Je do určité míry škoda, že v diskuzi o dezinformacích není web AC24 zmiňován tak často jako například Aeronet nebo Sputnik CZ. Jeho provozovatel – Ondřej Geršl – totiž představuje takřka učebnicový příklad obchodníka, který si ze šíření konspirací udělal byznys.

Web AC24 byl založen v roce 2011. Na tomto webu lze nalézt pestrou škálu zpráv zpravidla věnovaných zahraničnímu dění. V soulad s podtitulem webu znějícím Co se jinde nedozvíte jsou společným jmenovatelem publikovaných textů konspirační teorie, senzačním odhalením a zprávy, o kterých mainstream (údajně) nechce psát. Málokdy se však jedná o originální texty, mnohem častěji jsou články přebírány z různý českých nebo zahraničních zdrojů. Jak tvrdí zakladatel webu Ondřej Geršl (příznačně v rozhovoru pro web Mladý podnikatel, z něhož pocházejí i další citace v tomto textu), „přinášíme tedy spíše jiný pohled, netvrdíme nikdy kategoricky, že známe pravdu (…) Spíš než o to, jak to přesně je, jde o to v první fázi hlavně pochopit, jak to určitě není.“ Přeloženo pomoci čtenáři odhalit obří spiknutí, které jej obklopuje. Samotnému Geršlovi – mimochodem fanouškovi konspiračních teorií souvisejících s útoky na World Trade Centre 11. září 2001 – toto spiknutí konečně došlo v souvislosti s tendenčním mediálním pokrytím konfliktu v Libyi.
Poptávka po odhalování spiknutí a hledání skrytých pravd je očividně dostatečně vysoká na to, aby z ní bylo možné udělat dobrý byznys. Web AC24 se může chlubit přibližně 900 000 návštěv měsíčně (což je podobné číslo jakého dosahuje například návštěvnost webu Hlídací Pes) a jeho facebooková stránka má okolo 80 000 sledujících. Navíc se nejedná o samostatnou entitu, ale o vlajkovou loď Geršlovi mediální flotily. Do té patří také weby Lajkit, Tak to sorry a (s největší pravděpodobností) také web Důležité24. Tyto weby si (podle hrubých odhadů) měsíčně mohou přijít až na 100 000 Kč poskytováním internetové reklamy. Vedle toho weby nabízejí čtenářů možnost přispět darem na jejich provoz. Pan Geršl k popularizaci obsahu svých webů (minimálně v jednom případě) používal falešné profily na Facebooku. Celý mediální konglomerát je zaštítěn společností AC24 s.r.o., která v roce 2017 vykázala obrat téměř 4 miliony korun a zisk ve výši půl milionů. Ve společnosti vedle Geršla figuruje také Kateřina Schleifer, jejíž firma VOONO podniká v kosmetice.
Jak to však už v podnikání bývá, i pana Geršla potkaly neúspěchy. V roce 2016 musel ukončit vydávání časopisu Vědomí, který představil o dva roky dříve. Doposud však funguje jeho facebooková stránka pomáhající dále šířit články publikované na ostatních webech, které Geršl provozuje. Zcela zrušen byl web Stalo se fungující mezi lety 2013 a 2019, jehož doménu měl Geršl zaregistrovánu. Ani Geršlova snaha vytvořit střechovou organizaci pro tzv. alternativní média ve formě Asociace nezávislých médií (založená v roce 2016) se nesetkala s přílišným úspěchem. Jedinou dohledatelnou aktivitu Asociace je totiž pouze každoroční udělování tzv. Krameriovy ceny.
Ondřej Geršl o sobě a svých spolupracovnících podílejících se na provozu zmíněných webů tvrdí, že „netrpí žádnou ideologií a mají otevřené hledí.“ To je však pravda pouze částečně. Průběhu minulých českých parlamentních a prezidentských voleb se web AC24 věnoval minimálně. Stejně tak ve volbách do Evropského parlamentu nevyjádřil podporu žádnému kandidujícímu subjektu. Obecně však jsou na webu často publikovány texty kritizující západní státy (zejména USA) nebo Evropskou unii ovládané bankovním kartelem. Naopak Ruskou nebo Čína jsou kritizovány minimálně.
Nabízí se otázka, proč se vlastně webem AC24 vůbec zabývat. Dalo by se nad ním a jeho čtenáři přeci snadno mávnout rukou a (slovy pana Geršla) „nikomu nic nevnucovat – pokud chce člověk raději spát, ať spí dál.“ Konec konců nelze rozporovat fakt, že web AC24 a jemu podobné mohou fungovat pouze díky touze určité skupiny lidí po fantastických zjištěních a možnosti nahlížet ze (údajnou) oponu, která je dělí od skutečné pravdy. Zda je etické na poskytování tohoto příčetnosti nepříliš prospěšného ovoce profitovat, je na samostatnou debatu, která není cílem tohoto textu.
Autor si však dovolí uvést tři argumenty vysvětlující, proč web AC24 vzbuzuje oprávněnou pozornost bezpečnostních analytiků. Zaprvé představuje platformu sloužící pro šíření propagandy cizích států. Konkrétně se tak děje nejen přejímáním textů z ruskojazyčných médií, ale zejména častým kopírováním článkům z webu Sputnik CZ, které slouží jako nástroj zahraniční politiky Ruské federace. Zadruhé konspirační teorie publikované na tomto webu podněcují nenávist vůči určitým etnickým nebo náboženským skupinám (zejména uprchlíkům z arabských zemí a muslimům obecně). A zatřetí tento web přispívá k podemílání důvěry v demokratické instituce jako celku. A to i v natolik krizových situacích jako je probíhající epidemie koronaviru, které se web AC24 intenzivně věnuje.
Lukrativní podnikání pana Geršla – bez ohledu na to, zda je motivováno pouze touhou po zisku či také upřímnou snahou přivést další lidi na vyšší úroveň vědomí – tak představuje potenciální riziko pro bezpečnost českého státu. Dokud se pan Geršl pohybuje v zákonem daných mezích, samozřejmě nelze v demokratické společnosti jeho weby postihovat. Na druhou stranu by si však například soukromé společnosti měli rozmyslet, zda svou reklamou skutečně chtějí financovat aktivity toho podnikavce. Čím více se totiž byznysu pana Geršla (a jemu podobných výtečníků) bude dařit, tím hůře pro respektující debatu schopnou identifikovat palčivé společenské problémy a hledat přijatelné kompromisy, která je základem každé demokracie.