Dezinformace nejsou pouze bezpečnostním rizikem, ale stávají se také tématem politické debaty. A také do jisté míry prostředkem politické sebeidentifikace. Jedním z důležitých úkolů Komise pro hybridní hrozby PS je proto najít jazyk, který toto téma umožní komunikovat se všemi občany bez ohledu na jejich politické preference.

Dezinformace byly v minulých letech bezesporu jednou z nejdiskutovanějších bezpečnostních hrozeb. Podle výzkumu CVVM z prosinec 2019 tento fenomén označilo za velmi závažný nebo závažný problém 52 % respondentů. A pouze 17 % na závažnost této problematiky nemělo žádný názor. Zájem veřejnosti o určité (nejen) bezpečností téma je samozřejmě přínosný, jelikož motivuje politiky a stát k činnosti, živí debatu v expertních kruzích a stimuluje aktivity občanské společnosti. Zároveň má však i negativní dopady, jak třeba bulvarizaci a vulgarizaci debaty, o čemž autor již dříve psal. I z toho důvodu je nutné zkoumat nejen bezpečnostní rizika, ale způsob, jakým jsou vnímána a diskutována odbornou i širší veřejností.
Jiné riziko přílišného zájmu o téma dezinformací, které se dle názoru autora zatím diskutovalo pouze omezeně, je využití tématu dezinformací jako prostředku sebeidentifikace. Prakticky to znamená, že některé společenské skupiny začnou vnímat problém dezinformace jako nejdůležitější riziko, kterému v současnému době čelíme a nebudou ochotny naslouchat skeptičtějším hlasům. A na druhé straně se objeví tací, kteří se vůči tento fenomén budou vnímat jako marginální a irelevantní. Tato názorové polarizace může být problematická pro racionální debatu o potřebných opatřeních, která mohu problém dezinformací, co nejlépe řešit.
Skutečnost, že tato polarizace je v české debatě do jisté míry přítomná, ukazuje autorův – stále nepublikovaný – výzkum věnovaný pokrytí tohoto tématu českými médii. S výjimkou deníku Blesk se tomuto tématu věnovala v minulých dvou letech relativně intenzivně všechna analyzovaná periodika. Rozdíl se však objevoval v komentářích a tónu, jímž bylo toto téma popisováno. Zatímco část médií jej vykreslovala ve svých komentářích takřka bez výjimky jako jednu z nejdůležitějších bezpečnostních hrozeb, jiná se na něj zpravidla dívala skepticky a zájem o něj označovala ze přehnaný. Významné rozdíly ve vnímání tohoto tématu českými novináři ukázali i jiné výzkumy.
Bylo by s podivem, kdyby se rozdílné – a vlastně i relativně vyostřené – postoje různých médií vůči tématu dezinformací, nepromítly i do vnímání občanů. Konec konců i výše zmíněný výzkum ukazuje, že 31 % lidí toto témat jako palčivý problém nevnímá. O tom, co je k tomuto postoji vede lze při současném nedostatku data pouze spekulovat. Autora si dovolí navrhnout jednu, nepříliš pozitivní, hypotézu. Data sesbíraná k výzkumu Voices of Central and Eastern Europe totiž ukázala, že v případě hodnocení vlivu Ruska na českých informační prostor hraje roli politická orientace. U voličů středopravicových stran byla výrazně vyšší pravděpodobnost, že vnímají Rusko jako hráče, který má na český informační prostor velký vliv, než u zbytku populace. Autor si zde dovolí určitou zkratku a bude tvrdit, že je možné předpokládat, že tento segment populace bude vnímat citlivěji i téma dezinformací (které je nejen v české debatě často synonymem ruských informačních operací).
Což samo o sobě samozřejmě není špatně. Vytváří to ale prostředí, v němž téma dezinformací může začít být vnímáno jako součást partikulární politické identity. A to posléze může brzdit hledání řešení tohoto problému napříč politickým spektrem. Anebo motivovat některé politické aktéry, k negativnímu vymezení k danému tématu, jak předvedl například prezident Miloš Zeman při útoku na Centru proti terorismu a hybridním hrozbám ještě předtím, než začal skutečně fungovat.
Dezinformace tak mohou dopadnou podobně jako ekologická témata, které jsou v české debatě vnímána jako ideologicky konotovaná, a proto je mnohem složitější vést o nich racionální debatu. Přitom bez dlouhodobé a konsistentní strategie opírající se o politický konsensus nelze na dezinformace a další výzvy spojené se změnou informačního prostoru efektivně reagovat. Proto se autor domnívá, že jedním z důležitých úkolů nově vzniklé Komise pro hybridní hrozby PS je najít jazyk, kterým by rizika spojená s fenoménem dezinformací bylo možné vysvětlit všem občanům bez ohledu na jejich politickou orientaci. Pandemie koronaviru možná může být zajímavým rámcem pro tuto úsilí, protože nám znovu připomněla, že neschopnost získat pravdivé informace může být – doslova – smrtící.