyslně s možností krátkodobého použití, aby se stále dokola vyrábělo bez ohledu na budoucnost. Tak jsem docela rád, že nejsem mladý a těch špatných konců se již nedožiji. Myslím, že nejvyšším trestem není trest smrti, ale trest být nesmrtelný jako světelný paprsek, který nese nejaké poselství od objektů vesmíru vzdálených deset miliard světelných let. Ale i nesmrtelný může narazit a je po všem.
16. 07. 2012 | 18:21

zeby pohorseny napsal(a):

uno mas pravdu.
A co myslis buou mit cesi jeste nekdy takovou autoritu jako je vseznalek na hrade ?
Ze bychom si ten cas posunul , zda to bude instalovany genius nebo opet placeny blb
vekokapitalu ?
22. 07. 2012 | 19:21

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy