Jen málokterému bezpečnostnímu tématu se v minulých letech dostalo takové pozornosti jako dezinformacím a propagandě. Není překvapivé, že ve chvíli, kdy se tyto fenomény staly součástí společenské debaty, reagovala na ně též umělecké scéna.

Na knižním trhu se objevila téměř desítka populárně naučných titulů snažících se široké veřejnosti (jak jejich autoři neopomínali zdůrazňovat) osvětlit změny v informačním a mediálním prostoru způsobené rozmachem internetu, vliv nástupu sociálních sítí na jednotlivce i společnost a znovuobjevení propagandy jako nástroje mocenského boje. Některé z těchto knih se dočkaly i dramatizací – Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! byla uvedena v rámci scénických čtení projektu LiStOVáNí a kniha Putinovi agenti v divadle Jatka78.
Téma dezinformací se ve formě osvětových přednášek objevilo nejen na kulturních akcích zabývajících se společenskými tématy jako například festival dokumentárních filmů Jeden svět, kde by se kvůli specifickému zaměření jeho přítomnost dala očekávat, ale také na událostech určených pro širokou veřejnost jako Colours of Ostrava nebo Beseda u Bigbítu. Tato skutečnost ilustruje, že téma dezinformací v českém prostoru zdomácnělo a přitahuje pozornost veřejnosti. Možná i z tohoto důvodu Česká televize v září 2019 spustila soutěžní pořad To se ví, který byl postaven na zesměšňování nejabsurdnějších konspiračních teorií a hoaxů. Pořad byl však ukončen po několika málo dílech, které vyvolaly velmi kritické reakce.

Společenský komentář
Umělci se před dezinformacemi nejen snažili veřejnost varovat, ale skrze toto téma též komentovali současnou politickou a společenskou situaci. Divadelní soubor 11:55 se o to pokusil v inscenaci Městečko Fake news uvedené v divadle Jatka78. Na změny v informačním prostoru zase reagoval cyklus obrazů Luďka Rathouského Evangelium postpravdy vystavený v Galerii kritiků. Názvy jejich děl mimochodem ukazují, že novotvary, které vznikly právě kvůli snaze popsat problematiku dezinformací, se staly součástí českého jazyka.
Sarkastický společenský komentář byl také cílem knihy Továrna na debilno s kolážemi satirika TMBK. Série humorných textů reflektujících současnou politickou situaci je rámovaná příběhem člověka, kterému je na obskurní klinice vymýván mozek zprávami z takzvaných alternativních médií. Problematika dezinformací byla de facto použita jako metaforu vývoje celé společnosti. Úspěch první knihy motivoval autory k vydání druhého dílů.
V roce 2018 měla ve Švandově divadle premiéru hra Trollové mezi námi, která byla volně inspirována případem seniora Jaroslava Baldy, který ve snaze vyvolat nenávist vůči muslimům provedl teroristický útok. Pro autorku Barboru Hančilovovou tento námět představoval příležitost věnovat se nejen manipulacím v online prostoru, ale také zkoumat mezigenerační vztahy. Hlavním hrdinou hry totiž není děd-terorista, ale jeho vnuk snažící se rozkrýt pozadí celého zločinu.
V roce 2019 byl v soutěži mezinárodního filmového festivalu Febiofest oceněn krátkometrážní film Neveřte všemu, co na netu vidíte mapující šíření poplašné zprávy. Nenávist v debatách na sociálních sítích se stala jedním z témat dokumentárního cyklu České rozhlasu Rozděleni svobodou. V jeho části Nenávist není názor je zdokumentováno osobní setkání pracovnice neziskové organizace a člověka, který ji verbálně napadal v internetové diskuzi.

Ozvěny minulosti
Vzhledem k tomu, že dezinformace patřily do standardní výbavy zpravodajských služeb komunistických států včetně československé StB, není příliš překvapivé, že se objevilo i několik adaptací inspirovaných reálnými historickými událostmi. Jejich autoři se však v rozhovorech poskytnutých médiím netajili ambicí svými díly reagovat i na současnost.
Režisérka Adéla Babanová v roce 2018 navázala na své předchozí projekty věnující se mystifikacím a manipulacím filmem Neptun. Snímek se věnuje operaci, při níž se StB snažila kompromitovat západoněmecké politiky falešnými dokumenty z druhé světové války. Objev falzifikátů umístěných na dně Černého jezera způsobil mezinárodní senzaci a dodnes zůstává vzorovým příkladem dezinformační operace. Babanová při zpracování tohoto příběhu využila uměleckou licenci, když se ústřední postavou jejího filmu stala smyšlená postava novinářky, která má pochyby o pravosti dokumentů a snaží se zjistit, jak se události skutečně odehrály.
Divadlo Archa ve spolupráci s drážďanským Státním divadlem v roce 2019 uvedlo inscenaci Akce Kámen. Doku-fikce je inspirována operací, během níž v padesátých letech v pohraničním pásmu vznikla falešná hranice, která usnadňovala pohraničníkům snazší dopadení lidi snažících se o emigraci.

Vítaná inspirace
Umělci však nevnímali dezinformace pouze jako společenský problém, k němuž je třeba se vyjádřit, ale také jako zajímavou rekvizitu při vyprávění ryze fiktivních příběhů zasazených do současnosti. Román Troll slovenského spisovatele Michala Hvoreckého se odehrává v takzvané trollí farmě, jejíž zaměstnanci pod falešnými jmény manipulující diskuzemi na internetu. Tato kulisa se objevila též v románu Dívka, která musí zemřít od Davida Lagercrantza.
Děj politického thrilleru Let Sergeje Lotka se odehrává v nedávné minulosti na východní Ukrajiny. Hlavní motivy románu – sestřelení dopravního letadla, které se hlavní hrdina pokouší objasnit, a cílené šíření dezinformací o incidentu – jsou inspirovány reálnými událostmi z roku 2014. Naopak zcela fiktivní je komis Sabrina od Nicka Drnasa. Právě zmizení ženy, jejíž jméno je také titulem knihy, roztáčí spirálu konspiračních teorií. Té postupně propadají ostatní protagonisté snažící se marně zjistit, co se opravdu stalo. Českého uměleckého počinu inspirovaného problematikou dezinformací se zřejmě bude možné dočkat od Adam K. Rybenského, který v roce 2019 získal dotaci Zlínského kraje na komedii Somewhere over the Chemtrails.

Téma dezinformací provokuje, vyvolává reakci a vzbuzuje inspiraci. A to zřejmě i z toho důvodu, že představuje symptom širších společenských problémů jako je vzrůstající nepřehlednost informačního prostoru, eroze demokratického systému nebo zhoršení mezinárodní situace. A právě proto lze očekávat, že bude inspirovat umělce i nadále.

Autor vřele děkuje kolektivu kulturní platformy Klacek za drtivou kritiku, díky níž se k tomuto tématu zcela jistě ještě vrátí.