(Ne)úspěchy ruské propagandy v Čechách

09. 06. 2019 | 18:36
Přečteno 2192 krát
Přítomnost ruské propagandy v českém informačním prostoru se stala víceméně běžnou součástí diskuzí o bezpečnostních tématech. I přestože její samotná existence je nepopiratelná, je třeba diskutovat o jejích dopadech, možnostech a cílech. Jedním z dobrých podkladů pro tuto debatu může být i výzkum vedený maďarským think-tankem Political Capital, který je v rámci tohoto textu představen.

V debatě o ruské propagandě v českém informačním prostoru se často objevuje problém, že její samotná přítomnost se zaměňuje s vlivem. V současné době máme nevyvratitelné důkazy o přítomnosti Ruskem propagovaných narativů v české informačním prostoru. Stačí si připomenout například reflexi otravy Sergeje Skripala, která jasně ukazuje, že v určité část informačního prostoru ruské narativy rezonují. Fungování informační agentury Sputnik CZ zase ukazuje, že ambice ruského státu mít vliv na formování české diskuze o některých společenských tématech je dlouhodobá.

Už tato samotná skutečnost je samozřejmě varující a měla by vést ke zvýšené pozornosti ze strany státu a expertní komunity (což se konec konců i děje). Na druhou stranu nám ale říká pouze málo o skutečném dosahu ruských narativů, které se i na (jak se ne úplně přesně říká) prokremelských webech nešíří tak systematicky a masivně, jak by člověk čekal. A ještě méně se tím vyjasňuje vliv ruské propagandy na názory populace. Při debatě o tomto tématu se totiž často objevuje úvaha ve stylu „pokud lidé věří narativům, které si myslíme, že by ruská propaganda měla propagovat, znamená to, že je úspěšná“. Tento kauzální vztah však není příliš přesvědčivý, jelikož nebere v potaz možné předchozí naladění publika či jiné proměnné, které postoj vůči danému tématu mohly vytvářet. Proto je tento způsob přemýšlení o vlivu propagandy krajně problematický a je na místě hledat jiné způsoby, jak toto téma zkoumat.

Právě výzkumu vedený maďarským think-tankem Political Capital (jehož českou kapitolu měla autor to potěšení psát) představuje pokus přistoupit k této otázce novátorským způsobem. Výzkum se totiž nezaměřuje ani na kanály ruské propagandy, ani na názory obyvatelstva na specifické otázky, ale na postoj k Rusku jako takový. Ten navíc není zkoumán pomocí dotazníkových šetření (které mají své limity v tom, že už formulace otázky ovlivňuje tazatelovu odpověď), ale sledování spontánních interakcí na internetu. Výzkumníci firmy Bakamo Social tak zkoumali více než milion textů zmiňujících Rusko mezi lety 2016 a 2018 a následně spolu s výzkumníky z České Republiky, Maďarska a Slovenska data interpretovali. V rámci tohoto textu jsou shrnuta nejzajímavější zjištění výzkumu.

I přestože tato skutečnost není dostatečně zdůrazňována, Rusko ani zdaleka nerezignuje na tzv. soft power – tedy ambici propagovat svou zemi v pozitivním světle a formovat skupiny lidí, které budou sdílet jeho hodnoty a propagovat její zájmy z upřímného přesvědčení. To se ukazuje například na apelech na společnou historii nebo vykreslování Ruska jako zajímavé a kulturně bohaté a atraktivní země často opakovaných na webu Sputnik CZ. V českém kontextu však tento typ sdělení rezonuje pouze omezeně. Podle výzkumů International Republican Institute mínění, že Česká republika v otázce hodnot a životního stylu má blíže k Rusku než Západu, zastávalo pouze 10 % dotazovaných. Podle zjištění studie Globsec Trends 2019 se toto číslo pohybuje okolo 14 %.

Výzkum ukázal, že pozitivní postoje k Rusku rezonovaly pouze ve dvou marginálních názorových skupinách (což je jen pro přesnost jiný údaj než názorové postoje, které jsou zmiňovány ve zbytku textu). Zaprvé se jednalo o lidi, kteří viděli Rusko pozitivně díky jeho síle a schopnosti řešit problémy (často spojené s otázkou islámu a migrace) na vlastím území. Tento názor se objevily přibližně ve 4 % analyzovaných konverzací. Zadruhé se jednalo o názorovou skupiny, která vnímala Rusko pozitivně díky sdíleným hodnotám a historii – v tomto kontextu bylo vyzdvihováno slovanské bratrství a pozitivní role Sovětského svazu ve Druhé světové válce. Tento názor se objevil přibližně v 5 % konverzací. Samotná přítomnost ideově přesvědčených příznivců Ruska v českém prostoru není – při zvážení širšího společensko-historického kontextu (například preferencí Komunistické strany nebo rezonanci panslavismu u některých skupin obyvatelstva) – příliš překvapivá.

Výzkum ukázal, že výrazná většina konverzací (65 % zkoumaného vzorku) je vůči Rusku kritická. V této kritice se objevovaly tři postoje. Zaprvé bylo Rusko kritizováno jako agresivní země, která vyvolává konflikty (tento názor se objevil v 19 % konverzací). Tato názorové pozice byla často spojována se zkušeností z roku 1968, která – soudě podle ostré reakce české veřejnosti na návrh zákona o udělení statutu válečných veteránů příslušníkům jednotek, které provedly invazi – bude překážkou pro rozvíjení vzájemných vztahů ještě dlouhou dobu. Relativně zajímavé bylo též zjištění, že tato zkušenost je aktualizována a byla například používána při komentování ruského vojenského působení na Krymu a východě Ukrajiny. Tento rámec zřejmě sehrál svou roli též v roce 2014, kdy ruské působení na Ukrajině vnímalo negativně 80 % dotazovaných.

Zadruhé bylo Rusko ve 23 % konverzací vnímána jako kulturně, ekonomicky a sociálně zaostalá země. V kontextu výše zmíněných výzkumů o vnímání příslušnosti k geopolitickým celkům toto číslo není příliš překvapivé.

Neméně zajímavá je třetí linie kritiky, která se soustředila na ruskou ambici destabilizovat západní demokracie. Tento narativ se objevil ve 34 % konverzací a byl tak nejvíce zastoupením. Skutečnost, že Rusko je Čechy vnímáno jako hrozba potvrdila i studie Globsec Trends 2019, podle níž tento názor zastává 52 % dotazovaných. Každopádně při bližším pohledu na konverzace se ukázalo, že v tomto postoji se vedle legitimních obav spojených s konkrétními ruskými nepřátelskými akcemi v západních zemích objevují také fantasmagorické představy, zdaleka přesahující ruské kapacity (například tvrzení, že česká vláda byla kompletně vybrána v Kremlu). Tento trend je dle autora velmi varovný, jelikož právě neadekvátní hodnocení rizik ze strany Ruska, očividně vede nikoli k opatrnosti, ale k paranoii. Což v konečném důsledku, jak upozorňují i autoři studie, hraje do karet ruském narativu o obnovení velmocenského statusu země. Při pohledu postoje české společnosti lze tedy konstatovat, že právě tzv. dark power (koncept bezpečnostního experta Marka Galeottiho odkazující právě k ambici vyvolávat strach z vlastních zveličených kapacit) ruského státu má schopnost ovlivňovat lokální debatu o vztahu s Ruskem.

Dalším nově vzniklým konceptem odkazujícím k projekci moci na území cizích států je tzv. sharp power, která odkazuje ke schopnosti manipulovat lokální debaty nestandardními prostředky (například šířením dezinformací). Samotná studie se sice oblasti dezinformací přímo nevěnuje, avšak přesvědčivě ukazuje, že v rámci České republika (a potažmo celé střední Evropy) pro ně existuje potenciál, který úzce souvisí s nejistotou ohledně vlastní identity a komplexem méněcennosti pociťovaným nejen vůči Rusko, ale též západním zemím. Zajímavým zjištěním studie například byla skutečnost, že drtivá většina konverzací popisovala vztahy s Ruskem z bilaterální perspektivy a nebrala příliš v potaz, že Česká republika je členem západoevropských struktur (podle Globsec Trends 2019 například více než 50 % respondentů tvrdilo, že se necítí být ani součástí Západu ani Východu).

Právě tato nejistota ohledně vlastní identity představuje jednu z hlavních slabin české společnosti, které mohou snadno využít nejen vnější síly s nepřátelskými úmysly, ale také domácí anti-systémoví aktéři. Právě proto jedením z hlavních závěrů studie je, že samotná ruské propaganda má v České republice pouze omezené pole působnosti, protože místní populace je k ruskému státu (v některých případech možná až příliš) podezřívavá. Hlavním problémem však zůstává slabá identifikace se západními institucemi, která garantují bezpečnost a prosperitu země. A právě na jejím zvýšení je na místě začít soustředněji a cíleněji pracovat.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy