Stojí Turecko před státním převratem v rukavičkách?

29. 07. 2008 | 21:21
Přečteno 24242 krát
Žaloba na tureckou vládnoucí Stranu práva a rozvoje (AKP), kterou projednává turecký Ústavní soud, je příkladem pokusu o státní převrat prováděný „v rukavičkách.“

Turecká vládní strana je svými oponenty obviňována z destrukce sekulárního státu a přílišné tolerance k islámu. Žalobce jde před soud tvrzením, že AKP je centrem antisekulárních aktivit, což je ovšem tvrzení, které je s ohledem na řadu praktických vládních kroků velmi pochybné. Skutečným problémem je mnohem víc propastná vzdálenost mezi tureckými elitami, které většinu minulého století vládly Turecku a postoji a preferencemi širokých občanských vrstev. Elity tureckého systému (přehled např. zde), které v politickém boji s AKP prohrály, volí cestu připomínající víc vojenské převraty, než respekt k vládě zákona a dodržování ústavních principů.

AKP s programem vstupu do Evropské unie

Straně AKP se podařilo nevídané. Své politické poslání spojila s cílem vstoupit do Evropské unie a se zřetelem k tomu uskutečňuje reformy zdůrazňující ústřední roli posilování demokracie a demokratických institucí jako podmínky pro ekonomickou prosperitu i politickou ukotvenost a bezpečnost. Do prostředí posilujícího základní lidská práva v tomto pojetí patří jak sekularismus, tak svoboda slova, shromažďování i náboženského vyznání. AKP je zcela evidentně úspěšná v rozšiřování aktivní účasti obyvatel Turecka na spravování země.

V tradičním tureckém prostředí mají některé z kroků zvyšujících například účast žen ve veřejném a politickém životě nečekané způsoby realizace i důsledky. Podpora školní docházky dětí ve vesnických oblastech jihovýchodního Turecka například zahrnuje i státní příspěvek za školní docházku dětí (za dívky je příplatek), který je výhradně jejich matkám (otcové je v tom nemohou zastoupit) poukazován do městské banky. Ženy to nutí k cestě mimo svou vesnici, otevření bankovního účtu i získání zkušenosti se spravováním sumy vlastních peněz, která u větší rodiny může být docela velká. Průlomový zákon umožňující studentkám nosit ve škole šátky má z tohoto hlediska rovněž jiný význam, uvědomíme-li si jeho důležitost pro to, aby se dívkám z tradičního vesnického prostředí umožnil přístup ke vzdělání bez pocitu násilí na zvykových tradicích prostředí, ze kterého tyto dívky pocházejí.

Vystavíme-li běžného Evropana přiměřené mediální masáži založené na střetu civilizací, nájezdu Islámu na křesťanskou Evropu a pěstovaného strachu před islámem jako náboženstvím teroristů, může povolení šátků ve školách vypadat jako prvotřídní hereze, která se s nemůže slučovat s evropskými hodnotami. Takový pohled ovšem neobstojí před konfrontací se skutečnostmi typu zavedení vysokorychlostního internetu do všech tříd tureckých škol nebo tím, že skutečnost, že zákaz šátků je uvnitř Turecka používán spíš jako nástroj politického vydírání, protože například nacionalistická MHP jako druhá nejsilnější opoziční strana s jeho zrušením souhlasila, podmiňovala to však svými požadavky na další ústavní změny.

Pětiletý distanc pro politiky s úctyhodným mandátem?

Turecká AKP je u moci již šest let. Ve volbách v červenci minulého roku ji volil každý druhý turecký volič a volební výsledek 47 procent nikoli v prvních, ale se znalostí toho, jak si strana počínala, již ve druhých parlamentních volbách. Takový výsledek můžeme stěží interpretovat jinak, než jako důkaz skutečné vůle lidu o tom, koho si přeje za správce věcí veřejných. Parlament přitom reprezentuje volební preference 90 procent tureckých voličů a je v tomto ohledu navzdory 10procentnímu volebnímu prahu reprezentativnější než jeho předchůdce. Skutečnost, že široce voličsky reprezentovaná strana může sdílet náboženské zaměření svých voličů, by neměla samo o sobě vyvolávat žádné obavy. Vyhrají-li v jakékoli jiné evropské zemi volby křesťanští demokraté, neznamená to, že hodlají zrušit sekulární základ své země. Náboženská orientace AKP tak není sama o sobě nic problematického – podstatnými skutky směrem k plnění požadavků na členství v Evropské unii tato strana evidentně sekulárnímu charakteru Turecka nijak neškodí, a uvážíme-li, že demokracie především prostorem pro koexistenci a možnost uplatnění názorů, který se jeden od druhého mohou výrazně lišit, pak mu naopak může výrazně prospět.

Turecký ústavní soud posuzuje žalobu proti existující politické strany s nepopiratelnými výsledky, širokou voličskou podporou a relativně krátkým časem, který uběhl od voleb, ve které její poslanci získali mandát. Pokud by rozhodl o rozpuštění AKP, odstavil by na dalších pět let z politického života prezidenta, premiéra i 37 členů tureckého parlamentu. Není to přitom zcela nepředstavitelné, protože se zdá, že kolektivní mínění většiny devíti z jedenácti členů tureckého Ústavního soudu se v unisonu předběžně klonilo přesně k této možnosti.

Problém pro Radu Evropy, u nás ticho po pěšině

Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo drtivou většinou (63 pro, 3 zdržení, 3 proti) před měsícem rezoluci číslo 1622, ve které vyjadřuje silné znepokojení nad tím, že by turecký ústavní soud mohl překročit hranici mezi právním a politickým rozhodováním a na dalších pět let změnit mandát vzešlý z voleb. Českou republiku toto ústavní drama nechává poměrně klidnou. Hlasování v Radě Evropy se 26. června z české delegace zúčastnili pouze dva čeští parlamentáři, silnější oficiální české stanovisko v této věci příliš slyšet není. Ticho zůstává i český prezident, který jinak rád kritizuje chiméru toho, co nazývá „soudcokracií.“ Z jeho článku v Lidových novinách ze 24. dubna t.r. ostatně víme, že demonstrovat je podle něj vhodné tak nejvýš před Kolumbijskou univerzitou kvůli tamním profesorům. Zrušení politické strany i mandátu získaného od voličů přitom u nás nikdy reálně od Ústavního soudu nehrozilo. Silový zásah moci soudní do moci zákonodárné i výkonné máme možnost v přímém přenosu z Turecka sledovat až nyní.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

george napsal(a):

Rád bych chodil na univerzitu v Ankaře v masce Ku Klux Klanu.
30. 07. 2008 | 07:50

Karel napsal(a):

Islám využívá vnitřních rozporů kapitalismu a tak těžko půjde zastavit.
30. 07. 2008 | 08:49

george napsal(a):

Karel: To mně zaujalo, jakých rozporů?
30. 07. 2008 | 08:59

Ostryk napsal(a):

S článkem plně souhlasím a děkuji za něj.
30. 07. 2008 | 10:32

Čochtan napsal(a):

Islám spíš využívá degenerace evropského humanismu a totálního zblbnutí rádobyintelektuálů.
30. 07. 2008 | 10:57

F.Srbek napsal(a):

Nějakou dobu se v Turecku vyskytuji. Mám možnost se denně setkávat s lidmi. Dorozumění není jednoduché -někdy angličtina, sem tam němčina, překvapivě i ruština. Někdy dojde řeč i na politiku. Je to všechno trochu jinak, než jak píše pan senátor, i když to nepochybně myslí dobře. Díváme li se zdálky v evropských brýlích může to všechno vypadat úplně jinak. Pro přesnost je třeba dodat, že se pohybuji se v okolí Istanbulu. Turecko je větší a barevnější, pestřejší a já nejsem odborník na tuto zemi. Je zřejmé, že urazilo velký kus cesty, rychle se rozvíjí. Dovedu si je představit v Evropské unii i přes obavy skryté v příspěvku pana senátora.
30. 07. 2008 | 11:39

Miloš Hübner napsal(a):

Plně souhlasím s komentářem pana Zlatušky, je to pěkně napsáno. Zdánlivě se opakuje historie, protože zakázáno již bylo snad dvacet politických stran. Tentokrát je zatím ticho armáda a poslancům za AKP zůstane pevná většina v parlamentu, takže další scénáře postupu by měla mít ve svých rukou. Miloš Hübner.
30. 07. 2008 | 13:06

jirizlatuska napsal(a):

F. Srbek: Nemám skryté obavy, o Turcích dlouhodobě tvrdím, že se v jistém smyslu do EU hodí víc, než my. :-) Samozřejmě je nestejná úroveň a kultura vesnické části země staví před problémy, které si nikdo u nás nepamatujeme, ale to nevidím jako principiální problém (progresivistická představa pokroku a toho, že musí nastat všude stejně rychle, podléháme snadno, je to ale představa spíš divná).

Měl jsem příležitost se několikrát osobně setkat s bývalým prezidentem Demirelem (v době, kdy byl prezidentem i poté) a mluvil jsem v té době i s lidmi ve vládě velmi blízko ní ještě před AKP. Vždy ve mně vzbuzovali sympatie, což nevylučuje jiné politické názory ani to, že vzorek běžné populace může být ještě pestřejší.

Dnes se mi to jeví jako střet, který je zčásti politický (v běžném smyslu) a zčásti kulturní (do politiky jsou vtahováni také jiní lidé, než kteří do ní tradičně mluvili). Silový zákrok armády nebo soudu by tam ale dnes řešil jen tenze, které nevybočují z rámce poměrů, které neznamenají žádnou regresi nebo úlet (zcela ve smyslu toho, co říká Miloš Hübner).
30. 07. 2008 | 13:44

M. Novotný napsal(a):

Se zájmem jsem si přečetl článek, nicméně se obávám že i když je dobře míněn, s jeho závěry se nemohu ztotožnit.
Předně nechápu, proč se parlam. shr. Rady Evropy cítí kompetentní k právním závěrům o překročení právního rámce tureckým ústavním soudem. Nepředpokládám totiž že by si obstaralo nějakou právní analýzu tureckého práva, ale vychází výáhradně z našeho evropského pojetí práva, což je zcela symptomatické.
Za druhé ani mě se nelíbí zásahy práva do politiky, ale jednak je v Turecku jiná situace, jednak je skutečně v Turecku zjednodušeně řečeno politický islám zákázán. Přitom vedení AKP se politickým akcentem na islám rozhodně nijak netají.
Například poslední návštěva tureckého premiéra v Německu byla pro mě - a pro mnoho Němců jistě také - skutečně šokující - premiér vyzval Turky v Německu, aby se rozhodně neasimilovali, což jich ani většina nedělá.
Obecně bych řekl, že postoj pana senátora je v našem prostředí zcela správný a slušný, ale zcela ignoruje turecká specifika.
Já osobně bych v EU za normální situace Turky viděl velmi rád, ale vývoj několika posledních let ukazuje, že v Turecku jasně islám posiluje. Evropská společnost je přitom natolik slabá, že by vstup islámské země za této situace nemohl skončit jinak než významným vzestupem islámu v celé Evropě. Je otázka, zda si to můžeme dovolit. Já jsem přesvědčen že ne.
30. 07. 2008 | 14:10

jirizlatuska napsal(a):

M. Novotný: Turecko je člen Rady Evropy, členové jsou vázáni Evropskou konvencí o lidských právech, zejména pak dodržováním a ochranou lidských práv a pluralitní demokracie. Rezoluce se netýkala supervize nad konkrétními právními závěry, ale vazby na tyto obecné zásady. Rada Evropy mimo jiné monitorovala volby (s verdiktem, že byly demokratické a svobodné, odtud nemyslitelnost zakazu vítězné politické strany arbitrárním rozhodnutím soudu). Rezoluce nebyla výsledkem nějaké ad hoc debaty v daný okamžik, ale dlouhodobého posuzování, ke kterému je Parlamentní shromáždění Rady Evropy zcela kompetentní z podstaty svého vlastního působení (viz začátek rozpravy a shrnutí zpravodaje Van den Brandeho, http://assembly.coe.int/Mai...).
30. 07. 2008 | 15:23

Kritik napsal(a):

Pěkný článek přibližující nám problémy pro nás jinak kulturně i geograficky vzdáleného Turecka.
30. 07. 2008 | 18:05

M. Novotný napsal(a):

Díky za reakci. Jak jsem pochopil, evropské elity (včetně pana senátora) nevidí problém v AKP, ale spíše v tureckém právním řádu, tedy vůbec v tom, že jejich právo umožňuje vliv státu v tomto směru.
Existuje představa, že tento právní řád by se měl reformovat směrem k evropským normám a AKP k tomu přispívá.
Osobně jsem spíše přesvědčen, že dlouhodobě hrozí zcela opačný postup, a sice přizpůsobení evropských norem normám islámským. To co se děje v některých západních zemích to jasně dokazuje.
V tomto světle doporučuji vidět jak stanovisko Rady Evropy, tak i dnešní rozhodnutí tureckého ústavního soudu.
30. 07. 2008 | 18:35

bigjirka napsal(a):

Pane senátore, ono je to ve skutečnosti dosti jinak. (Pro nás asi spíš hůře.) V islámských zemích jsou modernisty a sekularizátory bohužel diktátoři. Hafíz, Mojmír, Saddám, i Kemal Ataturk byl diktátorem. Islám je low-level síťová vrstva, velmi málo hierarchická a velmi lidová a z určitého pohledu demokratická. Je to ale samosvorný totalitní sociálně-ekonomicko-náboženský systém, bazírující na každém slově koránu. Evropa přiměla Turecko k demokratizaci a diví se pokrytecky, že se kloní k islamismu. Jenže ono je to zákonité, pro chuďasy je islám přitažlivý. A tak se teď pitomí evropští strejdové diví... tož asi tak... zkuste si projít historická fakta a uvidíte, že každé uvolnění v muslimských zemích vede k (re)islamizaci
01. 08. 2008 | 11:12

bigjirka napsal(a):

no.. jasně, pan senátor odpovídá jen když se mu to hodí..
06. 08. 2008 | 22:08

vuitton napsal(a):

Přírodní zdroje rostlinných bílkovin, vitamínů, minerálů, stopových prvků a vlákniny.
16. 09. 2009 | 20:05

louis vuitton and modonna napsal(a):

GOOD
20. 10. 2009 | 06:39

replica handbags napsal(a):

This article is really great! I really like, I hope you continue to fuel
23. 11. 2009 | 17:50

replica bags napsal(a):

This article is really great! I really like, I hope you continue to fuel
23. 11. 2009 | 17:58

Wholesale,Retail Shopping from etrade888 napsal(a):

04. 01. 2010 | 12:36

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy