„Pokud se nestane zázrak, tak nám nezbyde nic jiného než přitvrdit opatření,“ prohlásil premiér Andrej Babiš v neděli. A pokud si jen nevymýšlel výmluvy, zasluhuje za to i s celou vládou vyhnat co nejrychleji z Česka, nejlépe v jednom prostém oblečení, které rychle dotrhá, a určitě bosky. Nastoupit na cestu mohou v Praze a směr nabrat na Norimberk nebo Řezno, odtud pak do Ulmu a Kostnice a dál po stezkách, po nichž před nimi putovaly tisíce jiných do Santiaga de Compostela. Svatý rok s touto poutí spojený sice bude až rok 2021, před jeho začátkem do cíle ale tihle ministři a ministryně dorazí dost těžko.

Dovolávat se zázraků je sice docela populární, ale jen tak samy o sobě do té naší země s židovsko-křesťanskými tradicemi nepřijdou. Boží milost je sice nevyzpytatelná, ale dokáže Andrej Babiš vysvětlit, proč by se nějaký zázrak měl odehrát ausgerechnet zde a k tomu s touhle zlotřilou vládou a potvorným prezidentem?

Zlotřilost vlády a potvornost prezidenta lze v souvislosti se zázraky demonstrovat na známém příběhu s protiústavním zdaněním církevních restitucí. Od premiéra navíc vědomě protiústavním, protože otázky nepřípustnosti zpětných změn byly v jeho přítomnosti probírány při přípravách argumentace pro volební program ANO pro předchozí volební období.

Než začne tento premiér a tato vláda přemýšlet o zázraku jako cestě k řešení problému, který svou letní nečinností a ignorováním varování, která zaznívala od řady renomovaných expertů v respektovaných publikačních kanálech (místo nichž naslouchala řadě šarlatánů, z nichž někteří sice i třeba profesury získali, ale kteří pozornosti zjevně hodni nebyli) přímo způsobili, bylo by namístě začít s pokáním.

A pokud se premiér na možný zázrak odkazuje, ptejme se zcela konkrétně:

Co pro možný zázrak (v jiné podobě než třeba zničení Sodomy a Gomory - protože i takto by šlo zázrak v Čechách a na Moravě pojmout) dělají?

Jak se kají ze svých hříchů - třeba proti dobrým mravům nezcizování evropských peněz na venkovská rodinná sídla či přes střet zájmů, nebo odmítáním pomoci bližním v evropských zemích během jarní části epidemie či uprchlíkům hledajícím útočiště v Evropě?

Kolikrát denně se vláda za premiérův zázrak chodí modlit a proč nám o tom média (včetně těch z premiérova svěřeneckého fondu) mlčí?

Kolik nových kostelů nechali ze svého v tyto dny postavit?

Kolikrát denně se členové vlády veřejně bičují, aby odčinili své hříchy dopadající na tuto trestně stíhaným premiérem vedenou zemi (pravda, s tím mohou počkat až na každodenní zastavení na Camino de Santiago)?

Pravda, nežijeme ve středověku a epidemické i jiné rány dnes obvykle řešíme za pomoci vědy a vědeckých metod, nikoli metodami zapadajícími do blouznění náboženských fanatiků. Pokud se ovšem premiér Babiš a jeho vláda rozhodli dovolávat se nyní zázraku, měli by tak všichni učinit důsledně a nevyhýbat se postupům, nad nimiž by zastánci vědy mohli významně krabatit obočí nebo si zmínky o nich podtrhávat nesouhlasnými vlnovkami.

Stále samozřejmě zůstává možnost, že premiér v žádný zázrak ve skutečnosti nikdy nedoufal a že je celá současná situace jen důsledek jeho nezájmu o prospěch této země. Pak samozřejmě modlitby, pokání, stavby kostelů ani putování do Compostely nepomohou.